BLOODY ORE | (TodoDeku) CZ✔

13.

,,Ahoj Todoroki." ozářil mě svým úsměvem.

,,Ahojky." usmál jsem se na něj.

,,Jakpak se máš?" zeptal se a začal mě sledovat takovým zvláštním pohledem.

,,Docela fajn. Jak se máš ty?"

,,Fajn..." nahle začalo zvonit tak se Midoriya odešel posadit. Do třídy vešel náš učitel na tělocvik.

,,Děcka dvohodinovka tělocviku se vám přesouvá na první dvě hodiny a angličtinu s chemií budete mít třetí a čtvrtou hodinu." oznámil a my se tedy přesunuli do šatny. Převlékl jsem se tedy do kraťas a tenisek do tělocvičny. Když jsem si sundal košili, naskytlo se mi jedno překvapení.

,,No do prdele..." zanadával jsem potichu, když jsem uviděl své fialové břicho a žebra.

,,Copak se děje Todo- no do hajzlu." řekl Midoriya když se na mě podíval.

,,Midoriyo nemluv sprostě..." pokáral ho Kirishima.

,,Todoroki jak se ti to stalo?" zašeptal starostlivě.

,,No..." přemýšlím jestli mu to mám říct... ale tak proč ne, když se tolik bavíme...

,,Ammm noo otec už asi dva týdny nebyl doma a včera se vrátil jenom pro něco domů a zbil mě za moji docházku, pak odjel..." zašeptal jsem smutně.

,,Takže i ten obličej?" zeptal se smutně a ukázal na moji čelist na místo kde mi říkala Momo o modřině. Já jsme sklopil hlavu a lehce jsem přikývl.

Když jsem se už ráno podíval na jeho obličej tak jsem to viděl, rozhodl jsem se to ale nějak nekomentovat.

Když jsem však viděl jeho lehce vypracované bříško poseté fialovými modřinami nahrnulo se mi do hlavy tolik otázek. Jeho nádherné tělo bylo teď zhyzděno někým jenom kvůli vzteku...

Je mi z toho špatně, ještě k tomu když to udělal jeho vlastní otec...

Vůbec ho nechápu...

,,Nechápu jak může-"

,,Protože mě nemá rád..." skočil mi do řeči Todoroki a já se na něj díval s otevřenou pusou.

,,T-To... promiň..." řekl jsem lítostivě. On se rychle převlékl a vyšel ze šatny. Ještě chvíli jsem se koukal na dveře, kterýma před chvílí vyšel. Rozhodl jsem se potom taky převlíct a rychle jsem vyběhl z šatny na chodbu, kde už byli skoro všichni mí spolužáci.

,,Takže tělesná výchova byla přesunuta kvůli fyzickým testům." oznámil nám učitel a my jsme se s ním rozešli k tělocvičně. Po cestě jsem se díval na Todorokiho, byl smutný... pravděpodobně kvůli mě. Už zase kvůli mě trpí...

,,Takže dneska budeme dělat 4 testy. Jako první budeme dělat sedlehy, jako druhé budeme dělat skoky do dálky z místa, jako třetí přítahy a jako čtvrtý bude běh na výdrž." řekl a my začali připravovat potřebné věci. Vytáhli jsme žíněnky, připravili hrazdu a donesli jsme metr a pásku.

Napřed jsme se všichni přesunuli k žíněnkám a všichni postupně dělali sedlehy. Úkolem bylo jich udělat co nejvíce za jednu minutu. Napřed šli holky a poté kluci. Nebudu lhát, nemám úplně nejlepší kondici...

,,Tak... další." řekl učitel a nastoupili další tři lidi na cvičení. Bohužel se nikomu nechtělo, tak jsem tam šel aby učitel nebyl nepříjemný, když se naštve tak má dost nepěkné poznámky, většinou na chování nebo kondici lidí.

,,Tak začněte." odstartoval nás a my začali dělat sedlehy. Už tak v půlce mě začalo bolet břicho, nedal jsem to však znát a dále jsem cvičil.

,,Tak konec, výsledky?" zeptal se lidí, kteří nám to počítali.

,,Tenya Iida 43, Izuku Midoriya 41 a Denki Kaminari 39." oznamili a já se docela podivil nad svým výsledkem. Dále jsem ještě ležel a dýchal na žíněnce a poté jsem se radši rozhodl odvalit, aby učitel neměl blbé poznámky.

,,Tak další." zbyli tady poslední dva, mezi nimi byl Todoroki, který neztrácel mojí pozornost. Docela si říkám jak to zvládne od doby co jsem ho viděl v šatně.

,,Tak začněte." odstartoval je učitel a oni začali. Buď se mi to jenom zdá a nebo to dělá dokonce rychleji než já...

,,Tak konec, kolik měli?" zeptal se znovu učitel.

,,Todoroki Shoto 42 a Kirishima Ejiro 45." řekli a mě spadla brada snad až na zem. Vím že je hodně tělesně vzdatný, ale i v bolesti mít lepší výkon než já?

,,Bacha aby ti do té pusy nic nevletělo." rypl si učitel když mě viděl. Co říkám... stejně má ty svoje blbé poznámky...

Radši jsem nic neříkal zavřel jsem pusu a šel jsme za Todorokim. Natáhl jsme k němu svou ruku.

,,Chceš pomoct?" zeptal jsem se ho, když jsem viděl jeho unavený a utrápený obličej. Jenom sklopil pohled a natáhl ke mě jeho ruku. Chytil jsem ji obouma rukama a vytáhl ho na nohy. Společně jsme se rozešli za učitelem ať nam řekne co budeme dělat jako další. On natáhl na zem metr a přilepil ho izolepou.

,,Tak... jako další budeme skákat do dálky z místa, budete skákat z obou nohou. Jestli někoho uvidím skákat z jedné nohy tak budete obíhat tělocvičnu do konce hodiny." řekl a my se postavili do řady za sebe na začátek metru. Postupně jsme tedy skákali až došla řada na mě. Musím říct, že skáču docela daleko i v létě do písku. Stoupl jsem si na čáru, švihl jsem rukama dozadu a skočil. Jelikož jsem si zapomel boty tak skáču decentně abych si v těch ponožkách nenabil prdel.

,,1,84" řekl učitel a ja to šel říct spolužáčce ať to napíše. Každý skáče třikrát. Což znamená že mám ještě dva pokusy na to skočit lépe.

,,1,75" řekl Todoroki když přišel. Po nadyktování jsme se šli teda znovu postavit do řady než na mě znovu došla řada. Švihl jsem rukama dozadu, odrazil jsem se znovu a skočil jsem.

,,1,98" řekl mi učitel a ja se musel usmát nad svým výsledkem. Trošku jsem poodešel a než jsem šel nadyktovat svůj výsledek, tak jsem se chtěl podívat jak skočí Todoroki. Zvědavě jsem ho pozoroval jak se chystá na skok a jak daleko skočil.

,,1,92" mezi jeho prvním a druhým výsledkem je docela velký rozdíl...

,,Ahh... víc už nedám..." postěžoval si a zapřel se za kolena. Šli jsme nadyktovat výsledky a postavili jsme se do řady na poslední pokus. Naposledy jsem se rozšvihl a odrazil se co nejvíce mohl. Bohužel náhoda je svině... a já jsem spadl přímo po dopadu na obličej.

,,2,19 a ulehčil si uklízečkám jejich práci."

Takže jsem tu s novou kapčou^^
Btw reálně přesně tady tyhle fyzické testy jsme zrovna dělali v tělocviku T-T
Málem jsem tam zdechla T-T
Jinak doufám že se vám kapča líbila<3
Uvidíme se u další v neděli, doufám že si užíváte volno<33
Bye^3^