Broken Heart [l.s.] (CZ)✔

IX.

" Je hezké, že jste si to nejspíše vyjasnili a teď spolu záříte, ale mám pro vás jednu informaci" vešel dovnitř doktor v bílém plášti.

Odtrhl jsem se širokým šťastným úsměvem zrak od té dokonalosti, jež nesla jméno Louis, od někoho pro koho dýchám.

" Povídejte" pokynul jsem rukou doktorovi, ať nám tu novinu vyklopí.

" Oba jste víceméně v pořádku, takže můžete jít domů" usmál se já oba a následně odešel pryč.

" Lásko, slyšel jsi? Jdeme domů" vypískl jsem šťastně a podíval se na něho. Taktéž se na mě šťastně usmíval, ale v jeho tváři se zračil strach, bolest a nejistota.

Co se to děje? No na to bude dost času potom, teď jdeme už konečně domů.

" Přestaň tolik spěchat, Hazz" zasmál se Louis, když jsem se po pokoji začal pohybovat jak čivava na drogách.

"Ale já už chci domů, Loui, s tebou" zamumlal jsem a začal lítat ještě víc, než mě tedy k sobě Louis rukama přitáhl tím, že mě objal kolem pasu.

" Máme dost času, Hazza, sbalíme moje věci, chytneme si taxi, pojedeme ke mě domů a tam si uděláme hezký den, hm?" navrhl a já jen nadšeně kýval hlavou.

"To zní skvěle, Babe" zasmál jsem se a políbil ho na rty. Nebavilo mě být pořád ten submisivní. Chci být tady ten dominantní.

" Co je to tu za novoty?" odtáhl se ode mě a mírně se zamračil, za což jsem se na něho sladce usmál a políbil ho na čelo.

" Pánovi se to snad nelíbí?" Optal jsem se a on se na mě zašklebil, čemuž jsem se musel zasmát. Miloval jsem ho.

" Nelíbí se mi, že už nejsi ta moje princezna" zasmutněl a já ho pohladil po tváři. " Taky se mi nelíbí, jak jsi najednou dominantní. Copak jsi se tím bouchnutím do hlavy uplně změnil? Taky se bojím tvého penisu v mé zadnici, ale na druhou stranu miluju tvoje delší vlasy" mlel paté přes deváté a já se musel zasmát.

" Odteď jsi ty moje princezna a já tvůj princ na bílém koni. Možná jo. Nemusíš se bát, Lou, není se čeho bát. Půjdu na tebe opatrně, až na to přijde, hm? Věř mi, že si to zamiluješ. Taky se mi líbí moje delší vlasy, už jsem se bál, že se ti nebudou líbit a já si je budu muset ostříhat" Usmál jsem se.

" Můj princi. Děkuju a žádný stříhání, ať tě to ani nenapadne" výhružně se na mě podíval a já jako poslušný pejsek kývl.

" Neboj, ale teď už pojď chci domů a chci ležet v objetí" plácl jsem ho přes jeho dokonalou prdelku, kterou je nutno říct, že obdivuji a taky ji budu uctívat, jak si jen zaslouží.

" Awww, ty romantiku" uculil se na mě a pak mi věnoval pár polibků na krk, což se mi vážně páčilo.

" Nějak jsi mi vyrostl" zamrmlal, ale nevypadalo to, že by byl nějak naštvaný, spíše mi přišlo, že se mu to páčí, za což jsem byl jen rád. Teď byl oproti mě menší, což mi přišlo tak moc roztomilé.

~~

" Konečně doma" Vydechl jsem spokojeně a padl do svoji měkké postele. Harry byl nejspíše někde v kuchyni, jelikož měl žízeň. Vím, že jsem celkem špatný hostitel, ale já jsem unavený.

" Někdo je tu unavený" smál se Harry, který asi nejpíše vešel do ložnice, aniž bych ho postřehl a následně se uvelebil kousek ode mě.

" A ty se mi divíš? Ty nemocniční lůžka jsou nic moc. Navíc jsem tě tam neměl dost blízko u sebe" Zamručel jsem, zvedl hlavu a následně se posunul tak, abych si mohl v klidu položit hlavu na Harryho odhalenou tetovanou hruď, která vypadal tak moc dobře.

" Já tě chápu, Loui" usmál se a věnoval mi pusu do vlasů, načež jsem lehce zavrněl, což Harrymu přišlo sladké a vtipné zároveň.

" Půjdeme spinkat?" Optal se Harry a já jen lehce kývl. " Tak dobře. Posuneš se, prosím? Chci nás přikrýt a myslím, že tohle by nebyla uplně nejlepší poloha na spaní" poprosil mě a já ač nerad, jsem se vážně posunul lehce.

" Děkuji" usmál se na mě a lehce se posunul ke středu postele, abychom měli dostatek prostoru a nemuseli se bát, že během spánku spadneme na zem.

Natáhl se pro peřinu, kterou přes nás následně přetáhl a pak si mě k sobě pevně natiskl, čímž mi dal jasný signál, že mě u sebe chce mít, co nejblíže, takže jsem se uvelebil hlavou na jeho hrudi a spokojeně vydechl.

Předtím než jsem usnul jsem ještě slyšel ty dvě slova, jež mi byly zašeptány do ucha.

" Miluju tě"

~~

Probral jsem se dříve než Louis a toho jsem hodlal využít. Přiznejme si, že v nemocnici prostě je jídlo takové nic moc, takže ano. Chci mu uvařit skvělé jídlo, aby se konečně pořádně napapal.

Došel jsem do kuchyně, kde jsem prozkoumal, co kde má a hlavně, co všechno má za suroviny. Nakonec jsem se rozhodl pro to udělat lasagne.

Není to nic jednoduchého ani rychlého, ale ta to je to něco úžasného a chutného. Tedy doufám, že to ji, že mu to bude chutnat.

Připravil jsem si vše potřebné a pustil se s velkou chutí do toho.

Přeci jen bylo to pro něho, pro člověka, kterého celým svým srdcem miluju.

~~

Probudil jsem se a postel vedle mě zela totální prázdnotou a chladem. Všechno to byl jen sen? Pouhopouhý sen?

Chtěl jsem vyšilovat, brečet, klít, litovat se a spoustu dalších věcí.

Jenže pak...

Uslyšel jsem zvuk z kuchyně a podivil se. Uklízečka má přijít až zítra nebo snad ne?

Přišla snad o den dříve a já na to úplně zapomněl? Nebo se mi tu jen někdo snaží něco ukrandout.

Zvedl jsem se, převlékl se a opatrně našlapoval, abych toho dotyčného nevyřušil a on nezačal utíkat pryč.

Doťapkal jsem ke dveřím kuchyně a pomalu nakoukl dovnitř.

Naštěstí to byl jen Harry, který se jako ladná laňka pohyboval po kuchyni a připravoval stůl. Vypadalo to nádherně a já ho užasle pozoroval.

Byl neskutečný a taky tak moc sexy u toho, co právě dělal, ačkoli by u toho někdo jiný vypadal buď blbě, nebo úplně normálně, ale on, on byl prostě MŮJ bůh.

"Princezna, se nám probudila"

~~

Taková sračka to je, ale co už....