Broken Heart [l.s.] (CZ)✔

VII.

Nedělo se vůbec nic.

Ale pak v zázraku po chvíli se jeho oční víčka začala mírně třást a následně se začala pomalu otevírat směrem nahoru. Koukal jsem na to s vykulenýma očima a dokořán otevřenou pusou.

Ono to vážně zabralo. Probral jsem svou šípkovou Růženku svým polibkem jako pravý princ. Panebože. Je to jen sen?

Prosím, neříkejte, že je to jen sen.

" H-Hazz?" zeptal se vykuleně a mě unikl vzlyk z úst. Panebože. Je vážně vzhůru. Co mám teď dělat?? Byl jsem tak šťastný.

" Ha-Hazz, já mu-musím ti n-něco ří-íct" vykoktal ze sebe těžce a pokusil se posadit, ale zabránil jsem mu v tom. Zbytečně by si ještě ublížil, pakůň jeden.

"Pššš, nic neříkej, ano?? Nic neříkej, všechno je v pořádku, lásko, všechno je v pořádku" šeptal jsem a propletl naše prsty. Měl tak rozkošně malé ruce. Nikdy předtím jsem si toho nevšímal.

" N-nic nen-ní v pořád-dku" zavrtěl hlavou, ale naše prsty nechal vpletené v sobě, což mě zahřálo u srdce, jelikož mi to dávalo aspoň malou naději, že mě má taky rád a že ti co řekl, řekl za nějakým účelem jak tvrdí Zayn s Liamem.

" Moc nemluv, Lou, zajdu pro doktora, ano?" optal jsem a a odpovědí mi bylo pouze jeho menší přikývnutí. Aspoň že mě poslechl, aby tolik nemluvil. Jeho hlasivky teď potřebují pořádný odpočinek.

Zvedl jsem se ze židle a odcupital si to přímo k doktorovi, který měl Louiho celou tu dobu na starosti. Nemusel jsem ho shánět nějak dlouze, jelikož on si to zrona mířil k Louimu na pokoj.

" Je vzhůru, před chvilinkou se vzbudil" Vypískl jsem. Byl jsem tak moc šťastný, že to ani popsat slovy nešlo, i když myslím, že to bylo poznat z toho, jak jsem se culil jako debil.

" Oh vážně? To je moc dobře" usmál se doktor. Rychle mě následoval dokud jsme nestanuli u Louiho postele, odkud se na mě koukal jako zpráskaný pes. Ťunťík můj.

"Dobrý den, pane Tomlinsone, konečně jste se nám probudil. Myslím, že to je veliká úleva, tedy přesněji tady pro pana Stylese. Nechtěl se od vás ani na krok hnout, přesně jako vy od něho" vyslepičil mu hned doktor a já možná trošku litoval, že jsem byl takovej debil a přivedl ho.

Ale počkat! On se taky ode mě ani nehnul? Že by nakonec všechno, co mi říkali kluci byla pravda? Panebože!

" Dob-brý d-den." pozdravil i on doktora a přitom na mě celou dobu koukal s malinkým úsměvem, který se usadil na jeho rtech hned, jak doktor řekl to, co řekl.

Usmívá se kvůli tomu, že ví, že jsem se od něho nechtěl ani hnout? Že ho to těší? Že ho stále miluju? Tedy cože? To je blbost.

Nemiluju ho, ne už ne. Jen jsem se o něho bál, jako o kamarád, jo to je lepší. Nemiluju ho. Už ne. Zaynovi jsem to řekl jen jako výmluvu. Jo. Určitě.

Louis na mě upřel starostlivě svoje modrá kukadla a já si to uvědomil. Stále ho miluju. Kurva. Kdo by ho nemiloval, vždyť je úplně takový zlatíčko.

" Jste v pohodě, pane Stylesi?" optal se mě doktor a já ihned přikývl hlavou, že ano. Jsem v pohodě. Víceméně.

"Pane Tomlinsone, jste v pořádku. Bohužel si vás tu ještě musíme nechat minimálně dva dny na menší pozorování, zatím nasheldanou" rozloučil se doktor a než jsme stihli vůbec pípnout, tak byl pryč.

" Byl j-jsi tu Ce-celou tu d-obu? " zeptal se překvapeně a zároveň tam znělo něco jako radost z toho. Byl šťastný?

" Jo. Byl jsem tu celou dobu. Nemohl jsem tě opustit, když jsem za to mohl já. To kvůli mě tu takhle ležíš. Musel jsem se ujistit, že budeš v pořádku" odvětil jsem a na jeho tváři se zračilo pochopení s bolestí.

" Něco tě bolí?" optal jsem se ihned, abych se ujistil. Doktor říkal, že je v pořádku, tak co se děje? Nebo že by ten doktor lhal? Ne to nemohl, vždyť je to doktor!

"N-ne všechno j-je v po-pohodě. Ne-nemusíš si s ní-ničím d-dělat staro-statosti." Zavrtěl hlavou. Byl tak moc vyčerpaný.

"Lou, měl by jsi se prospat. Potřebuješ nabrat energii. Tvoje tělo to potřebuje. Nesmíš dělat kraviny. Proč jsi to udělal?" pohladil jsem ho po tváři.

"P-protože jsi t-tu Le-ležel kv-kvůli mě" pípl. Kde na takovou kravinu přišel?

" Chtěl jsem odjet pryč, ne kvůli tobě. Prostě jsem se jen čistě sám od sebe chtěl někam podívat. Chápeš? Menší dovolená. A ty nemůžeš za to, že to do toho taxi napálil ten kamión, chápeš? Ty jsi za nic nemohl" zavrtěl jsem hlavou.

" N-ne mo-mohl jsem za t-to. Kdy-kdybych nebyl takový debil, t-tak se n-nic nestalo" Zavrtěl opět hlavou. Ježíš, je to s ním ještě marnější, než jsem čekal. Aghr.

" Ne prostě ne a basta fidli. Teď běž spát, ať nabereš aspoň trochu tu energii zpátky, hm?" broukl jsem a on jen kývl jako dítě, co poslouchá své rodiče.

" Dobrou noc, Loui" usmál jsem se a on mi úsměv oplatil, než se zahrabal do peřiny a následně pomalu usínal.

S úsměvem jsem ho pohladil po tváři a odešel pryč z pokoje. Je v pořádku. Je v pořádku. Probudil se. Nemusí ho odpojit. Nezemře. Je v pořádku.

"Harry? Co se tak culíš?" zeptal se nechápavě Liam, když jsem vyšel na chodbu, kde stál Liam se Zaynem. Nejspíš to měli namířeno k Louisovi do pokoje. No ještě, že jsme je zastavil.

" Louis se probral" pronesl jsem a oni oba šťastně vypískli. " Byl u něho doktor, je v pořádku, ale ještě si ho tu musí minimálně dva dny nechat na pozorování." pokračoval jsem.

" To je skvělé" pronesl Liam a já mu dal za pravdu. Ano je to skvělé. Je vzhůru!

" Vím, že byste za ním rádi šli, ale teď usnul. Nechtělo se mu moc, ale potřebuje nabrat energii. Byl vyřízený a sotva mluvil, takže si budete muset počkat až se vzbudí, promiňte kluci "zamumlal jsem zkroušeně.

Zapomněl jsem na ně. Šel jsem za doktorem, ale za nimi ne. Jsem hrozně špatný kamarád. Debile. Debile. Debile.

" To nevadí, Hazzy, my si počkáme. Ty jsi měl právo s ním mluvit jako první. Navíc je dobře, že šel spát, jeho tělo potřebuje odpočinek" přitáhli si mě do objetí.

Po dlouhé době jsem se zase cítil šťastný a úplný. Nic mi nescházelo.

Hah. Kéžbych věděl...

~~

Konečně je tu další díl. Baví to ještě vůbec někoho.??