Posadila jsem se do lavice před jedinou prázdnou. Po mé levici seděla Malia a dychtivě si v sešitech zvýrazňovala věty a hned za ní zrzka s drobným úsměvem darovaným mně.
Úsměv jsem ji oplatila a otočila se k profesorce nesoucí papíry. „Jsem ohromena většinou z vás. Test vypovídá o vašich studijních návycích a zapálení do vzdělání," začala rozdávat testy, „a ti ostatní... Přijdou na doučování." Položila na Maliin stůl test se známkou D- načež Malia desku svého stolu pevně stiskla a otočila se.
„Paní Flemingová!" vyhrkla Lydia, nejspíš také nespokojená se svou známkou.
„Už jsem to říkala," vydechla profesorka. „Nedávám body za pozměněné citace na základě vlastních teoretických nálezů."
„No tak dobře," vydechla Lydia a položila svůj test na stůl. „Malio drápy," sykla na kojotodlačku.
Otočila jsem se na Maliiny ruce.
„Ty drápy," zopakovala Lydia.
Malia uvolněně pustila lavici a vydechla.
Náhle přistál test na lavici i mně. „Cože? Ale vždyť-"
„Sarah, měla bys na to doučování přijít taky."
„Kašlu na doučování," zamumlala jsem sama pro sebe a sledovala svou známku C-. Hlavou mi však stále vrtalo místo v lese nad Beacon Hills. S kým jsem tam jezdila? Nemohla jsem se dostatečně soustředit.
Z přemýšlení mě však vytrhla Lydia. Držela se za hlavu a náhle začala rychle dýchat a rozhlížet se.
„Lydie?" nadechla jsem se. „V pořádku?"
Zrzka pomalu souhlasně přikývla.
Po hodině vyšla na chodbu, kde se znova rozhlédla. Najednou se rozběhla ven ze školy. S Maliou jsme zamířily za ní.
Lydia vyběhla před školu, znova se rozhlédla, co si zvolala a rozběhla se dál.
Chytila jsem ji za ruku – v té chvíli jsem něco viděla – a strhla pryč od silnice, kde zrovna jelo auto. Lydia přiskočila rovnou k Malie a já se s bolestí hlavy zapřela rukama o kolena. Co jsem to viděla? Něčí obličej? Ale čí?
Zvedla jsem pohled.
„Sarah, tvoje oči," sykla Malia srazila mě zpátky do předklonu.
„Co," vyhrkla jsem a snažila se vyrovnat váhu, abych nespadla na zem. Pomalu jsem svůj pohled vrátila k Malie. „Dobrý?"
Přikývla.
„Lydie, jsi v pořádku?" zeptala se Malia a chytila zrzku za ramena.
„Je mi fajn," odbyla jí zrzka a polkla.
Malia přikývla, ale zeptala se: „Cos to dělala?"
Lydia se jí podívala do očí. „Chtěla jsem si vzpomenout."
Malia se zamračila a po chvíli ke mně otočila svůj zrak. „Sarah, tvoje oči ale nebyly rudý."
„A jaký?" vyhrkla jsem vyděšeně. Sotva jsem chytla post alfy, tak zmizel? Bylo to vůbec možné? To jsem byla tak nemožná?
„Zelený," odvětila.
„Ah," vydechla jsem s úlevou a usmála se. „To byla Geminae."
„Takže jsi něco viděla?" zamračila se.
Srdce se mi rozbušilo. „Víte co? Něco jsem nechala ve škole, jeďte domů," mávla jsem rukou a rozběhla se zpátky do školy.
Proběhla jsem chodbou a před šatnou málem srazila Liama. „Promiň," vyhrkla jsem a oběhla ho.
ČTEŠ
boj za poslední nádech |×TW FF×| kniha třetí
أدب الهواةVypadá to, že jediná překážka k pořádnému životu je maturita. Ale není tomu tak, neboť Sarah sny se naplňují. A ona musí konečně zakročit. Změnit budoucnost. Přivést zpátky jak Petera, jež si s ní dlouho jen hraje, tak Stilese - nejlepšího přítele...
