Matchless [Bangchan × Seungmin]

6. překvapení

Ráno jsem se vzbudil poměrně brzy a necítil jsem se úplně nejlíp. Vstal jsem z postele a šel se dolů napít. Mamka seděla v kuchyni a popíjela kávu.
"Dobré ráno, jak si se vyspal?"
Optala se mě hned jak mě spatřila.

"Není mi nějak dobře."
Odpověděl jsem a nalil si sklenici vody.

"Bolí tě hlava? Dám ti prášek počkej."

Na to jsem jen přikývl, a sedl si na proti místu kde před chvílí seděla mamka.

"Na."
Řekla, podala mi prášek a další sklenici vody.

Zapil jsem prášek.
"Jdu si ještě lehnout."
A vydal jsem se po schodech do mého pokoje.

PROJEKT

ChrisBang:
Kluci tak kde se dneska sejdeme? U mě to nejde.

BabyBin:
Znám jednu fajn kavárnu, kde by se to mohlo v klidu dělat. Chodím tam často a je tam klid.

Haník:
Kluci já dnes nemůžu mám brigádu, ale jak budu moct tak hned přijdu.

🐶Mong🐶:
Já se omlouvám, ale taky nepřijdu dnes mi není dobře.

ChrisBang:
Jsi ok?
Nemám přijít?

🐶Mong🐶:
Ne nemusíš
vzal jsem si prášek,
tak zkusím usnout

Angrit:
Tak ať je ti brzo líp.

🐶Mong🐶:
Díky.
Ale myslím že zítra
už to bude dobrý,
takže půjdu normálně
do školy.

I.N🦊:
Seung hyung,
nechoď nikam
dokud ti nebude
opravdu dobře, rozumíš?

🐶Mong🐶:
Rozkaz

Díky mé nevolnosti jsem byl dost unavený tak jsem šel spát.

Bangchan's pov.

PROJEKT

.

🦊I.N🦊:
Seung hyung,
nechoď nikam
dokud ti nebude
opravdu dobře, rozumíš?

🐶Mong🐶:
Rozkaz

Bylo mi Seungmina líto. A vzhledem k tomu že jsem doma pořád sám, jsem se rozhodl se za ním stavit a aspoň se ujistit že mu opravdu nic není.

Po půl hodině jsem se konečně dostal k Seungminovi. Když jsem zazvonil otevřela mi jeho mamka.
"Dobrý den, já jsem Seungminuv kamarád že školy a říkal že mu není nejlíp tak jsem ho chtěl navštívit jestli by to teda nevadilo."

"Ahoj, určitě by to nevadilo pojď dál."
Řekla s úsměvem.

"Seungmin je ve svém pokoji, po schodech nahoru první dveře v pravo. Kdyby jsi něco potřeboval tak jsem tady."
Usmála se.

"Dobře, děkuju."

Když jsem vešel do jeho pokoje tak tam ležel na posteli a v klidu oddechoval. Vypadal tak klidně.
Přišel jsem k němu blíž a sedl si před jeho postel tak abych na něj viděl.
Jeho vlasy byli jako vrabčí hnízdo, a na pohled vypadali jemně jako hedvábí. Neodolal jsem a vlasy mu jemně prohrábl, na což se vzbudil. Ruku jsem stáhl okamžitě k tělu a cítil jak mi rudnou tváře.