Kde je David Hofbauer?

7. Ráno

Ráno jsem se probudila na to, že mi slunce svítí do tváře. Chvíli jsem ještě jen tak ležela a přehrávala si co se stalo. Moje otázky zůstali stejné jako včera. Chtěla jsem vstát ale slyšela jsem, že oni měli v plánu jít sem. Lehla jsem si a dělala, že spím. V tomhle jsem byla dobrá, takže nikdy nikdo nepoznal, že jsem nespala.
Když zjevně vešli, tak si jeden z nich sedl ke mně na postel a následně začal hladit jak včera. Bylo mi jasný, kterej z nich to je
D- ,,Pokud měla krvácení a zabil jsi jí-"
R- ,,Uklidni se. Jen spí."
D- ,,Jen aby. Romane, děkuju že mi pomáháš ale henten bezpečnostní systém je nebezpečný."
R- ,,Davide je to jen holka a....a že se tobě líbí." z naštvání se začal smát
D- ,,Ne! Nebo...Jo je hezká."
R- ,,Ale?"
D- ,,Nechci vztah. Jako chybí mi to ale chápeš." nedalo mi to a zeptala jsem se
M- ,,Tak proč jsi tak v klidu a milej?"
D- ,,Ehmm...co nespíš?"
M- ,,Co ignoruješ mou otázku." trochu jsem se zasmála a pomalu si sedla
D- ,,U snídaně řeknu. Ukaž hlavu."
R- ,,Kouknu já."
D- ,,Ok." přišel ke mně a začal koukat. Nakonec něco nahmatal
R- ,,Máš tam bouli."
M- ,,Pecka." řekla jsem ironicky
R- ,,Můžu vás tu nechat?"
D- ,,Neboj, nezabije mě. Tedy snad." zasmál se a já taky
M- ,,Nejsem vrah jak tady Roman." všichni jsme se zasmáli
R- ,,Tak jdu." odešel a já šla s Davidem do místnosti, do které jsem vešla i včera (nebo vešla a hned omdlela), s Davidem jsme si sedli k malému stolu, kde bylo jídlo
M- ,,Tak? Chci odpovědi."
D- ,,Čekal jsem, že mě najdeš. Byla jsi do toho zapálená od prvního videa."
M- ,,Sleduješ mě? Jako ja youtube."
D- ,,Ne. Nebo do nedávna ne. Hledal jsem jaké všechny zprávy o mě byli a mezi nima video od tebe. Ani jsem nevěděl jak a zkouknul jsem i další případy." zasmál se ,,Viděl jsem jak si se nevzdala pokud jsi ho nevyřešila. Nějak si mě tím oslovila."
M- ,,Proč jsi zmizel? A ta mrtvola?"
D- ,,Chtěl jsem klid. Mít soukromí..Víš o tom."
M- ,,Jo."
D- ,,Rodina, policie a i vybraní doktoři o tom ví. Bylo jim zaplacené a musí mlčet."
M- ,,Takže proto mě odháněli i když jindy spolupracovali."
D- ,,Jo. A Romanovi dali vědět, že mě hledáš. A pokud tě dobře znají, tak se do toho pustíš sama."
M- ,,Věděli dobře. Takže jsi mě více méně čekal?"
D- ,,Nooo ano." pousmál se
M- ,,Najím se a půjdu domů."
D- ,,To nebude úplně možný."
M- ,,Jak ne?!"
D- ,,Roman chce aby jsi zůstala tady pro mojí bezpečnost."
M- ,,Takže budete dělat, že je po mně?! Davide do háje já nemůžu! A ani nechci."
D- ,,Mery.."
M- ,,Jaké Mery?!"
D- ,,Pochop, že to že jsi mě našla je risk. Obzvlášť když děláš to co děláš, chápeš? Vše bylo okej ale ty jsi to narušila."
M- ,,Já tady nebudu ani chvíli." rychle jsem se zvedla a chtěla jít. Sice jsem se trochu zamotala ale šla. Bylo mi jedno, že tam mám věci. Neběžela jsem. Normálně šla
D- ,,Počkej!" vyběhl za mnou
M- ,,Na co?!" ani jsem se na něj nekoukla. Bohužel mě dohnal a chytil za ruku
D- ,,Počkej ještě."
M- ,,Davide." otočila jsem se na něj. Nekoukla jsem se na něj ale za něj. Hned mě zmrazilo
Proč?😬