Broken Heart [l.s.] (CZ)✔

XXIII.

" Tady je kurevsky velkej bordel!" vyjekl jsem, když jsem se porozhlédl po bytě, co tu kurva dělali?? Mě z nich picne.

" No jo, nečekali jsme nějakou návštěvu, sorry, vážně bychom tu uklidili, kdyby jsi dal vědět do předu." mrkl na mě Zayn a já protočil očima. Jasně, takže za to, že jsou hovada, můžu já.

" Prostě si sedni na prdel a neštvi, radši řekni, co jsi dělal celý ten rok a jak jsi se měl" vydechl Liam a donutil mě si sednout na gauč, který naštěstí nebyl až tak pod nánosem oblečení. Vážně by mě zajímalo, jestli tu někdy uklízí.

Vedle mě se na gauč posadil James, Niall to zakempil do jednoho z křesla a to druhé obsadil Zayn, načež si stáhl Liama do klína, který se pohodlně uvelebil a spokojeně se usmál.

Díky tomu jsem pocítil silné bodnutí u srdce. Au. Já chci zpátky Louiho. Smutně jsem pozoroval ty dva, jak si vyměnili zamilovaný pohled a já ucítil slzy, které mě pálily v očích.

" Hazz, nemysli na to" pohladil mě Niall po ruce a já se na něho vděčně usmál. Miluju, jak je na mě hodný a snaží se mi pomoc, byl už takový, i když mě ještě ani moc neznal.

" Pořád tě to trápí?" Optal se Liam, který přestal cukrovat se Zaynem a asi si už i stihl vydedukovat, co se tu vlastně děje.

" Vím, že bych se na to měl vykašlat, že se nevrátí, že to byla lež, že ho už nikdy neuvidím, že už je to přes rok, jenže já ho vážně strasně moc miloval, pořád ho miluju, pořád si vybavuji, jak zněl jeho hlas a smích. Pořád mám před očima jeho úsměv a ty modré oči" vzlykl jsem a položil si hlavu na Jamesovo rameno.

" Vím, že je to těžké, Hazzy, ale Louis byl zřejmě tvoje velká láska, ovšem asi ne životní" povzdechl si Niall a během chvíle seděl vedle mě hladíc mě rukou po zádech, aby mě uklidnil před vzlyky, jež otřásaly celým mým tělem.

Kdyby však věděli, co se děje je pár bloků od nich...

~~

" Kdo to je?" Optal se doktor, který měl zkontrolovat stav onoho muže, jež ležel na bílé nemocniční posteli v nemocničním pyžamu, napojen na spoustu hadiček.

" To nevíme, pane Skylere, našli jsme jeho tělo před nemocnicí. Jediné, co víme je, že se snažil zřejmě spáchat sebevraždu, obě zápěstí jsou ošetřena. Může mu být okolo 28 let" odpověděla mu sestřička.

" Jak můžeme někoho z rodiny kontaktovat, když o něm nic nevíme?" optal se s povzdechem doktor a následně přešel blíže k muži na posteli. Vzal jedno z jeho zápěstí a zkontroloval, jestli je v pořádku ošetřené.

" Musíme počkat až se probudí" pokrčila sestřička rameny a následně odešla z pokoje. Musela ještě něco udělat a nemohla se zdržovat vysvětlováním.

" Jestli se vůbec probudí" zabrblal si muž pod vousy a zkontroloval i druhé zápěstí. " Sebevrah nám tu vážně chyběl" utrousil a po zkontrolování ostatních věcí rychle zmizel z pokoje. Stále se však nemohl zbavit pocitu, že toho může už někde někdy viděl.

~~

" Kluci, máme menší problém" probudil Harryho Jamesův hlas. Snažil se šeptat, ovšem moc se mu to nedařilo, nebo to mohlo být jen Harryho lehkým spánkem, že se hned probudil.

" Co se děje, Jamesi?" Optal se ihned Liam a pohladil Harryho po vlasech. Usnul na gauči a dělal že stále spí, chtěl vědět, co se děje a tak nějakk věděl, že kdyby James zjistil, že už dávno nespí, tak by to neřekl.

" Jde o mého bratra" povzdechl si James, Harry si až moc živě dokázal představit to, jak si prohrabuje frustrovaně vlasy a jeho jazyk přejíždí po jeho rtech, dělal to vždycky, když se něco dělo a Harry se bál, co se s jeho milovaným děje.

" Loui? Co s ním, kromě toho, že opustil beze slova tohle kotě" poukázal Liam na spícího Harryho choulícího se do klubíčka.

" Je v nemocnici" vydechl a to byla přesně ta věta, která donutila Harryho přestat předstírat spánek a vystřelit do sedu, proč je jeho láska v nemocnici, co se mu stalo? Jak to James mohl vědět, když tvrdil, že o Louim už rok neslyšel?

" Jak jako v nemocnici? Jamesi, mluv se mnou" třásl vyděšený kudrnáček se svým kamarádem, potřeboval vědět, co je s jeho milovaným.

~~

" Na jakém pokoji leží Louis Tomlinson?" Vyhrkl Harry bez jakéhokoli pozdravu, když dorazili před nemocnici a on se jako neřízená střela vyřítil z auta, aby byl co možná nejdříve u svého milovaného.

" Taky vás zdravím" utrousila sarkasticky jedna ze sestřiček. " Jste rodinný příbuzný?" Optala se vzápětí a Harry zaklel, proč nepočkal na ostatní.

" Jsem jeho dvojče" ozvalo se za ním. Díky bohu, James byl rychlý a Harry se tak vyhnul trapnému momentu, i když taky možná ne, jelikož ta sestřička na něho nekoukala moc přívětivě. Ajaj.

" Pan Tomlinson leží na pokoji 328" odvětila sestřička a dále si jich nevšímala, měla lepší věci na práci jako nesutálé si prohlížení svých odporných nehtů.

" Na co ještě čekáš, Hazz? Běž za svým milovaným" ponoukl ho James k pohybu a Harry se proto bez nějakého zdržování rozběhl.

Trvalo mu pouhou chvíli než našel pokoj 328, kde byl měl ležet jeho milovaný. Harry se před dveřmi zastavil a jen pozoroval ono číslo. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl. Byl nervózní. Něvěděl zda je Loui vzhůru či spí.

Bude ho chtít vůbec vidět? Miluje ho? Pohrdá jím? Nenávidí ho? Vyvětlí mu proč vůbec před rokem zmizel jak pára nad hrncem? Má přítele? Našel si náhradu za něho? Podváděl ho? Proto utekl?

Harry rázně zatřásl hlavou, musel přestat přemýšlet nad takovými věcmi, akorát mu přitěžovali a nutili ho bát se ještě víc vstoupit do pokoje.

" Harry, běž dovnitř, počkáme tu na tebe na chodbě, zvládneš to, jsi silný" pohladil ho Niall po zádech a on byl právě teď neskutečně šťastný, že má někoho jako je Niall, ačkoli je příbuzný s Louim, nechá tam radši jít Harry než sebe.

Ještě jednou se pořádně zhluboka nadechl než to konečně udělal. Položil ruku na kliku a jemně ji stiskl směrem dolů, čímž otevřel dveře, načež vzápětí vklouzl otevřenými dveřmi do pokoje a tím se mu naskytl pohled na jeho milovaného ležícího na bílé posteli.