Víc než osud

12

Udýchaně leží v jeho objetí a spokojeně se usmívá. Je ráda, že ji netlačil k ničemu víc, ale o to víc ho chtěla. Původně chtěla pár dní počkat, ale teď bude ráda, když to vydrží do zítra. Nechce ho trápit. Ani sebe, ale to napětí to všechno ještě umocňuje. Jako by vzduch mezi nimi byl plný elektrického napětí.

Když se probudí, začíná svítat. Zjištění, že se jí to všechno jen nezdálo ji na tváři vykouzlí úsměv. Sedí a pozoruje ho, jak pravidelně oddechujeme až si připadá jak podivín.
Nakonec vstane a zamíří do kuchyně, aby přinesla nějakou snídani.

"No dobré ráno," ozve se známý hlas a když se otočí, Daeton si ji s úsměvem prohlédne.
"Konečně jste vylezli z pokoje?" Ušklíbne se. Střelí po něm na oko uraženým pohledem, ale neubrání se úsměvu.
"Rád tě vidím," zní spokojeně, dokonce ji snad vážně rád vidí.
"Já tebe taky," obejme ho a když se od ní odtáhne, cukají mu koutky.

"Řekl bych, že se všechno vyřešilo. Co?" Musel z ní Daemona cítit. Pokrčí rameny a cítí, jak jí červenají tváře.
"Řekněme, že je to na dobré cestě." Přikývne a na chvíli se odmlčí.
"No nic, musím jít. Jo a brácha má rád na snídani vejce se slaninou," mrkne a zmizí za rohem.

Za necelé půl hodiny se vrací do pokoje s talíři horkého jídla a dvěma hrnky kávy.
Co nejtišeji zavře dveře, aby ho neprobudila, ale tác jí málem vypadne z rukou, když se otočí a on stojí za ní.
"U Bohyně," vydechne a kontroluje, jestli vše zůstalo, kde mělo.
"U Bohyně? Ne, jsme v naší ložnici a mě zajímalo, kam jsi zmizela?" Přelétne pohledem jídlo a zhluboka se nadechne.
"Hm. Pro tentokrát ti odpouštím, ale příště mi takhle neutíkej," vezme jí podnos z rukou a položí ho na stůl.

Pak se k ní otočí a přelétne ji pohledem.
"Jak ses vyspala?" Pokrčí rameny a zatváří se ne úplně spokojeně.
"Nic moc." Překvapeně nadzvedne obočí. Takovou reakci nečekal. Myslel si, jak bude spokojená, stejně jako on.

Jeho výraz ji přinutí se zasmát. Očividně vůbec nechápe. Přejde k němu a obejme ho kolem pasu.
"Jasně že jsem se vyspala nejlíp v životě," lehce ho políbí na tvář a když zůstane zaskočeně stát, posadí se do křesla naproti stolu, kde včera seděl on.

Po chvíli zatřese hlavou a posadí se do svého křesla. Přimhouří oči, když si ji prohlíží jak spokojeně sedí a jí.
"Vidím, že ses ani trochu nezměnila," pousměje se a vezme do rukou šálek, který přiloží k ústům bez toho, aniž by z ní spustil pohled.
"A měla bych se měnit?" Jen zavrtí hlavou a pustí se do svého jídla.

Dojí jako první a když vidí, že jemu to bude ještě trvat, vstane a zamíří do koupelny.
Dá si sprchu a zadívá se na sebe do zrcadla.
Měla bych?
Jako vážně?! Na co čekáš? Její nálada jí samotné vykouzlí úsměv a jen zavrtí hlavou. Přehodí přes hlavu svetr a vyjde do pokoje.

Pořád sedí za stolem. Už dojedl a teď drží v dlaních hrnek a nad něčím přemýšlí. Asi. Teprve když se opře před ním o stůl zamrká a s hlubokým nádechem vzhlédne.
"Všechno v pořádku?" Vypadá ustaraně, ale když se usměje, nedokáže vnímat nic jiného.
"Jo, jen," znovu se nadechne a závětří jejím směrem. Zamračí se a odfrkne si. Přemýšlí, jestli to udělala schválně, nebo nevědomky.

Když k ní vzhlédne, snaží se v jeho pohledu vyčíst, jestli přemýšlí nad tím, z čeho ho vyrušila, nebo říkal pravdu a pozná to.
Nemusí říct ani slovo. Jeho tmavé oči zčernají, z hrdla se mu vydere tiché zavrčení a cítí, jak se mu zrychluje tep.
Poznal to. To vědomí ji přinutí se zhluboka nadechnout. Vstane a z výšky se na ni zadívá. Při pohledu na hruď před sebou si skousne ret a pomalu zvedne ruku.

Jakmile se ho dotkne, zachvěje se s výdechem zavrní. Líbí se jí, když to dělá. Probouzí to v ní její zvířecí část, o které neměla ani ponětí.
Najednou ji uchopí za dlaň a odtáhne ji. Nechápe to, myslela si, že to chce?
"Sjelevenn," zachraptí se zavřenýma očima, "nedělej to, jestli nechceš abych-" hlas se mu zlomí. Pozná že je stejně vzrušený jako ona. Dech i tlukot srdce se zrychlilo, jako by uběhl tisíc mil.

Pousměje se a uchopí ho za druhou ruku, kterou si položí na stehno těsně pod lem svetru.
Tlumeně zasténá a pustí její ruku, kterou položí zpět na hruď. Přitiskne se k ní až přivře oči a zhluboka se nadechne.
Ucítí i druhou ruku a prsty pomalu míří vzhůru. Ztěžka oddechuje a snaží se, aby jí nohy nevypověděy službu.

Jakoby se to všechno dělo ve zpomaleném filmu, jen její tělo reagovalo ve stejné rychlosti jako teď.
Jakmile se dostal k jejím bokům, vysadí ji na stůl a dál svléká svetr, který nakonec odhodí bez zájmu stranou.
Prohlédne si ji s potemnělým pohledem a zhluboka se nadechne až se celý rozechvěje.

Zabodne se do jejich očí a hledá sebemenší náznak pochyb. Překoná těch pár centimetrů a uchopí její obličej do dlaní. Úplně hoří červení, srdce splašeně tluče a ztěžka oddechuje pootevřenými rty, které ho neskutečně přitahují.
Její vzrušení ho přivádí k šílenství. Skloní se, aby ji mohl konečně políbit. Nejdřív jemně, ale když se ho chytne za paže, jako by se bála aby neodešel, intenzita jeho naléhání nabývá na síle a když jazykem vklouzne do úst, zasténá a stiskne ho pevněji.

Stáhne mu kalhoty až se zachvěje, když se jí o bříško otře horký, perfektně připravený penis. Na okamžik opře své čelo o její a oba těžce oddechují.
Pak se k jejímu překvapení odtáhne a posadí se do křesla. Nechápe co dělá, ale vzpomene si na to, co jí včera říkal. Vážně to chtěl splnit všechno?

Pod jeho pohledem se cítí nesvá. Pomalu sjíždí od hrudi až na bříško a mezi stehna, která má roztažená. Olízne si rty a když ucítí vlnu vzrušení, kterou při tom pohledu pocítil nedočkavě se ošije.
Znovu se zhluboka nadechne a stiskne čelisti. Když se na ni podívá, není si jistá, jestli se na ni dívá on, nebo jeho vlk.

"Potřebuju to slyšet," zavrčí, jako by čekal jen na její svolení.
Tělem jí projede mravenčení, které v jejím podbřišku způsobí, že cítí, jak ještě víc vlhce, což pozná a znovu zavrčí.

"Chci tě. Jsem celá tvoje."