Vlčice- work for the Alpha

15.kapitola

Byla jsem na cestě do nedalekého bistra, kde jsem měla sraz s Jaredem. Od chvíle , co jsem mu zavolala jsem byla jako na trní a radši se zajela domů opláchnout od té smradlavé krve a převléct se. Bylo pozdě večer a tudíž se všude potulovali upíři, vlkodlaci a všelijaké hrozivé potvory. Pro případ, že by se mi nějaká připletla do cesty jsem si vzala dva dřevěné kolíky, nože a firestar. Bylo mi špatně už jen z představy, setkat se s mužem, který mě chtěl zabít a nejspíš ještě chce. A co bylo horší do krvavého úplňku zbývalo už jen šest dní, tudíž jsem měla málo času. Málo času na záchranu mé rasy, vlkodlaků.
Nasedla jsem do auta a pocítila zvláštní mravenčení za krkem, které putovalo níž po páteři. Byl to poměrně příjemný pocit, teda kromě toho že to musela být něčí magie. Po chvíli se pocit mravenčení zvětšoval a omámení nahradil strach. Asi to že jsem vystoupila a začala křičet nadávky kolem sebe nebyl moc chytrý nápad, ale všechny tyhle magické sračky mě už dost štvaly. Zkoušela jsem jít taky do stran a zjistit, odkud ta magie přichází. Jako překvapení vycházela z mého domu. Ed byl v té době pryč u Alfy, tak sakra kdo je v mém baráku? V té chvíli mi bylo jedno, že Jared čekal v bistru, protože mě ovládl vztek. Běžela jsem tak rychle, že jsem rozrazila dveře a bylo mi to naprosto jedno. Mravenčení bylo stokrát silnější jak v autě a vedlo mě do mého pokoje. Mého pokoje! Viděla jsem červeně a v té chvíli se moje normální myšlení vytratilo. Teď jsem všechno zahnala do kouta a mojí mysl zatemnila jen zlost a vlčí instinkt. Vyběhla jsem po schodech nahoru a kopla do dveří od ložnice. Třísky se rozlétly všude kolem a já přes ně uviděla něčí obrys. Obrys muže z mého snu. Z ničeho nic jsem se zhroutila na kolena a snažila se do sebe dostat kyslík, ale nic se ke mně nedostávalo, jen prázdnota, tajemná a mrazící. Než jsem upadla do zapomnění, tak muž přede mnou promluvil.

,,Čekal jsem už tak dlouho...'' A v tu chvíli vše zčernalo.

Měsíc byl větší a zářivější než kdy dřív. V jeho záři stál muž zahalený v černém oblečení a tváří rozmazanou. Jediné čeho jsem si všimla, byly havraní vlasy, které měl dlouhé až po uši. Volal ji, mou vlčici, aby mu sloužila a podrobila se mu. A nejdivnější bylo, že vlčice i já se mu chtěla podrobit. Natáhl ruku a já mu jí bez váhání podala. Přitáhl si mě k sobě a pak jsme padali do naprosté tmy. Padala jsem, ale ON mě neustál držel a když jsem si už myslela, že zemřeme, tak jsme se z ničeho nic objevili v pokoji. Pokoji s černými zdmi, rudým kobercem a masivní postelí. Muž se ke mně otočil a já mu pohlédla do očí. Byly černé, ale u zorniček se s černou mísila rudá. Nemohla jsem z něho spustit oči a jediné na co jsem se zmohla byl roztřesený nádech a výdech. Nespouštěl ze mě oči a přibližoval se blíž a blíž, až jsme se dotýkali nosy. Vlčice se už dávno poddala a nyní jen volala po něm. Po muži s havraními vlasy a černorudýma očima. Stejně tak i já.

Ahoj, tak konečně je tu další kapitolka. Doufám, že i po té době se najdou stálí příznivci příběhu^^
Jinak se omlouvám, že jsem tak dlouho nepřidala, ale prostě jsem na střední a je mnohem míň času, už z důvodu učení a dojíždění. Celandine*