BLOODY ORE | (TodoDeku) CZ✔

12.

,,Dobrý den prosím jeden muffin, jednu horkou čokoládu a jedno espresso." řekl jsem slečně za pultem a ta si to zapsala.

,,Dobře za chvilku vám to donesu." usmála se na mě a já se šel posadit za Midoriyou.

,,Midoriyo řekni, bavili jsme se hodně?" zeptal jsme se, když jsem si přisedl naproti němu.

,,Noo..." zapřemýšlel jsem se.

,,Vlastně ani ne nějak moc..." odpověděl jsem sklesle a nervózně si pohrával s prsty na rukou.

,,Aha..." řekl lehce překvapeně.

,,I tak tě mám ale rád Todoroki... I přes to, že jsme se pořádně nebavili a proto to chci napravit." usmál jsem se na něj a on se na mě pořád překvapeně díval. Poté se ale usmál i on na mě a k nám došla slečna s občerstvením. Dala mi zákusek a horkou čokoládu a Todorkimu jeho kávu. Buď se mi to zdálo nebo se na něho nějak divně nastavuje.

,,Ještě něco si dáte pánové?" řekla v předklonu u stolu a svůj... ahm... hrudník nastavovala přímo na Todorokiho.

,,Trochu více důstojnosti..." řekl jsem potichu s rukou u pusy a s vražedným pohledem se podíval radši do stěny. Todoroki mě však očividně slyšel a začal zadržovat smích, který chtěl na povrch.

Už když jsme sem přišli jsem si všiml, že po mě ta slečna pokukuje, ale tohle bylo už vážně dost.

,,Ne to je dobré." řekl jsem jí radši a ona se odkroutila pryč.

,,Co to je za fúrii?" řekl Midoriya a vražedným pohledem propaloval slečnu, která si to kráčela k pultu. Samozřejmě u toho nezapomněla vrtět svým pozadím. Měla pěkný obličej i postavu, ale když si představím, že bych s ní měl chodit, tak se mi převrací žaludek.

,,Nevím..." řekl jsem vykuleně a začal jsem se smát.

,,Bože ti dnešní lidi už vážně neví co by udělali." řekl jsem v záchvatu smíchu. Midoriya se nakonec taky začal smát.

,,Jsem rád že se se mnou bavíš." řekl jsem a usmál se na něho.

,,J-Jo?... Já taky." řekl nakonec a lehce se začervenal.

Odpoledne bylo velmi příjemné. Povídali jsme si a řekl bych že jsme se dost sblížili. Hodně jsem se o něm dozvěděl.

,,Dnešek jsem si užil..." řekl jsem po chvilce ticha, když už jsme šli cestou domů.

,,Já taky." souhlasil a kyval u toho hlavou.

,,Tak vypadá to že tady se budeme muset rozdělit." řekl a zastavil se u jedné uličky.

,,Už to tak bude."

,,Tak zítra ve škole?" zeptal se mě a já jsem pokýval.

,,Jo... zítra ve škole." usmál jsem se a se zamáváním jsme se vydali domů.

Když jsem došel k baráku uviděl jsem před ním zaparkované auto. No do prdele...

Pokud mě paměť neklame tak je to auto mého otce...

Šel jsem tedy ke dveřím a otevřel je. Potichu jsem za sebou zavřel a sundal si boty.

,,Kam si myslíš že jdeš?" řekl otec, když jsem se chystal jít po schodech nahoru do mého pokoje.

,,Ahoj... Do pokoje..." odpověděl jsem nejistě.

,,Jak je na tom babička?" zeptal jsem se se sklopenou hlavou.

,,Je na tom špatně. Asi to bude na dýl, tak jsem si přijel pro více věcí." řekl a já se uvnitř malinko zaradoval, že tady nebude. Samozřejmě mi bylo i líto babičky...

,,Ale ty ty parchante nevděčný... co to je s tou docházkou? Ty si tady jako válíš špeky doma a neobtěžuješ se už ani chodit do školy. Pak si jdeš někde večer beztak chlastat nebo se někde vyjebavat!" zařval nasraně a napálil mi pěstí do obličeje. Celý jsem se skácel na zem. On mi ještě několikrát kopl do břicha a poté si s věcmi odkráčel zase do auta a odjel.

Celý bolavý jsem se přetočil na bok. Bože zítra budu polámaný...

Dřív něž jsem si stihl něco uvědomit tak jsem usnul.

...

Ráno mě tak trochu probudilo klepání na dveře. Náhle ten člověk otevřel, byla to Momo.

Nemusím se ani dívat abych to poznal, vím že ráno chodí a že ví kde máme náhradní klíč.

,,Pane bože Todoroki." řekla hned a přiběhla ke mě.

,,Co se ti stalo?!"

,,Ale jenom otec se včera stavil na návštěvu a vrazil mi za docházku..." zachraptěl jsem.

,,Co ti je, co ti udělal?" začala panikařit a já konečně otevřel oči, abych se na ni podíval. Měla uslzené oči.

,,Ale nic jenom mě praštil a párkrát kopl..." řekl jsem a pokoušel se posadit. S velkou bolesti břicha jsem se posadil a chytl se za břicho.

,,Do hajzlu to bolí!" přiznal jsem v bolestech a hlavu jsem si opřel o Momo, která byla vedle mě.

,,No vidíš..." povzdechla si a pohladila mě po hlavě.

,,Ale do školy stejně musím, jinak to bude ještě horší..." zvedl jsem hlavu z jejího ramena.

,,Pomůžeš mi prosím vztát?" zeptal jsem se a ona mi ihned ochotně pomohla. Opatrně mě zvedla a já konečné stál na svých vrátkých nohách.

,,Děkuju." poděkoval jsem a ona se na mě usmála.

,,Nemáš vůbec zač, což mi ale připomíná, že dneska máme tělocvik..."

,,Budu muset cvičit..." zašeptal jsem.

Společně jsme se nasnídali, dali si kávu a rychle vyrazili do školy.

,,Todoroki co to tu máš?" řekla a přejela mi po čelisti. Pod jejím dotykem mi naběhla husina a já zacítil palčivou bolest.

,,Au!" trhl jsem sebou, zastavil jsem a ublíženě se na ní podíval.

,,Co je?" zeptala se.

,,To bude asi z toho jak mě otec praštil, byla to pořádná rána... Co? Mám tam něco?" zeptal jsem se zvědavě.

,,Máš to tam takové lehce fialové až modré." řekla smutně.

,,Todoroki to ti tohle vždycky dělal?" zeptala se a my šli dále do školy. Jenom jsem pokýval, nechci to více rozebírat, ona vypadala že tomu rozumí.

Do školy jsem došli tak 5 minut před zvoněním. Takže jsme se rychle přezuli a zapadli do třídy. Když mi padl pohled na Midoriyu tak se zrovna bavil s Urarakou a Bakugem. Jenom jsem se nad tím pousmál, za ten včerejšek mi přijde jakobychom se znali už věčnost...

Když si mě všiml, ihned na mě začal zběsile mávat. Lehce jsem na něj zamával zpátky a on hned doběhl k naší lavici.

,,Ahoj Todoroki." ozářil mě svým úsměvem.

,,Ahojky." usmál jsem se na něj.

Takže jsem tu znovu guys*-*
Doufám že se kapča líbila^^
Další kapitola vyjde přes svátek tak si snad uděláte čas na novou kapču^^
Uvidíme se zase ve čtvrtek<3
Bye^3^