Víc než osud

19

Pomalu, jako by věděl, že nemůže být tak hrubý jako v lidské podobě, ji spouští dolů. Zakloní hlavu a s otevřenými ústy v němém výkřiku lapá po dechu.
Je to daleko intenzivnější pocit. Jako by využil každou setinu milimetru prostoru a když se konečně zastaví, zakňučí.
Ví, že chce vědět, jestli je v pořádku, ale nedokáže se ještě stále pohnout. Ona i její vlčice jsou naprosto odzbrojeny a příval vzrušení stále nepolevil.

Sjelevenn? Zní naléhavě, ale nedokáže potlačit vzrušení, které ho ovládá úplně stejně jako ji.
Tys chtěla vědět jaké to je. Pronese ke své vlčici, která nedočkavě přešlapuje a vrtí ocasem. Chceš si to užít?  Zastaví se a překvapeně hledí. Nikdy dřív ji v lidské podobě nepustila ven.
Můžu? Musí se pousmát.

Když sklopí hlavu a otevře oči, už se na něj nedívá ona, ale její vlčice.
Obě jsme v tom nejlepším pořádku. Odpoví mu a poodhalí horní zuby. Přikrčí se a zavrčí.
Pokračuj. Vem si nás. Toužíme po tom. Tak moc! Trochu jí vadí, že mu to řekla tak napřímo, ale její vlčice si nikdy servítky nebrala a jeho to očividně potěšilo.

Odfrkne si a skloní hlavu k jejímu krku. Zhluboka nasaje její vzrušení až se celý zachvěje.
Kdybych se neovládl, zastav mě. Snad se bojí sám sebe.
Tak. Už. Začni. Zavrčí vlčice nedočkavě. Odfrkne si a prudce pohne boky. Ticho prořízne výkřik, který zní spíše jako vlčí zavytí.

Jeho vlkodlačí podstata ho naprosto ovládla a jeho vlastní vědomí potlačila do ústraní. Dychtivě zaboří čenich do jejího krku, aby byl přímo u zdroje a mocně přiráží až každý její výdech doprovází výkřik, nebo zasténání.
Vlčice mu zaryje nehty do kůže, když ještě zrychlí tempo a míra vzrušení se stává nesnesitelnou.

Jakmile do ní vyvrcholí, jeho pulzování v jejím nitru způsobí výbuch. Vykřikne a po chvíli se na něj bezvládně položí. Vlčice se stáhne, aby si mohla vychutnat alespoň dozvuky jejich spojení společně s jeho objetím.
Opatrně ji položí na postel a posadí se vedle ní.
Pozná že už je to zase ona. Odhrne pramen vlasů z tváře a nejistě se na ni zadívá.
Jsi v pořádku? Pootevře oči a usměje se. Viditelně se mu uleví a tak se přemění.

Stále cítí sílu úplňku a nespokojeně se ošije, než si k ní přilehne. Cítí jak je vyčerpaná, ale jeho tělo i jeho vlk se dožadují stejné výsady jako vlkodlačí část. Každý s ní chce pro sebe nějaký čas.

"Daemone," vydechne a tím ho probudí. Teprve teď si uvědomí, že usnul a co dělá. Jeho touha je tak silná, že ho ve spánku ovládla. Svírá ji v objetí a dlaněmi bloudí po jejím těle.
Je vzrušený a tiskne ji na svůj ztopořený úd. Pohybuje boky a se vzdechy se o ni otírá.
"Promiň," vydechne a stáhne ruce. Uchopí ho za ně.
"Pokračuj," vydechne roztouženě.
"Ne, musíš si odpočinout."
"Odpočívat můžu zítra. Chci to stejně jako ty," hlas se jí chvěje nedočkavostí.

Chvíli váhá, ale když se na něj znovu natiskne, už se nedokáže ovládnout. Zavrčí a jedním pohybem do ní vstoupí až oba spokojeně vydechnou.
Nedokáže se krotit. Úplněk na něj působí ještě intenzivněji než na ostatní vlky. Jeho vlkodlačí část z něj dělala tvora citlivějšího, ale zároveň nebezpečnějšího.

Její vyvrcholení ho nakonec strhlo za ní. Chvěje se mu v náručí a nedokáže se zbavit spokojeného úsměvu. Jak bez ní mohl žít?
Je děsivé, co dokáže jeden jediný okamžik.
Přejede prsty po jejím znamení spřízněných duší a nepatrně se zamračí.

Neví, co přesně zkouška obnáší, to Tara moc dobře věděla. Ona sama jí prošla, takže v tom měla výhodu. Její potěšení, když Frey souhlasila, nešlo nijak zamaskovat.
Ví čeho je schopná a proto se bojí. Nemá pochyby o jejich poutu, bojí se, co Tara provede, aby vše zničila.
A to nesmí dopustit. Ušli tak dlouhou cestu, plnou beznaděje a bolesti, nedovolí, aby jeho sjelevenn někdo ublížil. Už nikdo. O to se postará.

Zhluboka se nadechne její vůně a sevře ji pevněji. Pravidelně oddechuje a se zamručením se zavrtí.
Vypadá tak bezbraně a zranitelně. Udělal by pro ni cokoliv.

Pokud by zkouška probíhala tak, že by mu řekli aby se zabil, aby ji ochránil, udělal by to bez zaváhání. Je si ale vědom, že tak jednoduché to nebude.
Nepochyboval o jejich poutu. Cítil všechno, co cítila ona. Milovala ho stejně hluboce a vášnivě jako on ji.

A přeci z toho dne má neskutečný strach. Odfrkne si.
Už hodně dlouho se ničeho nebál a teď, nemůže samou hrůzou usnout. Mysl mu zatěžují pochybné otázky, na které nezná odpovedi.

Co když...?