Penzion v horách - případ devátý

Kapitola druhá

„Tak, tahle je definitivně poslední."

Nick si oddechl a položil na zem velikou kartonovou krabici plnou věcí.

„A tímto jsme konečně a definitivně přestěhováni," zazubil se na Leeho, který držel v rukou ještě jednu a opatrně ji pokládal vedle té Nickovy. Konečně. Usmál se na Nicka a věnoval mu jeden velký polibek. Ani jeden z nich nečekal, kolik zařizování, papírování a lítání je bude tohle sestěhování se dohromady stát. Nickova vysněná a toužebně očekávaná dovolená byla odsunuta, dokud nebudou mít vše kompletně vyřízené, staré byty nebudou v pronájmu, všechno nebude pečlivě sbaleno do krabic a přestěhováno do jejich nového hnízdečka. Šlo to pomaleji, než doufali, ale o tři týdny později se konečně zadařilo.

„No, je to tu skvělý, vážně kluci, tady by se mi taky líbilo." Woodová vlítla do bytu jako velká voda a nesla v rukách ještě jednu velkou krabici.

„Nám nějaká chybí?" zauvažoval Lee, protože si byl stoprocentně jistý, že ve svém starém bytě měl nachystány už jen čtyři. Dal si je do auta, klíče od bytu odevzdal správci a....

„Jo, klid, ta je ode mě," podezřele se uchichtla Woodová, a začala se rozhlížet po bytě. Nick už byl přestěhovaný kompletně od minulého týdne a pomaličku si to tu začali zařizovat. Koupili si nový gauč, velký a měkoučký, konferenční stolek, novou televizi a skříně do ložnice. Zbytek doplnili věcmi od Nicka, Lee toho moc neměl, či spíše jeho věci nebyly v takové kvalitě, aby tu dělaly parádu. Většina z nich letěla do kontejneru. Vlastně toho moc nepotřebovali a byli spokojeni s tím, co měli.

„Fakt úžasný," pronesla Lynn a konečně otevřela tu krabici, kterou přitáhla asi ze svého auta. K Nickově zděšení z ní vytáhla živou! Kytku!

„Ty ses zbláznila, víš, co jsme ti říkali," zaúpěl, když ji viděl, jak si odborným okem přeměřuje byt, kam by tu zeleň ve svých rukách esteticky umístila.

„Ale kdepak, nezbláznila," zasmála se a první kytka skončila na lednici.

„Budeš si to sem chodit zalívat," pronesl Lee a zašklebil se na ni, zatímco si začal vybalovat z jedné z krabic zbytek svého oblečení.

„Klidně," pronesla žoviálně a vytáhla další zeleň.

„Chcípnou tady," pravil smutně Nick, protože mu bylo kytiček bytostně líto.

„To dáte kluci, aspoň to tu budete mít takové živější," pravila, a kytka skončila na stolku kousek od televize.

„Tak třeba tady je to živý dost," nechal se Lee slyšet z ložnice a Nick s hrůzou čekal, co v té krabici jejich očividně natěšená kolegyně ještě má.

„Nemáš tam akvárko, že ne?" zaúpěl ještě jednou, protože třetí kytka byla nad jeho možnosti. A nad Leeho taky.

„Nemám, ale jestli chcete..."

„Nechceme," ozvalo se dvojhlasně a Woody se zasmála. „Jste si jistí? Dneska jsou v módě betty bojovnice, betárko vám moc místa nezabere."

„Ať tě to ani nenapadne," zaúpěl Nick.

„Nechtěla jsi už jít?" ozvalo se z ložnice.

„Tahle květina je poslední, tak nepanikařte a zhluboka dýchejte," pravila Woody se smíchem a kytku dala na parapet jednoho z oken. „Jsou nenáročné a jsou jen tři. Jednou týdně je zalijete, toť vše. To dáte, kluci, já vám bezmezně věřím a věř mi, Nicku, Madam Ormah tě velice pochválí," ukázala na Nicka vztyčené palce obou rukou a ten jen protočil oči.