Kde je David Hofbauer?

16. Šťastný

D- ,,Jak to mám já už víš...Ty?" zeptal se opatrně. Moc jsem věděla co říct. A tak jsem ho jen políbila
M- ,,Je mi s tebou hrozně hezky."
D- ,,Cítím nějaké ale."
M- ,,Bojím se, že nedokážu mít normální vztah. Na střední když jsem měla, tak se brzo se mnou rozešli. Michal taky...Nechci se zase zamilovat a skončí to hrozně."
D- ,,Takhle nějak to mam i já. Mery..." chytil mě za ruce ,,Žijeme nebo přežívame tady spolu už asi týden. Zatím jsme se vzájemně nesežrali." oba jsme se zasmáli
D- ,,Je nám spolu úžasně."
M- ,,Představa chodit se zombíkem zní zajímavě." smála jsem se a on nechápal ,,Vždyž všichni tě mají za mrtvého ale ty žiješ. Tak?"
D- ,,No." smál se i on ,,Tak co. Chceš chodit se zombíkem?"
M- ,,Mmmm...Ráda to zkusím." usmála jsem se. David taky a přitáhl si mě k sobě aby mě mohl několikrát políbit
D- ,,Už se těším na následující týden."
M- ,,Proč?"
D- ,,Budu tě moct vidět."
M- ,,A pak ne?"
D- ,,Jak bych to řekl."
M- ,,Davide?!" naštvaně jsem se zvedla
D- ,,Mery já pochybuju, že se ti bude chtít chodit sem každý den nebo druhý den. A navíc přes den by to bylo napadne že odcházíš a v noci by to moc nemělo smysl."
M- ,,Možná ano."
D- ,,Mery-"
M- ,,Možná...Můžu chodit pár týdnů, možná 3, tu jen v noci a Roman by mě doprovázel. Přes den by jsme si psali. No a pak řeknu mámě že zase jedu na tu chatu."
D- ,,Nebude to nápadné?"
M- ,,Nevím. Ale chci zkusit vše. Nechci se tě vzdávat, když už jsem se zamilovala."
D- ,,Takže mě miluješ?"
M- ,,Mmm nevím." zasmála jsem se a sedla si na něj
D- ,,Já si myslíš že víš moc dobře." zasmál se a začal mě líbat na krk. Hladila jsem ho ve vlasech a užívala si to. Po chvilce si se mnou lehl a mě hodil pod sebe
M- ,,Chceš hned využít co ti koupil Roman?" zasmála jsem se stejně jako David
D- ,,Možná. Ale hlavně chci být s tebou." usmál se a pohladil mě po vlasech. Jen jsme tam leželi a líbali se.
D- ,,Ani nevíš jak jsem šťastný po dlouhé době."
M- ,,Pokud si stejně jako já, tak vím." usmívala jsem se
D- ,,A nebude ti vadit že se budeš muset skrývat?"
M- ,,Momentálně ne ale obávám se, že po nějaké době to bude moc. Doufám tedy že ne ale chápeš."
D- ,,Chápu."
M- ,,A co kdyby jsme spolu utekli? Ne teď ani o měsíc. Ale když už budeme déle spolu a budeme vědět, že tak budeme chtít být ještě dlouho."
D- ,,Pokud budeš chtít, tak můžeme."
M- ,,Nejdeme na vzduch?"
D- ,,Klidně. Už jsme tady jen my dva a lesní zvěř. Další psychopat tady nežije, neboj." zasmál se
M- ,,Dobře." zasmála jsem se a políbila ho. Zvedli jsme se a ruku v ruce jsme odešli ven. Za chatou byl potůček. Sedli jsme si k němu a povídali jsme si. Já seděla před Davidem. Ten mě objímal kolem břicha a hlavu měl někdy položenou na mém rameni. Užívali jsme si celou tu atmosféru. Dva čerstvě zamilovaní lidé sami v lese u potůčku si užívají šťastné chvíle. Možná pro někoho v lese byl horror ale teď to bylo jako z krásného filmu
Jak dlouho jim idilka vydrží?