Killer Queen

2.: Boss Radish a neznámý blonďák

Západ slunce. Tuhle scénu naprosto miluju. Nastavím svou bledou tvář posledním paprskům, které dávají sbohem budovám a zemi, a mizí za obzorem. Vstanu z tureckého sedu jediným ladným pohybem a vezmu do ruky svůj luk. Přemýšlím nad tím, co bylo včera v televizi. Jak mě nazvali bezcitnou. A to mě ani pořádně neznají. Ano teď už taková skutečně jsem, ale dřív jsem taková nebyla. Byla jsem usměvavá, hodná a laskavá dívka, tu ale ostatní nenáviděli, a tak zmizela v nedohlednu. A teď mě nenávidí taky a nazývají mě bezcitnou stvůrou. Zavrtím hlavou nad nerozhodností lidí a vydávám se na svou noční cestu městem. Mohla by být poklidná, zvlášť potom, co vyhlásila moje oběť onu zprávu.

Přeskočím na střechu kousek ode mě a zaslechnu zvuk, v Brooklynu velmi oblíbený výstřel z pistole a smích. Ozvalo se to asi dvě ulice ode mě. To kraj Brooklynu. Tam vraždí nejčastěji můj největší nepřítel, vůdce mafiánské skupiny Devils, Boss Radish. Nasadila jsem rychlé tempo a skočila na střechu přede mnou. Přeběhla jsem ji a nakonci prudce zastavila. Byla to dálka na druhou stranu ulice a pode mnou byl ještě stále docela hustý provoz. Zasadila jsem do tětivy šíp s lanem a vystřelila ho na druhou stranu. Zabodl se do přístřešku s klimatizací a jeho kotva se otevřela a zůstala v přístřešku. Zahákla jsem luk za napjaté lano a začala jsem se klouzat na druhou stranu. Vysoká rychlost mi jemně rozmazala vidění, ale i tak jsem luk odhákla ve správnou chvíli a ladně doskočila na střechu. Lano se smotalo zpátky, kotva se složila a šíp vypadl z díry. Byl to můj vynález a dobře se využíval při nenápadných přesunech.

Znovu jsem se rychle rozeběhla a skočila přes menší ulici. Stanula jsem nad ulicí ze které se ozval ten výstřel. Na zemi tam ležel muž s krátkými blonďatými vlasy. Ležel na zádech a z břicha se mu valila krev. Kousek od něj stál s namířenou pistolí Boss Radish s partou mafiánů a chtěl znovu vystřelit. Sjela jsem dolů znovu po svém laně na šípu a postavila se před hlaveň zbraně. Radish ji okamžitě spustil dolů a zasmál se. Za mnou se ozvalo téměř neslyšné zachrčení a zakašlání, které mi potvrdilo, že muž na zemi stále žije. Radish tyhle zvuky ale nezaslechl, a tak jsem mohla být v klidu. Mafián přede mnou se znovu zasmál.

"Ale, ale můj největší protivník. Copak by sis přála od ubohého maličkého mafiánka, Killer Queen?" Opět se zasmál. Přivřela jsem nenávistně oči. Koutky mu trochu spadly dolů, ale pak okamžitě vyletěly zase nahoru. Ukazováčkem si mávnu před obličejem a drápem drápnu ve vzduchu. Vyvalí oči.

"Ubohého a maličkého? Ty? Už dlouho mi lezeš krkem, Radishi. Zabíjíš nevinné a pak je necháváš na veřejných místech. Děláš mi tu bordel, Radishi. Chci to zarazit. Co nejdřív, samozřejmě." Celou dobu mluvím nenuceně a prohlížím si své drápy.

"Jak to chceš zarazit? Udáš mě policii?" Muži za ním vybuchli smíchy. Hluboko z mého hrdla se ozvalo zavrčení. Radish uskočil a zíral na mě se strachem. Vrčela jsem dál, máchla jsem rukou před tělem a přetočila tělo do útočné pozice.

"Jsou dvě možnosti, Radishi." Jeho jméno jsem skoro vyplivla.

"Buď opustíš město nebo umřeš." Nerozmýšlel se dlouho. Jen co jsem to dořekla, natáhl kohout a vystřelil na mě. Rychlostí blesku vytáhnu svůj meč a odrazím čepelí kulku do strany. Radishovi poskoci vykročí dopředu a prokřupou si prsty.

"Uvidíme jak si Killer Queen poradí s mými hochy. Příjemnou zábavu." Zasměje se a zmizí. Zůstanu tu jen já, jeho čtyři poskoci a stále ještě živý muž na zemi. Obrovští chlapi se na mě vrhnou. Meč, který stále svírám v ruce, prudce bodám do břicha prvnímu bodyguardovi a škupnu jím nahoru, čímž mu rozpárám trup. Druhýho seknu přes stehno a stejným pohybem, tentokrát nahoru, ho sekám přes lopatky a odkopávám ho nohou. Třetího kopnu do rozkroku a jakmile se ohne dolů, nakopnu ho kolenem do brady a z otočky mu podříznu krk. Čtvrtého chytnu za tváře a jediným škubnutím mu zlomím vaz.

Meč si vrátím do pochvy a jdu k blonďákovi na zemi. Střelná rána v břiše se mi nelíbí, ale já přece lidi nezachraňuju. Ne ty umírající. Jenže tohohle střelil samotný Boss Radish, takže to není jen tak. Noc už je temná a kolem nikdo není. Povzdechnu si a udělám největší, doufám že ne nejhorší, rozhodnutí ve svém životě. Vystřelím šíp s lanem nahoru a otočím se k blonďákovi.Je v bezvědomí, a tak ho vezmu v podpaždí a vyjedeme po laně nahoru. Ke mě do skrýše to už není daleko. Vystřelím znovu šíp s lanem a přenesu se s blonďákem přes tři ulice. Na střeše nad mou skrýší se zastavím a rozhlédnu se kolem. Nikdo mě nesleduje a tak seskočím s mužem ze střechy, na panelu naklepu heslo a pošlu jeho tělo po skluzavce dolů. Sklouznu se dolů za ním. Odložím si luk a meč a vezmu muže v podpaždí. Položím ho na postel, sundám mu hnědou koženou bundu, modročernou košili a bílé tílko. Teprve teď si ho pořádně prohlížím. Má hodně svalnaté tělo a ta rána se blíží spíše k jeho pravému (z mého pohledu levému) boku. To znamená, že se buď bránil, když ho střelili, nebo se snažil utéct. Přeprat ho mohli jedině všichni, ale nemá oděrky ani škrábance, takže spíš utíkal.

Donesla jsem si mísu s vodou a hadrem a krabičku s obvazy. Omyla jsem mu krev a opatrně mu ránu přikryla mu to obvazovým tamponem a převázala obvazem. Přikryla jsem ho tenkou dekou a sama se převlékla do černých legín, modrého trička s černým svetříkem a rozpuštěné dlouhé černé vlasy jsem si rozčesala. Hlavou mi stále vrtá muž, ležící na posteli v mojí skrýši jen kousek ode mě a stále leží v bezvědomí. Odpovědi však dostanu až se probudí, to taky může být až za pár hodin nebo i dní. Hlavní je, že zatím žije. Pohledem přejedu kamery. Nikde se nic neděje, ani můj poplašný mobil nezvoní, že by se něco dělo. Blonďák se jemně zavrtěl. Musím prostě už jen čekat, až bude při vědomí.

Hey guys.
Tak tu je další část. Doufám, že se líbila a brzy přidám další část. Na obrázku je Killer Queen s lukem a mečem. Věnováno ZuzKlaVan za podporu :-):-):-) Love you guys♥