Killer Queen

3.: Ahoj cizinče

Steve

Probudil jsem se s jemným škubnutím. Zamžoural jsem na strop nade mnou. Kde to jsem? Poslední, co si pamatuju, bylo jak mě ten chlap vylákal do tý uličky. Pokusil jsem se postavit, ale jen co jsem nadzvedl trup, zastavila mě prudká bolest na břiše. Teprve teď jsem si všiml, že na sobě nemám nic, kromě obvazu na břiše a kalhot. No jo, vzpomínám si, ten chlap mě postřelil. Měl bych zjistit, kde to vlastně jsem. Rozhlédl jsem se kolem a spatřil ženu, která zrovna vstala z křesla.

"Ahoj cizinče." Mluvila na mě, což mi potvrdilo fakt, že se mi to nezdá.

"Ahoj." Zachrčel jsem. Na víc jsem se nezmohl. Usmála se. Nevím čemu.

"Kde to jsem? Jak jsem se sem dostal?" Podívala se na mě. Měla modré oči a buď tmavě hnědé nebo černé vlasy, bylo tam dost blbý světlo, tak to nebylo dost poznat.

"Jak se jmenuješ?" Její otázka mě zarazila.

"Já se ptal první." Začínal jsem mluvit celkem normálně.

"A já ti mám odpovídat, takže chci nejdřív vědět jak se jmenuješ." Naklonila hlavu na stranu.

"Jmenuju se Steve. Steve Rogers." Vrátila hlavu zpátky. Pokusil jsem se znovu vstát. Rychlostí, kterou jsem ani nepostřehl, stála vedle mě a přitlačila mě zpátky na postel.

"Bude lepší, když zůstaneš ležet." Přitáhla si židli tak, že teď seděla vedle mojí hlavy. Jenom jsem naklonil hlavu doleva a spatřil jsem její modré oči.

"Kde to teda jsem?" Přehodila si pravou nohu přes levou.

"Co posledního si pamatuješ, Steve?" Zamračil jsem se. Já jsem se zeptal první, a přesto jí musím stále odpovídat. Zvedla obočí a mlčela. Teď mi to došlo, čeká co jí odpovím. Podíval jsem se do stropu a začal vzpomínat na tu noc.

"Vzpomínám si, jak mě ten chlap zavedl do té ulice. Pak na to, jak mě postřelil." Pak jsem si vzpomněl ještě na něco.

"Když jsem ležel na zemi, myslím, že se mě pokusil střelit ještě jednou, aby se ujistil, že budu mrtvej, ale někdo mu v tom zabránil. Skočil před hlaveň zbraně. Slyšel jsem hlasy. Ten střelec ho oslovil, ne ji oslovil. Řekl jí Killer Queen." Sledovala mě dál, jako by čekala až mi něco dojde. Došlo mi to vzápětí.

"Jestli jsem tady s tebou, znamená to, že buď jsi její pomocnice nebo samotná Killer Queen." Vyhrkl jsem. Sklonila hlavu.

"Takže to ty chodíš po městě s lukem a šípy a vraždíš lidi?" Řekl jsem naštvaně. Prudce zvedla hlavu a vyskočila ze židle.

"Zabíjím jen ty, co si to zaslouží. Hledám své cíle velmi pečlivě." Bylo mi celkem jedno, co mi říká, hlavní bylo, že mám před sebou největší vražedkyni z Brooklynu. Jsem asi první člověk, co ji kdy viděl bez masky, prostě jen tak, jako obyčejnou obyvatelku Ameriky. A jsem taky asi první člověk v její skrýši. Jsem ale taky pořád naštvanej.

"Neměla si nejmenší právo je zabíjet. Kdo jsi, aby si soudila, kdo má umřít a kdo ne?" Doteď ke mě stála zády, ale teď se otočila tak rychle, že jsem to ani pořádně nepostřehl. V jejích modrých očích byl velký, velmi velký vztek.

"Jsem jeden z těch, co zabili. Myslíš si snad, že jsem se narodila v masce, s lukem a mečem v rukách, dospělá a vraždící? Ne, taky jsem byla normální dítě. Dokud to hodné dítě nezabili! To ty nemáš potuchy, co vlastně dělám. Kolik jsem jich už chytila a odvedla na stanici." Křičela. Její tvář byla zkřivená hněvem.

"Ale to, kolik jsi jich zabila, stále převládá. Zabila jsi jich tolik, že to už ani policie nepočítá!" Přešla naštvaně místnost a ze zdi stáhla meč. Lekl jsem se a i přes bolest vstal. Přišla ke mě a namířila mi ho na břicho.