Jeongin's pov
"Noták, vždyť jsi my to slíbil."
Žadonil mladší staršího."I.N-ah."
Promnul si starší oči.
"Já vím, ale teď musíme s klukama hodně trénovat, za nedlouho máme turné."
Řekl unaveně starší protože si od rána pouští novou choreografii a hledá co by kde pozměnil."Ale já se na to těšil."
Posmutněl mladší.Starší si stoupl a obejmul mladšího.
"Tak já se pokusím to stihnout, ano? Hlavně nebuď smutný."
Minho políbil mladšího na čelo.Jeonginovi se rozzářili oči, a staršímu objetí opětoval.
"Ve tři hodiny to začíná, dobře?"Minho chytil Jeongina za tváře, usmál se na něj a kývl na souhlas. Mladší mu vlepil menší polibek na rozloučenou a s 'zatím' opustil Minhovo studio.
Ten se nad chováním mladšího jenom pousmál.Minho's pov
Minho byl neskutečně vděčný že je to mezi ním a Jeonginem v pořádku, sice ještě nezažili svojí první noc, ale nechtěl na Jeongina tlačit.
TELEFONÁT.
J. 'Ano hyung?'
L. 'Ahoj, Jeonginie co kdyby jsme šli na večeři?'
J. 'Ty nemusíš pracovat?'
L. 'Musím, ale ty jsi důležitější.'
J. 'Dobře, kdy?'
L. 'Co takhle v osm?'
J. 'Tak jo, a vyzvedneš mě v práci?'
L. 'A kdy končíš?'
J. 'O půl osmé.'
L. 'Dobře, mám tě rád.'
J. 'Já tebe taky. *pusa*
Konec hovoru.
.
Už jsem měl skoro hotovo, tak jsem si chtěl dát kávu, letmo jsem se podíval na hodiny a málem jsem si pustil konvici s vodou na nohy. Hodiny ukazovali za deset tři. Rychle jsem vzal mobil ze stolu a přitom mi málem vyletěl z ruky. Vytočil jsem Jeonginovo číslo a přitom pobíhal po studiu a sbíral věci abych mohl co nejrychleji odejít.
TELEFONÁT.
J. 'Hyung, kde pak jsi? Nestalo se ti něco?'
L. 'Neboj se už vyjíždím, kde přesně jsi?'
J. 'Ty jsi ještě nevyrazil?'
L. 'Už jsem na cestě, tak kde teda jsi?'
J. 'No už před tou výstavou, je v muzeu u naší bývalý školy.'
L. 'Dobře za chvilku tam jsem.
Konec hovoru.
"Hele."
Řekl Jeongin ukazujíc k velkému obrazu."Není to Han? Han Jisung?"
Ptal se Minho s vykulenýma očima.
ČTEŠ
Matchless [Bangchan × Seungmin]
Fanfiction"Mám tě rád, Seugminie." Prolomil jsem ticho, neskutečně se mi ulevilo když jsem to řekl. "Pr-proč to říkáš?" Brečel mi do ramene. "Protože jsi JEDINEČNÝ." Odpověděl jsem mu a držel ho v objetí.