Posraně nezvratný osud - BVB ff

6. loučení

Procházeli jsme místní večerkou a nabírali všechno, co by se mohlo hodit. Různé druhy chipsů a dalších křupek, popcorn, Colu a další limonády, čokoládu, různé bonbóny a sušenky.
,,Jseš strašně drahá." Stěžoval si se smíchem Dan, když jsem do košíku přihodila další balíček cookies.
,,Jsem holt materiální děvče, Dane. Tím, že jsi mi šel za kmotra, si se dobrovolně upsal k tomu, že se o mě postaráš a že mě v případě nutnosti finančně zajistíš. Když se kácí les, lítají třísky a oheň už hoří moc na to, abys ho mohl uhasit." Dan se zasmál.
,,Fajn, fajn, máš pravdu." Ušklíbla jsem se.
,,Já vím."
,,Děláte tohle často? Že si uděláte filmový večer?"
,,Mám-li být upřímná, tak ani ne. Naposledy ty bylo, když mi bylo... patnáct? Je to tak, Dane?"
,,Jo, na tvoji oslavu. První level dospělosti se musí nějak oslavit." Došli jsme k pokladně a začali vyskládávát náš nákup na pokladní pás. Pokladní se na nás znuděně podíval.
,,Dobrý den." Usmála jsem se na něj a následně nakopla Dana, který se díval do země. Taky tiše pozdravil. Do Mii jsem si kopat netroufla. Pořád jsem úplně nevěděla, co od ní můžu čekat a navíc se do ženských nekope. Když pokladní všechno namarkoval a řekl výslednou cenu, ušklíbla jsem se. Říkala jsem Danovi, že jsem drahá.
,,Dneska platíš, Dane."
,,Jo, já vím." Tiše jsem se zasmála. Zatímco Dan platil dost mastnou částku, já s Miou jsme dávaly věci do tašek. Když jsme šli po parkovišti ověšení asi tuctem tašek, lidi na nás koukali jak na blázny.
,,Na jaký filmy se budeme dívat?"
,,Filmy vybírá Grace. Je to její párty."
,,Můžu Quentina?" Dan se na mě rádoby zděšeně otočil.
,,Ne, Quentina rozhodně ne! Já chci se chci vyspat bez nočních můr."
,,No nic. Škoda. V tom případě máme výběr jasný." Dan odemčel auto.
,,Jo? Tak povídej."
,,První film: Rocky Horror Picture Show. Pak si dáme trojmaraton Tima Burtona se Sleepy Hallow, Mrtvou nevěstou a Sweeneym Toddem a pak se podíváme na Vránu s Brandonem Leem v hlavní roli." Začali jsme skládat věci do kufru.
,,Samé veselé filmy." Začali jsme do kufru skládat věci.
,,Nechal jsi vybírat depresivního, nedospělého, mentálně destabilizovaného bastarda, tak si nestěžuj. A navíc Rocky Horror Picture Show je veselej film."
,,Rocky Horror Picture Show je hlavně hrozně divnej film."
,,Dane, zlato, to se nijak nevylučuje. Koneckonců se podívej na mě."
,,Co je Rocky Horror Picture Show?" Překvapeně jsem se na Miu podívala.
,,Tys nikdy, jakože vůbec nikdy neviděla Rocky Horror Picture Show?" Mia zavrtěla hlavou.
,,Ne. Ani jsem o tom v životě neslyšela." Podívala jsem se na Dana.
,,Jako fakt, Dane? Jako fakt?! Jak jsi ji mohl nechat takhle nepřipravenou do života? To je kinematografický zázrak a základ!"
,,Vždyť je to strašná ptákovina, Grace."
,,Tak tohle si beru osobně!"
,,S tím se počítá, Morano. Nasedat, lidi na nás divně koukají." Mia si sedla na místo spolujezdce a já dozadu.
,,Neříkej mi Morano, Danieli! Víš, že to nesnáším!"
,,Ale jo, prosím tě."
,,Danieli!" Dan se ušklíbl, prokličkoval mezi stojícími auty a vyjel na silnici. To on mě učil ovládat tyhle kovové krabice a náš styl řízení byl dost podobný. Mia položila mému kmotrovi ruku na nohu a on trochu zvolnil. Hmmm. Tohle začíná být vážný. Bůh ví, jak tohle skončí.

Prudce jsem se posadila a promnula si oči. Podívala jsem se na hodiny. Půl dvanácté. Pak jsem se rozhlédla po místnosti. Vytuhli jsme tak, jak jsme byli - já sedící na zemi a opírající se o čelo postele a Dan s Miou posazení na posteli opírající se o sebe. Počítač se během noci vybil a tak jsem ho zaklapla a dala na nabíječku.
,,Dobré ráno." Otočila jsem se na zívajícího Dana.
,,Dobré. Mám začít chystat snídani?"
,,Počkej, teď jsem se probudil." Podrbala jsem se na zadku a konečně se zvedla.
,,Takže jo." Odešla jsem do kuchyně a dala vařit vodu na kafe a na čaj. Pak jsem vzala rendlík, ovesné vločky a mléko a začala dělat kaši. Dan se přibelhal za mnou a začal chystat sušené ovoce a med.
,,Takže kdy odjíždíte?" Posmutněla jsem.
,,Dneska odpoledne. Dane, já tam nechci. Já chci zůstat tady. S tebou. S Miou. S Klausem. Já tam nechci! Tohle je moje safe zóna! Co já tam budu dělat?" Dan mě lehce objal.
,,Vždyť tím nic nekončí, Gee. My tři se pořád budeme vídat. Budeme za sebou navzájem jezdit. A i když netuším, kdo ten tvůj Klaus je, tak vždycky, když se sem zastavíš, můžeš ho vidět." Povzdechla jsem si.
,,Ale o to přece vůbec nejde, Dane. Tohle je vytržení z mého přirozeného prostředí! Sakra Dane, mně se to nelíbí, já tu chci zůstat."
,,Tak proč to neřekneš svojí mámě, že to tak je? Že tam nechceš?" Do rozhovoru se přimíchala právě probudivší Mia.
,,To neznáš moji matku." Začala jsem kaši znovu míchat, protože se mi začínala jemně připalovat. ,,Ta se neptá, jestli někdo o něco stojí, nepočítám -li to, když je v práci, a prostě jde za tím, co chce ona. Je to despotická uřvaná kráva, která by si zasloužila umřít osamělá a v hrozných bolestech." Začala jsem kaši servírovat do misek s Mickey Mousem a dávat je na stůl.
,,Nebydlí v Los Angeles náhodou ten tvůj Biersack?"
,,Jo, ale LA je tak velký město, že možnost, že bych jeho nebo někoho dalšího z Black Veil Brides potkala, je menší než jedno procento."
,,Takže pořád nějaká šance je, ne?" Přikývla jsem.
,,Téměř mizivá, ale je." Dan si vzal misku s kaší a začal si na ni sypat ovoce.
,,Hlavu vzhůru. Dokud je šance, je i naděje." Tiše jsem se zasmála.
,,Když to bereš takhle." Dan mi misku podal a já se začala cpát.

Bloumala jsem po městě. Potřebuju najít mého oblíbeného bezdomovce. Potřebuju najít mého oblíbeného bezdomovce. Klausi, kdepak jsi? Potřebuju s tebou mluvit. Zabočila jsem do uličky, kde jsem ho potkala poprvé. Od té doby několikrát využil mé nabídky a přišel se k nám osprchovat a najíst. Když u nás byl podruhé nebo potřetí, povedlo se mi ho přemluvit k tomu, abych ho mohla ostříhat a abych mu vyprala a opravila oblečení. Dokonce jsem ho donutila k tomu, aby si začal hledat práci.
Rozhlédla jsem se. Viděla jsem pár známých tváří, ale Klaus nikde. Prošla jsem kolem pár z nich, než jsem zpozorovala jednoho, který vypadal natolik střízlivě, aby mi mohl odpovědět. Přidřepla jsem si k němu.
,,Nazdar Ashtone." Chlap extrémně podobný Ashtonovi Clarkovi malátně zvedl hlavu.
,,Co chcete?" Povzdechla jsem si.
,,Jen si promluvit. Neviděl jsi v poslední době Klause? Klause Garciu?"
,,No to záleží, kdo se ptá." Blbý bezdomovci! Jsou hrozně vychcaný. Vytáhla jsem peněženku, z ní dvacetidolarovku a zamávala mu s ní před obličejem.
,,Andrew Jackson se ptá. Kde je Klaus Garcia?" Ashton se po penězích lačně natáhl, ale já s nimi ucukla. ,,Nejdřív mi odpověz, zlato."
,,Začal pracovat v... jak se to tam jmenovalo... jo, už vím. Za Zrcadlem. V tý kavárně na rohu Via Puerta a Via Mariposa West. A ubytovává se hned vedle, v tom levným motelu. Občas za náma zajde a pokecá s náma. Je to prima chlap."
,,Jo, to je." Zvedla jsem se a oprášila si kolena. Pak jsem Ashtonovi podala zaslouženou dvacetidolarovku. ,,Měl by sis z něj vzít příklad." Vycházkovým tempem jsem si to namířila do zmíněné kavárny. Byla to stará, zaprášená kavárna, spíš béčková, nic moc nóbl s šedesátkovou atmosférou. Udržovala si stálé hosty a dobré ceny. Jsem na Klause pyšná, že si tam našel flek.
Když jsem tam dorazila, vešla jsem dovnitř. Rozhlédla jsem se. Klause jsem nikde neviděla. Zamířila jsem k pokladně, kde stál Forest a šťoural si špínu z pod prstů.
,,Ahoj Foreste."
,,Ahoj Grace." Přeměřil si mě pohledem.
,,Mám dotaz."
,,Pokud budu znát odpověď, rád ti odpovím." Usmála jsem se.
,,Pracuje tu Klaus Garcia?" Forest se na chvíli zamyslel.
,,Jo, pracuje. Proč? Děje se něco?"
,,Ne, vůbec ne, jen bych si s ním potřebovala promluvit. Neboj, nebude to nijak na dlouho, ale je to pro mě důležité."
,,Jasně, zajdu pro něj. Myslím, že by si určitě dal rád na chvíli voraz." Odešel dozadu do zaměstnaneckých prostor. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Bylo mi nepříjemné tam jen tak stát. Měla jsem intenzivní pocit, že mě všichni u stolků pozorují.
,,Florie!" Klaus vyběhl z kuchyně a postupně si to mezi stoly propracovával ke mně. Ucouvla jsem, když mě chtěl obejmout. ,,Děje se něco?" Zavrtěla jsem hlavou.
,,Víš, že nemám ráda fyzický kontakt. Máš chvíli čas?" Klaus se tázavě podíval Forestovým směrem. Ten jen protočil oči.
,,Nic jsem neviděl, nic jsem neslyšel. Ale je to dočasné, asi jen na deset minut." Poděkovali jsme mu a vyšli na ulici.
,,Nemáš cígo?" Zavrtěla jsem hlavou.
,,Sorry zlato, zrovna dneska jsem si je zapomněla."
,,Tak nic. Tak o co teda jde?" Zhluboka jsem se nadechla.
,,Přišla jsem se rozloučit." Klaus mi skočil do řeči.
,,Nehodláš se, doufám, zabít, že ne?!" Zavrtěla jsem hlavou.
,,Neboj, tuhle životní etapu už mám doufám za sebou." Klaus úlevně vydechl.
,,Takže?"
,,Stěhuju se do LA. Do baráku, kterej mi odkázal můj táta, takže už tě asi nebudu výdat s takovou pravidelností, jakou bych chtěla." Klaus si mě s přemýšlivým výrazem ve tváři párkrát změřil.
,,Ale budeme se pořád vídat, že jo? Nedokážu si představit, že už bych tě nikdy neviděl." Zasmála jsem se.
,,Jo, neboj. Taky bych bez tebe nedokázala žít. Pravděpodobně sem budu jezdit co čtrnáct dní, takže za tebou budu chodit." Klaus ke mně přistoupil a objal dřív, než jsem stihla ucuknout.
,,Mám tě rád, Florie."
,,Já tebe taky, ale taky mám ráda svůj osobní prostor, takže mě prosím pusť."
,,Ale no tak." Klaus mě zvedl ze země a pořádně zmáčkl. Pak mi dal pusu na tvář. ,,Budeš mi strašně chybět."
,,Jo, ty mě taky, ale už mě prosím polož na zem. Nemůžu dýchat." Klaus mě opatrně položil.
,,Promiň." Podíval se na hodinky. ,,Už budu muset jít. Za čtrnáct dní naschledanou." Zamával mi a šel dovnitř.
,,Počkej, Klausi." Klaus se otočil. Doběhla jsem k němu a krátce ho objala. ,,Taky mi budeš chybět. Měj se."

Tohle je hodně pozdní Vánoční dárek, ale pořád je to vánoční dárek. Takže šťastné a veselé, pratelet.