Killer Queen

8.: Rescátorův vrah 1.část

Ange

Už je to pár dní, co jsme se se Stevem pohádali. Asi se snaží znovu navázat kontakt, ale já jsem opět kompletně převrátila svůj životní rytmus, takže on ve dne žije a v noci spí a já to mám naopak. Vstávám, když se začne stmívat a do postele se vracím s východem slunce. Když se spolu potkáme, jsem schopna ho ignorovat i kdyby na mě ječel. Zrovna teď je asi kolem čtvrté hodiny odpolední a já nemůžu spát. Proto mě překvapí zvuk otvírajících se dveří. Dveří od mého pokoje. Pevně sevřu víčka a snažím se vypadat co nejvíc jako ve tvrdém spánku. Jeho kroky míří až k mé posteli, zastaví se před ní a nakloní se nad mou hlavu. Zřejmě mě chce probudit, svůj plán si však rychle rozmyslí, když si všimne, s čím spím. Upřímně jsem čekala, že za mnou jednou přijde, a tak si v posteli nechávám svůj meč. Právě teď svírám jeho jílec pravou rukou a čekám, co udělá. Zaslechnu kroky vzdalující se ode mě zpět do vedlejší místnosti. Oddechnu si a přetočím se na druhý bok. Proč to dělá? Proč sem chodí, když ví, že s ním nepromluvím. Zvlášť mě zajímá proč přichází, když spím. Tak mě napadá, co když mě nechtěl vzbudit, ale chodí sem každý den a dívá se jak spím? To není možné. Pouštím to z hlavy a konečně usínám.

Vzbudím se jen čtyři hodiny poté, co jsem usnula, a můj pohled padne na pootevřené dveře od mého pokoje. Posadím se na posteli, spustím nohy na zem a tiše udělám pár kroků. Podlaha nevydá žádný zvuk, načež ještě udělám pár dalších kroků, až se dostanu ke dveřím. Podívám se do místnosti a spatřím Steva v židli u kamer s lehce svěšenou hlavou. Na jedné z kamer v mém výhledu zjistím, že se pomalu, ale jistě stmívá. Vedle dveří mám na židli svůj kostým, luk s toulcem, meč mám v posteli a krabičku s Killer Cry schovávám v nočním stolku vedle postele. Rychle se oblékám, jen kapuci i s černým závojem přes obličej nechávám dole. Toulec si hodím na záda, meč zasunu do pochvy, přivázané u mého pasu, luk vezmu do ruky a Killer Cry kolem krku. Otevřu dveře od pokoje dokořán, koutkem oka se podívám na kamery a zamířím k východu. 

"Ange?" Hlas za mými zády mě donutí se zastavit. Zřejmě ho probudil zvuk otevírajících se dveří. Ve skle na skříni vidím, že již nesedí, ale stojí vedle židle a čeká na mou reakci, která se ale nedostavuje. Jemně natočím hlavu doprava a dám tak najevo, že ho vnímám. 

"Kam jdeš?" To mi nepřijde jako normální otázka. Co se tak hloupě ptá? Jen co otevřu pusu, abych něco řekla, alarm z kamer začne pípat. Minu zmateného Steva, který neví, na co se soustředit, a během vteřinky nacházím to, co můj alarm probudilo. Byl to černě oděný muž lezoucí oknem do cizího domu, ze kterého se ozve výkřik. Není to daleko a stejně musím vypadnout. 

"Sem." Odpovídám spěšně na Stevovu otázku, když kolem něj probíhám a záhy jsem na ulici. Po požárním schodišti vylezu nahoru a pak už jen běžím a skáču po střechách. Brzo tam budu, mám pocit, jako kdybych slyšela výkřiky až sem, ale taky to tak být nemusí. Odrazím se od kraje střechy a na tu naproti dopadám do úhledného kotoulu. Okno, do kterého jsem viděla vlézt toho chlapa, bylo asi o dvě patra níž a tak se musím spustit po okapové rouře, abych onoho okna dosáhla. Skočím dovnitř a naskytne se mi pohled na situaci, která se naštěstí dá snadno zvládnout, i když pro ženu, která se krčí u jedné zdi, to tak zřejmě nevypadá. 

Muž se zbraní v ruce stojí kousek ode mě a tak se po něj oženu svým lukem. Jeho špička ho trefí do břicha, tím pádem se předkloní a moje koleno mu zasáhne bradu s asi týden starým strništěm. Tětivu luku mu zaháknu za krk a odtáhnu co nejdál od ženy s dítětem, které nejspíš vytáhla z postýlky vedle ní. Odhodím ho, ale on se vyvlíkne, čímž můj luk odletí na druhou stranu místnosti, a vystřelí na mě z pistole. Meč, vytažený rychlostí blesku, kulku odráží a ta se následně zavrtá do zdi. Nohou ho namáčknu na zeď, mečem ho zbavím zbraně a jeho ostří mu pak přiložím ke krku. 

"Kdo tě poslal?" Mlčel a snažil se vzpírat. Špatnej nápad, hochu. Přimáčknu ho ještě silněji a ostřím mu jemně polaskám ohryzek, který následně poskočí, když polkne. "Tak znovu. Kdo tě poslal?" Ticho. Zamračím se, což je jediné, co přes černou roušku na mém obličeji vidí. Sundám meč z jeho krku a i nohou znovu došlápnu na zem. 

"Jak chceš." Podotknu a napřáhnu se s účelem probodnout ho. 

"Počkej, řeknu to, řeknu to!" Ječí a dává si ruce před tělo. Zastavím se v nápřahu a čekám, co z něj vypadne. "Nevím jeho jméno, ale v Brooklynu je známý jako Rescator. Chtěl, abych odstranil toho chlapa, co tu bydlí. O ženský a děcku nebyla řeč." Nikoho jako Rescatora neznám. Možná je to někdo, kdo se umí dobře ukrývat a nebo se dřív jmenoval jinak. 

"Kolik ti zaplatil?" Zadívá se do země, jakoby si neuvědomoval, že ho čeká smrt v případě, že by nechtěl mluvit, ale možná ho za nesplnění úkolu čeká něco horšího než smrt nebo já. " Tak kolik ti zaplatil za tu vraždu?" Vyštěknu na něj tak hlasitě, až sebou škubne. 

"Řekl, že až to udělám, zaplatí mi pět tisíc dolarů." Jen pět tisíc? Asi to tomuhle ubožákovi stačí. Není to profesionál, dokonce bych řekla, že takhle zabíjel poprvé. "Proč ty? To nenašel někoho schopnějšího?" Dítě za mými zády jemně zaplakalo, načež ho jeho matka začala utišovat. 

"Nevím, proč si vybral mě. Řekl jen, že chce toho chlapa mrtvýho nebo on něco udělá mě. Víc nevím, nech mě být." Z hlasu mu čiší zoufalost, která potvrzuje pravdivost jeho slov. Ale nemůžu ho nechat jít. Pokud vím, tvrdil, že ho ten Rescator zabije, když svůj úkol nesplní. 

"Udělal si pro mě víc než si myslíš. Ale nemůžu tě nechat jít. Rescator tě přece zabije. To si mi tvrdil. Takže se o tebe postarám já." Svým tělem ho dotlačím k oknu, kde ho probodnu a vyhodím z okna. Žena za mnou vykřikne hrůzou. Teď má mou plnou pozornost. Tiskne si dítě k tělu a snaží se přede mnou couvnout, ale je hned u zdi, takže nemá šanci utéct. 

"Prosím, neubližuj mému dítěti. Klidně ubliž mě, ale ne Lise." Má odvahu. Přejdu až k ní a pohladím malou holčičku po hlavičce. 

"Lisa je hezké jméno." Podotknu, zatímco mě malé stvoření chytne za prst v kožené rukavici. 

"Děkuju. Jmenuje se po mé babičce." Zašeptá žena vyplašeně. "Myslela jsem, že Killer Queen je spíše nebezpečná žena. Nezdáš se mi taková." Usměju se, i když to pod rouškou nemůže vidět, ale i tak mi úsměv oplácí. 

"Proč by někdo chtěl zabít tvého muže..?" 

"Jsem Sarah." Odpoví na mou nevyřčenou otázku okolo jejího jména. 

"Tak proč by ho někdo chtěl zabít, Sarah?" Zahledí se do země a pak s jiskrou v oku opět hlavu zvedne a vyrazí mi dech větou, kterou následně vypustí z úst. 

"Nechceš se tu posadit? Všechno ti vysvětlím. Jen musím uklidnit Lisu." Nabídka mě zaskočí, nikdo na mě nebyl tak milý. Ani Steve ne, když mě poprvé poznal. Dokonce se na mě usmívá. 

"Tak dobře. Ale pospěš si, nemáme moc času, protože jestli ten Rescator vyslal tohohle, může poslat i dalšího." Pokýve hlavou a malou dívku položí zpět do postýlky. Pak přejde místnost a zavře otevřené okno, cestu, kterou se sem dostal jak ten předchozí vrah, tak i já. Sarah zamíří do kuchyňky vedle a vaří si uklidňující kafe, a tak se rozhodnu pohlídat holčičku. Malá Lisa si zatím spokojeně hraje v postýlce, pak si najednou protáhne ručičky a zívne, a v dalším momentě leží schoulená do klubíčka a spí. Je jí prakticky jedno, že nad její postýlkou stojí zahalená žena, kterou nezná. Pohladím ji konečky prstů po tváři a svou pozornost přesunu na právě přicházející Sarah. Posadím se na proti ní a naznačím jí, aby začala vyprávět. 

"Víš Killer Queen, můj manžel je bodyguard samotného prezidenta...."

Hey guys!
Tak tady je po delší době další díl :D Halleluya! :D I přes všechnu tu školu jsem se donutila to dopsat :D A teď otázka...Chcete v dalším díle i Stevův pohled na věc nebo se necháte překvapit, jak se to postupně vyvrbí?? Pište do komentářů :D A dále se nám tu objevila nová postava Rescator. Copak myslíte, že má za lubem? A co si myslíte o Sarah? Jsem zvědavá, tak pište do komentů :D Jinak věnováno vám všem :D
Love you, guys!