Broken Heart [l.s.] (CZ)✔

XIII.

" Prosím postavte se, soud začíná" řekla jako první soudkyně, jež přišla do soudní síně.

Ano právě se nacházíme v soudní síňi a já mám nervy jak sviň. Proč? Protože dneska buď vše získám, nebo o vše přijdu.

Říkám vám rovnou, že jestli přijdu o všechno, tak se půjdu boď někam zahrabat, nebo se rovnou zastřelím, ale ještě předtím si podám pár lidí, jako třeba Marka a soudkyni a možná ještě pár svědků, co přijdou vypovídat, ale Harryho do toho samozřejmě nezapočítávám.

" Dobrý den, můžete se posadit" Ozval se hlas soudkyně a všichni zde přítomní se posadili. Harr zde nebyl, čekal až bude povolaný, tudí stál někde za dveřmi soudní síně a psychicky se na vše připravoval.

Bylo mi líto, že tam s ním nemůžu být a že mu nemůžu dělat psychickou podporu, ale bohužel musím být zde, jelikž jen přeci jde tu o mě.

Naproti mně seděl Mark, jež měl na tváři  ten svůj odporný ušklebek a já měl vážně chuť mu dát přes hubu, ale to nemůžu, ne teď, jelikož si myslím, že když nebudu dělat problémy, tak to půjde lépe k mojí straně.

Vedle mě seděl můj právník, který je tak trošku v rodině. Manžel mamčiny sestřenice. Na to že už mu bude 55, tak se stále celkem zachovalý a udržuje si dobrou vizáž.

Věřil jsem, že udělá maximum, aby vše připadlo mně, jelikož mojí mamku měl vážně rád, jezdili k nám často a mě si zamiloval, navíc Marka uplně nenávidí. Má na něho stejný názor jako já, což mi taky hraje do karet.

Vedle Marka seděla žena, jeho právnička a taky jeho bývala žena, se kterou má dvě dcery. Jeho dcery jsou narozdíl od nich uplně v pohodě a ani s jedním z nich se nebaví, ale se mnou ano a to oni nevědí.

" Postavte se, pane navrhovateli. Vy souhlasíte se vším, co bylo písemně zasláno soudu nebo to snad chcete nějak doplnit?" Optala se ho soudkyně.

" Ano souhllasím s tím a nechci nic dodávat." postavil se a já zatnul pěst.

" Klid" šeptl směrem ke mně Mitch, můj právník.

" Dobrá, sedněte si. Postavte se, pane odpůrce. Vy i nadále s panem navrhovatelem nesouhlasíte?" Zeptala se a já kývl.

" Ano nesouhlásím. Moje matka jasně do závěti napsala, že vše připadá mně a mému dvojčeti" Odpověděl jsem.

" Dobře můžete si sednout. Pane navrhovateli, povězte mi nějak konkrétně, proč tu dneska jsme? Proč si myslíte, že vaše zesnulá žena nenapsala tu závěť?" Zeptala se soudkyně Marka.

" Moje zesnulá žena, Johannah, mě milovala, tudíž si myslím, že kdyby tu závěť psala ona, tak by majetek, jež po ní zbyl, rozdělila mezi mě a její dva syny. Tedy už jen mě a jejího syna. Jak všichni víme James bohužel už není mezi námi. Takže proto jsem podal žalobu. Myslím, že závěť, jež podle všech napsala má zesnulá manželka je jen podvod a onu závěť napsal její syn, tad pan odpůrce." Odpověděl jí a já měl, co dělat, abych po něm se smíchem nezačal řvát.

" Dobře. Můžete se posadit." Kývla k němu a pak se otočila ke mně.

" Jaký na to máte vy názor, pane odpůrce?" Optala se mě soudkyně, načež jsem se hned postavil.

" Nesouhlasím s názorem tady pana navrhovatele. Moje matka ho  možná sice milovala, to ano, i když nevím proč, ale mě s Jamesem měla mnohem radši, navíc tady pan navrhovatel mou matku bil a večně na ní jen řval, tudíž neměla žádný důvod mu věnovat byť jen malou část svého majetku" Odpověděl jsem.

" To není pravda, co si to dovoluješ?" Osočil se na mě Mark.

" Ulidněte se, prosím, pane navrhovateli. Viděl jste někdy, pane odpůrce, že by tady pan navrhovatel bil vaši matku? Myslím, jestli ji bil před vámi nebo jestli jste si všiml jen modřin"

" Ano několikrát jsem viděl pouze její modřiny, roztržený ret, zlomenou ruku nebo nohu, ale jednou jsem šel za mamkou do ložnice a viděl jsem, jak jí vlepil facku a několikrát si do ní kopl" odvětil jsem.

" Dobře můžete se posadit" kývla ke mně a já tak učinil. " Paní právní zástupkyně navrhovatele, vy máte nějaké otázky tady na pana odrpůrce?" Otočila se k bývalé ženě Marka.

" Ano mám, děkuji" postavila se. " Postavte se, prosím, pane odpůrce" To jak arogantně a otráveně to řekla? No nicméně jsem to prostě udělal.

" Vy tedy nesouhlasíte s návrhem mého mandanta a ještě tu na něho křivě vypovídáte, jak bil vaši matku, kterou přitom miloval, ani nemáte žádné důkazy" promluvila ke mně.

" Ano nesouhlasím. Nevypovídám křivě, nemiloval ji, všichni to viděli, jen má matka ne. Bohužel nemám žádné důkazy, jelikož má matka se snažila vše zakrýt make-upem" Odvětil jsem. Přišlo mi tohle celé jako jen ztráta času. Mohl jsem dnešní den využít daleko lépe. Třeba si zajít někam s Harrym.

" Nicméně, přijde mi trošku divné, že vaše matka napsala svou závěť, když jí ještě ani nebylo 50. Nezdá se vám to divné?" Optala se mě s takovým odporným úšklebkem. Píča jedna.

" Ne nezdá se mi to nějak divné. Být jí a chodit s někým jako je Mark, tak mám napsanou závěť už od začátku manželství. Spíše mě překvapuje to, že tu závěť napsala až před několika týdny." Ušklíbl jsem se.

" Někdo jako je Mark? Jak to myslíte, pane odpůrče?" Optal se zvědavě.

" Podváděl jí, několikrát , mlátil ji a křičel na ní. Měla byste to vědět sama, když jste spolu byli v manželství." Pokrčil jsem rameny.

" Na tohle ale nemáte důkazy, pane odpůrče." Osočila se na mě hned.

" Mám důkazy a ty Vám budou brzy předloženy" usmál jsem se na ní.

" Nemám žádné otázky, děkuji, můžete se posadit" Odvětila a já jen těžko skrýval své pobavení.

" Dobrá, máte, pane právní zástupce odpůrce, nějaké otázky na pana navrhovatele?" Otočila se soudkyně na Mitche.

" Nemám, děkuji" Zavrtěl záporně hlavou a já se na něho celkem dost zmateně podíval. Co to dělá? Vždyť je snad na mé straně no ne?

" Klid, je to součást plánu, všechno vyústí s příchodem svědků, neboj se ničeho. Nenechám ho vyhrát. Nic po Johannah nedostane." Uklidnil mě.

" Soud předvolává prvního svědka Harryho Edwarda Stylese" rozezněl se hlas soudkyně. Dveře se otevřely a dovnitř vpadl můj kudrnáček, který celý nervózní došel až k takovété kravině. Všichni víme, co myslím.

~~

Uh to je ale nudná kapitola...