Matchless [Bangchan × Seungmin]

PO 5 LETECH (person from heaven)

Hyunjin's pov

Dnes se po dlouhé době vracím zase do Koreje. Mám tu jedno obchodní jednání s jedním umělcem, který by chtěl mojí práci na výstavu umění, kde se budou moje obrazy i prodávat. Jsem celkem nervózní.
"Dobrý den."
Uklonil jsem se, když jsem přišel do kavárny, kde už seděl i pan Pak.

Potom co mě pan Pak spatřil se taky uklonil, a pokynul ať si sednu.
"Jaký byl let?"
Optal se zdvořile.

"Nejsem zvyklý létat,  ale nemůžu si stežovat."
Odpovídajíc jsem si sundal kabát.

"Připravil jsem si pro vás pár ukázek mých maleb."
Ukázal jsem mu své portfolio s mými prácemi.

Pan Pak se jenom usmál a řekl.
"Pane Hwang, já jsem vaše práce přece už viděl, jinak bych vás sem ani nezval. Tohle je jenom formalita, chtěl bych s vámi rovnou podepsat smlouvu."

Koukal jsem na něj jak na zjevení.
"Pardon, ale kde jste viděl mé práce?"

"Vy to nevíte? Vaše práce jsou všude, každý o nich píše že jsou to prý malby z nebe."
Pan Pak mi ukázal pár internetových článků.

Je pravda že poslední měsíc jsem neměl čas na sledování médií.

"Tak můžeme se tedy vrhnout na tu smlouvu?"
Ptal se pan Pak. Na což jsem jenom přikývl.

Po skončení schůzky jsem šel na hotel, a napadlo mě že bych se tu mohl porozhlédnout. Přece jenom už je to nějaká doba co jsem tu byl naposledy.

Procházel jsem ulice Soulu, když v tom jsem uslyšel své jméno.

"Hyunjin hyung!"
Otočil jsem se za zdrojem a uviděl jsem Hana.

"Ahoj."
Řekl jsem.

"Ahoj? Jako vážně? Tak ty na pět let někam zmizíš a všechno co mi rekneš je 'AHOJ'?
Vypadal dost naštvaně.

"Promiň já jsem neček-"
Nestihl jsem dokončit větu protože mě Jisung vtáhl do objetí.

"Už mě t-takhle neopuštěj, p-prosím."
Vzlykal mi do ramene.

Byl jsem zpátky na hotelu teď už i s Jisungem, který popíjel kakao.

"Promiň."
Prolomil jsem ticho.

Jisung zvedl hlavu od hrníčku a pousmál se.

"Neměl jsem takhle mizet, hlavně ne po tom jak jsem se k tobě choval."
Koukal jsem se do klína a mnul si ruce.

"Ty za to nemůžeš, to já bych se ti měl omluvit. Nebyl jsem tu pro tebe když jsi mě potřeboval."
Jisung mě objal.

Opatrně jsem ho odstrčil a podíval jsem se mu do očí. Začal jsem se k němu přibližovat až se naše rty spojily v jedny. Bal jsem se že se dotáhne tak jako naposledy, ale opak byl pravdou byl to on kdo začal pohybovat s rty. V našem polibku šli cítit snad všechny emoce, radost, smutek, nejistota, strach i chtíč. Pomalu jsem Jisunga položil na záda abych byl nad ním. A začal jsem mu sundávat tričko, jeho kůže přímo hořela, než jsem se nadál moje tričko taky bylo někde v rohu místnosti. Pokládal jsem mu jemné polibky na hořící kůži na krku. Jisung mi zajel prsty do vlasů a jemně s nimi tahal. Pod každým mým dotekem se svíjel slastí. Přešel jsem k jeho klíční kosti a stiskl jí mezi zuby. Díky čemuž Jisung vzdychl. Najednou mi začal sundávat kalhoty a když byli dole sundal si i svoje. Tak jsme tam zůstali jenom ve spodním prádle. Přemístil jsem se do spodní části Jisungova břicha. Líbal jsem mu kůži okolo trenek a viděl pomalu se zvětšující bouli. "Hyune~" vzdychl Han. Což ve mě vyvolalo motýlky v břiše. "Ano?" Optal jsem se a začal ho znovu líbat na rty. "Prosím." Šeptl mi do ucha, vsadím se že jsme byli oba uplně červení. "Jsi si jistej?" Koukl jsem na něj než jsem mu sundal i ten zbytek látky. Jisung jenom přikývl.

Koukl jsem se na telefon a zjistil jsem že už je 4:30. Což znamenalo že mi za půl hodiny letí letadlo zpátky do evropy. Promnul jsem si oči a otočil se na osobu spící vedle mě. Políbil jsem Jisunga na čelo a šel se připravit na cestu. Už jsem měl vše připraveno, a stihl jsem to za deset minut. Naposledy jsem se koukl na spícího anděla a odešel z hotelového pokoje.

Jisung's pov

Ráno jsem se vzbudil a k mému překvapení tu nikdo nebyl. Chtělo se mi brečet, protože mě využil a zase někam zmizel. Podíval jsem se na noční stolek kde ležel papírek se vzkazem:

Hane Jisungu,
promiň, uvidíme se brzy

Hyunjin <3

Po třech měsících byla v Soulu výstava umění, kam se Jisung rozhodl podívat. Bylo tam spoustu krásných obrázků, však jenom jeden upoutal jeho pozornost na tolik že zapoměl dýchat.

Person from HEAVEN