Vlčice- work for the Alpha

5. kapitola

Všechna okna byla roztříštěná. Chvilku jsem bezmocně sledovala mojí kancelář, ale pak jsem uviděla pohyb.
Zavrčela jsem a rozběhla se ke zdroji onoho pohybu. Už jsem byla blízko, když v tom se na mě něco vrhlo s kudlou v ruce.

"Nazdárek my se asi neznáme vlčice, jsem Emet," zašeptal mi do ucha, když mě svíral ve smrtelném objetí.

Chtěla jsem ho škrábnout, kousnout a rozthat, ale držel mě příliš pevně, a tak jediné co jsem mohla udělat bylo zavrčet.
On, Emet se jenom nebezpečně usmál a dotkl se nožem na mou tlapku. Zakňučela jsem, protože ostří bylo ze stříbra.

"Bolí co? A co třeba tohle?" zabodl nůž do mého boku a pomalu rozšiřoval, už tak velmi bolestivou ránu. Opět jsem zakňučela, ale už jsem neměla sílu ani na to.
Emet se hrdelně zasmál a v tom ho někdo popadl za rameno a silně ho uhodil do hlavy. Celou jeho vahou se svalil na mé bezmocné tělo, ale já ho setřásla a snažila se zahlédnout mého zachránce. Niko tam nebyl.

Pomalu jsem se sunula ke vchodu, ale ta obrovská bolest mě neustále zastavovala. Už jsem byla u dveří, když jsem to uslyšela. Sirény policejních aut. Ulevilo se mi a pokračovala jsem dovnitř kanceláře.
Ihned jsem se přeměnila zpět a hledala náhradní oblečení a lékárničku. Pomalu jsem se celá nahá dostala k mému stolu a vyndala jsem si oblečení ze skřínky, ve které byla i lékárnička. Pomalu jsem se postavila a začala si oblékat černé triko a khaki kalhoty.
Zaplavila mě obrovská úleva, když jsem si utáhla obvaz na bocích. Najednou jsem slyšela někoho u vchodu a rychle se otočila.

"To je spoušť," oznámil příchozí.

"Naprosto souhlasim Dereku," odpověděl druhý muž.

"Hej chlapy zavolejte sanitku, máme tu omráčeného upíra," zvolal další muž a já se pomalu přiblížila ke vchodovým dveřím.
Všichni se na mě podívali a ihned na mě namířili zbraně.

"Co tu pohledáváte?"zeptal se mě první policajt.

"Tohle je moje kancelář," oznámila jsem a a udělala jsem krok dopředu.

"Děláme, že vám věříme, ale co zamená omráčená pijavice před vaší kanceláří." Nevím proč, ale začala jsem se histericky smát.

"Sama nevím,"ukázala jsem jim mojí ránu a řekla jsem jim o všem co se tady stalo, až na neznámého zachránce.

Všichni tři si něco šeptali, ale já je slyšela díky mému sluchu.

"Slečno Emerson, půjdete s námi a všechno sepíšeme na stanici,"pokývla jsem hlavou a šla si pro mé věci.

Na stanici vše proběhlo v klidu, ale já z toho všeho měla divný pocit, že to nějak souvisí s mojí prací pro Alfu, ale jak by se o tom dozvěděli pijavice?

.....

Hodila jsem klíčky na stůl a pozorovala město z okna. Už jsem byla na odchodu do sprchy, když v tom někdo zazvonil.

"Kdo to sakra..."otevřela jsem dveře a na prahu stál hlavní Alfa vlkodlaků.

"Co tu sakra..."rozrazil dveře a vydal se k mému gauči.

"Slyšel jsem o tom útoku," na chvíli se zarazil, ale pak pokračoval. "Plány se teošku změnily, nevím jestli to byla náhoda nebo ne, že v ten stejný den sem přijel Tristan a vás napadl upír, který pracuje pro nás. Proto potřebuji abyste se infiltrovala mezi upíry a získala potřebné informace, které by nám pomohly vyřešit situaci v jaké teď jsme."

"A v jaké situaci teď jsme mimochodem?"smutně se na mě usmál, ale vyhověl mi.

"Slyšela jste o záhadných vraždách, které se odehrály asi před měsícem,"nechápavě jsem se na něj podívala.

"Ano bylo to snad všude,"odpověděla jsem a on jen přikývl.

"Tak to nebyly úplně normální vraždy. Oběti byli roztrhané na kusy, pravděpodobně drápy a u každé z obětí bylo krví napsáno datum."

"Jaké datum?"zeptala jsem se ho, ale už tušila, že se mi odpověď líbit nebude.

"Datum krvavého měsíce," kravavý měsíc je pro vlkodlaky posvátná noc, kdy všichni slaví v horách na počest měsíce a jich samotných. I já každoročně jezdím do hor a nechávám se unášet měsícem.

"To neznamená nic dobrého," zašeptala jsem.

"Proto potřebuji do dvouch týdnu zjistit, jestli za tím nestojí Tristan, sice jsem ho nejdřív chtěl zabít, ale teď je mnohem důležitější získat informace."

"Kdy začínám?"zeptala jsem se a on mi dal do ruky krabici, kterou měl celou dobu u sebe.

"Zítra, ale nejdřív se zastavte u mě v domě," podal mi vizitku a nějaké papíry ohledně vražd.

"Ok. Zítra,"otčila jsem se, ukázala na dveře a se lstivým úsměvem mu zamávala.

Hned jak zavřel dveře, tak jsem neváhala a otevřela krabici a uviděla v ní černé elegantní šaty a černé boty na podpadku.

"Tak tohle budou hodně zajímavý dva týdny,"pomyslela jsem si a začetla se do spisů ohledně vražd.