Killer Queen

6.: Výlet do města

Steve

Ange stále spí. Musí být těžké přehodit svůj naučený rytmus zase naopak. Pořád přemýšlím nad tím, co se stalo před tím, než musela opustit skrýš kvůli vzkazu od Radishe. Řekla mi své jméno, i když tvrdí, že ta dívka, co ho nosila, již neexistuje, vím, že tam stále někde může být. Sedl jsem si ke kamerám, u kterých Ange předtím usnula, a našel si v záznamu záběr té ulice, kam musela jít. Na stěně byl přibitý muž a vedle něj nějaký nápis, který si prohlíželi lidé. Ti se rozprchli až po příchodu ženy, spící kus ode mě. Přiblížil jsem si nápis vedle mrtvého muže. Zmiňoval se o mě! Radish chce aby mě Ange vydala. Všiml jsem si, že se Ange ohlédla dál do ulice a po vrácení obrazu na původní velikost jsem uviděl muže s kamerou, který po zjištění, že ho Killer Queen vidí, začal utíkat. Došlo mi, že to byl poskok Radishe. Po chvíli běhu ho ale do zad trefí šíp a on padá na zem. Střelkyně ho dotáhne k přibitému muži a jeho krví napíše další vzkaz. K mému příjemnému překvapení Radishovi vyhrožuje smrtí a také mu vzkazuje, že mě nikdy nevydá. Oddechl jsem si.

"Spokojený?" Ozve se za mnou hlas. Otočím se na Ange, která stojí přímo za mnou s rukama založenýma na prsou. Nevím, co jí mám říct. Jemně se usměje a já vím, že si ze mě jen dělá legraci.

"Velice." Odpovím jí. Pokyne mi rukou, abych vstal, ale já jen zakroutím hlavou a zůstanu sedět. Protáhne se kolem mě a nohou odstrčí židli na kolečkách, na které sedím, pryč. Má velkou sílu a tak se židle i se mnou odsune dost daleko. Směje se mi a nakloní se k počítači. Odrazím se od země a s hrčením koleček narazím do jejích nohou. Přepadne na mě se smíchem, ale zarazí se těsně před mým obličejem. Díváme se navzájem do očí a jsme od sebe tak malý kousek, že by se mezi nás možná ani ten papír nevešel. Dýchá trochu zrychleně a chvějící se rty má kousek pootevřené. Utápím se v jejích očích a pak sjedu pohledem na její růžové rty. V tom okamžiku mě společně se židlí odsune ještě dál než předtím. Směje se a mě došlo, jak mě napálila. Když se přestala smát, došla ke mě a zvážněla.

"Půjdeme dneska do města. Potřebuju sem něco k jídlu, abys neumřel hlady. Ale musíme tě trochu zamaskovat. Počkej chvilku." Tenhle monolog jsem sotva pochopil a už se vracela s oblečením v rukách. Mikina s kapucou, tmavé džíny, kšiltovka a černé brýle. Na nohy jsem dostal nějaké boty pro teenagery. Když jsem si to oblíkl, připadal jsem si divně. Z vedlejší místnosti vyšla Ange v černých uplých džínách, dlouhém tmavě modrém tílku, černé kožené bundě a se slunečními brýlemi. Černé vlasy měla na stranu a svírala stejně zbarvenou kabelku. Jediné barevné bylo její tílko, i tenisky měla černé.

"Super, takhle tě nikdo nepozná, Steve. Můžeme vyrazit." Opatrně jsme vylezli do tmavé postranní uličky a z ní pak na ulici hlavní. Měl bych se asi chovat přirozeně, ale jsem nervózní a klepu se. Ange vedle mě vypadá úplně v klidu, ale i ona je dost vystrašená. Vím to. Lidé nás míjejí bez jediného pohledu, nikdo si nevšímá dvou lidí, co právě vyšli z ulice, do které nikdo nechodí. Na protější ulici, u malého obchůdku s kafem, si ale všimnu muže s novinami, který nás přes jejich okraj sleduje. Ange si ho taky všimla a zachvěla se. Muž si jakoby nic pohodil novinami, aby je narovnal, a na jeho ruce vykouklo černé tetování zakončené čertovským ocáskem. Radishův poskok. Ange se na mě s falešným úsměvem otočila a zašeptala.

"Věděla jsem, že tu bude mít hlídky. Musíme se chovat přirozeně, nevšiml si, že ho pozorujeme. Musíme být jen opatrní a neprozradit se." Znovu se falešně usmála a já ji falešný úsměv vrátil. Možná tyhle už falešné nebyly. Říkala, že máme být přirození? Fajn. Vzal jsem ji za ruku a přitáhl ji trochu k sobě. Podívala se na mě a pochopila, jakou hru hraju a hrála ji se mnou. Natiskla se ke mě víc a usmála se. Chlápek nás ještě chvilku sledoval a pak, když zřejmě usoudil, že nejsme ti, koho hledá, odvrátil od nás pohled zase zpátky k novinám. Oddechl jsem si a i dívka , kterou držím za ruku, se konečně uvolní.

Zahne do malého a nevýrazného krámku s potravinami. Zkušeně prochází mezi regály a hledá, co potřebuje. Zřejmě do tohohle krámku chodí často. Překvapilo mě, jak málo věcí nakupuje na to, že jsme tam dva. U pokladny vše rychle zaplatí a pak vyjdeme zpět do slunečné ulice. Tašku s nákupem nesla v levé ruce, když ji však minul tlustší chlápek a vrazil prudce svým tělem do její ruky, sykla bolestí. Střelné zranění se hojí pomalu, to vím z vlastní zkušenosti. Moje rána ale už trochu srůstala a ani tolik nebolela. Vzal jsem jí tašku z ruky a za druhou ruku ji opět vzal. Trhla sebou, ale nevyškubla ji, aby to nebylo podezřelé, což mě tak trochu donutilo k úsměvu. Jemně jsem se k ní naklonil.

"Je to všechno, co potřebujeme?" Zamyslela se.

"Ano. Myslím, že se můžeme vrátit zpátky. Nebo se chceš ještě někde zastavit?" Natočila ke mě hlavu, tím pádem jsme k sobě měli zase blízko. Dívali jsme se na sebe a čekali na odpověď toho druhého. Pak mi došlo, že spíš čekáme na mojí odpověď.

"Mohli bychom se stavit na jídlo." Stále se díváme na sebe.

"Nebylo by to nebezpečné? Vystavovat se na veřejnosti, když máš být mrtvý a nebo v zajetí šílené vražedkyně?" Usmívá se na mě.

"No, zjistil jsem, že není zas až tak šílená." Ale měla pravdu v tom, že bychom se neměli takhle vystavovat i když nikdo neví, jak Killer Queen vypadá, ale Radishovi pomocníci mě poznají a dají si dvě a dvě dohromady.

"Jo, tak asi půjdeme." Cestou zpátky opět procházíme kolem krámku s kávou, ale ten chlap tam už nesedí. Dívka vedle mě se rozhlédne kolem nás ve snaze najít případné Radishovy špehy. Podívám se kolem také a stejně jako ona, nikoho nevidím. Zamíříme rychle hlavní ulicí zpátky do uličky postranní, ve které je ukrytý vchod do naší skrýše. Ange na displeji naklepe heslo, vezme mi z ruky tašku s nákupem a pošle ji po skluzavce dolů, podívá se zpátky do uličky, jestli nás nikdo nesleduje, nechá mě se sklouznout dolů a nakonec zavírá poklop a sklouzne se za mnou. Dole na ní čekám já a před tím než dopadne na zem, ji chytám kolem pasu. Upřeně se mi podívá do očí a já se opět topím v té tmavé modré barvě jejích očí. Dnes jsme už potřetí k sobě měli tak blízko, ale tentokrát ji nenechám utéct. Přitáhnu si ji blíže k tělu a než stihne protestovat políbím ji.

Hey guys!

Tady máte další díl :D Doufám, že se líbil a omlouvám se za to, že je tak nudný, ale nenapadá mě moc co psát :/ Ale na druhou stranu se zase Steve dozvěděl, že Ange není zas až tak šílená vražedkyně, za jakou ji všichni mají, a že ji může ještě změnit :D To je přece pozitivní zpráva :D Ne vážně jsem v pořádku :D :D Jinak věnováno pinkamenapie06 :D