Kde je David Hofbauer?

12. Vztah

David:
Ráno jsem se probudil jako první. Mery furt na mně spala. Byla sladká a roztomilá. Pamatoval jsem si včerejšek. Viděl jsem další tvář Mery. Jedna je ta statečná a silná. Včera byla taková, že potřebovala ochranu. Ale jak říkám. Nedivím se. Zná těch xyz scénářů se sériovými vrahmi a podobně. A teď byla téměř jedna z obětí.
Nechal jsem jí v klidu spát a hladil po zádech. Koukal jsem se kolem. Ložnice tady nebyla nějak přeplácaná. Na co. Byli tu základní věci a to bylo hlavní. Když se začala probouzet, tak se ještě víc přitulila. Bylo mi to příjemný. Ani si nepamatuju kdy jsem naposled cítil takovej pocit nebo dotek a obecně ta přítomnost holky.
M- ,,Dobré ráno." slyšel jsem po chvilce. Otočil jsem se na ní a viděl jak se usmívá. Usmál jsem se taky
D- ,,Dobré..Jak se ti pak spalo?"
M- ,,Skvěle. Děkuju, že jsem se mohla přitulit."
D- ,,I mně to bylo příjemné." usmíval jsem se a Mery mě hladila po hrudi. Chvíli jsme se na sebe usmívali ale nakonec jsme šli do hlavní místnosti na snídani.
S Romanem jsem řešil toho psychopata vždy když nebyla v okolí Mery. Taky to chtěla řešit. I když jsem nebyl nadšený, tak jsme jí nechali zapojit. Kolem oběda přišli další poldové a společně s Romanem ho šli hledat. Asi 5 z nich zůstali s námi a zapisovali výpověď Mery. Znali jí i z její pomoci, takže jsme i pokecali.

Byl večer a Roman nikde. Samozřejmě mě to nenechalo v klidu. Mery taky. Seděli jsme spolu na menším gauči a čekali na něj
M- ,,Bude okej."
D- ,,Co?"
M- ,,Vidím že máš o něj strach."
D- ,,Už dlouho je můj nej kámoš."
M- ,,Bude okej." usmála se a pohladila mě po ruce. Byl jsem rád, že jí tady teď mám. Chvíli jsme se na sebe usmívali. Vyrušilo nás až když se otevřeli dveře a přes systém přišel Roman. Hrozně se mi ulevilo
D- ,,Tak?"
R- ,,Měli jsme ho chytit. Trochu se to zvrtlo, takže je možné že vás bude v noci děsit jeho duch." trochu se zasmál
M- ,,Je po něm?" viděl jsem jak se jí ulevilo
R- ,,Ano."

Mery:
Uběhl skoro týden co jsem tady. Nejdřív jsem si myslela, že to bude nuda nebo, že se tu zblázním. Ale ne. S Davidem zažíváme kopec legrace. A celkem se bojím přiznat jednu věc. Jakou? Je mi s ním hrozně fajn a neuvěřitelně se mi dostal do hlavy. I když nás Roman vezme vyvenčit-pardón ale jak to mám nazvat😂- i každého zvlášť, tak na něj myslím. Na jeho úžasné oči nebo tělo nebo obecně na něj. Ale nejsem zamilovaná! To prostě ne!
Zrovna teď jsem se procházela s Romanem po lese. David volal s rodinou, takže jsme mu nechali soukromí. Cestou jsme si povídali. Je celkem fajn
R- ,,Jinak co je mezi tebou a Davidem."
M- ,,Jak to myslíš? Jsme kamarádi."
R- ,,Vždy když vás chodím v noci, tak jste přitulení."
M- ,,Nějak se mi zle spí od doby co mě napadl tamten. Takže taková přátelská pomoc."
R- ,,Vypadalo to jinak."
M- ,,Možná ale je to tak." řekla jsem rázně. Možná jsem tím přesvědčovala sama sebe. Dál jsme o mém vztahu k Davidovi nemluvili. Naštěstí.

Po nějaké době jsme se vrátili. Roman šel ještě jako vždy na kontrolu kolem. Já jsem vešla do chaty. A hned jak jsem přešla přes systém, tak jsem zůstala v šoku...
Proč?