Matchless [Bangchan × Seungmin]

8. rvačka?

Ahoj, já jsem Changbin."
Řekl kluk vedle mě.

"Ahoj, Felix."
Pozdravil jsem snažící se nemyslet na Chrise a Seungmina.
Když nad tím tak přemýšlím přijde mi Chris nějak povědomý, jako kdybych ho už někdy viděl, ale kde.

Z přemýšlení mě opět vytrhl kluk sedící vedle mě jehož jméno jsem stihl zapomenout.
"Země volá Felixe."

Koukal jsem se na něj jak na blázna.

"Já jen že jsi už dvě minuty nemrkl."
Řekl a nespustil ze mě oči.

"Jo v pohodě, jen jsem se zamyslel."
Usmál jsem se.

"Jsem velice ráda že jsi si tak rychle našel kamaráda Felixi, ale jestli se nepletu tak to JÁ tu mam učit VÁS.
Ale klidně to můžete jit odučit místo mě."
Zasupěla učitelka probodávajíc mě pohledem.
Radši jsem nic neříkal.

"Konečně."
Vydechl hoch vedle mě.

"Ehm, nevíš co máme teď za hodinu?"
Zeptal jsem se.

"Teď máme 20 minut na oběd. No a můžeš jít se mnou jestli by jsi chtěl."
Řekl a začal si dávat učení do tašky.

"Musím si ještě něco zařídit, ale potom bych se rád přidal."
Řekl jsem s úsměvem a vyběhl ze třídy.
Sprintoval jsem do kabinetu tělocviku, protože jsem cestou do školy viděl plakát na taneční soutěž.
Běžím běžím zaběhnu za roh a ležím.

"Au."
Uslyšel jsem vedle sebe.

Otočil jsem se a kdo to nebyl.
"Ježiši Chrisi jsi v pohodě??"

Podal jsem mu ruku. Kterou hned příjmul.
"Jo jsem, ale proč tady běháš jak splašená veverka Felixi?."

"Jdu do kabinetu tělocviku."
Odpověděl jsem po pravdě.

"Tak to jdeš na opačnou stranu."

"Oh aha."

"Počkej, já tě tam zavedu stejně tam jdu taky."

Šli jsme vedle sebe a najednou se nám v cestě zjeví hlouček lidí.

"Asi rvačka."
Řekne s klidem Chris.

Jo jen rvačka hah. Jak to může brát tak v klidu.?

"Jen počkej až tě chytím ty veveráku. Narvu ti do prdele tunu oříšku!"

"TO SNAD NE!"
Chris nejednou vystartoval skrz dav až k samému dění.

"Chanee! Pomooc on mě chce zabíít!."
Rozběhl se ke Chrisovi kluk vypadající jako veverka. A schoval se za jeho zády.

"Protože si to zasloužíš!"
Prskl pohledný kluk naproti jim.

"PŘEDSTAVENÍ KONČÍ, ROZEJDĚTE SE."
Řekl Chris tak aby ho každý slyšel.
Naštěstí, i když měl někdo kecy, všichni odešli.

"A vy dva se přestaňte chovat jako děcka."
Řekl Chris.

"Ale-"
Ta převtělená veverka to nestihla doříct, protože jí Chris přerušil.

"Žádné ale. Myslíte že když na sebe svrhnete veškerou pozornost a poperete se na což vás vyhodí ze školy, že se všechno vyřeší?!"
Chris vypadal dost naštvaně.

"Ne, hyung."
Odpověděl se sklopenou hlavou, ten vysoký klučina.

"Co kdyby vás viděl nějakej učitel, uh!? Přijde vám normální tady dělat divadlo!?"
Chris si dal ruce v bok a vypadal jak nějaká mamina.
Kdyby nevypadal tak naštvaně tak bych se asi i začal smát.

"Jak dlouho to bude ještě trvat!??
Já-"

"Neboj se Hyung."
Řekl s klidem vysoký kluk jehož jméno stále neznám.

"Za tři týdny odjíždím z města. Tak už se to nebude opakovat."
Řekl podival se oboum do očí a odešel.

Pozoroval jsem a usoudil jsem že je to oba dost zaskočilo, těžko říct koho víc.
I když Chris a pan Veverka ke mě stáli zády nevypadali moc nadšeně, hlavně pan Veverka. Což se divím protože nevypadá že by si byli s dlouhým klučinou blízcí.

"Hane, teď si musím něco zařídit ale potom si promluvíme ok?"
Řekl Chris veverčímu klukovi, který vypadal jako kdyby mu někdo ukradl všechny zásoby oříšků na zimu.

Ten se však bez jediného slova otočil a odešel.

"No já to asi do toho kabinetu zvládnu  sám. Klidně jdi za vever- eh Hanem."

"Rád bych ale myslím že potřebuje chvilku o samotě."

Potom jsme šli celou cestu, která trvala asi minutu, potichu.

"Tak jsme tady."
Podotkl Chris když jsme byli u onoho kabinetu.

Vešli jsme dovnitř a učitel tělocviku něco sledoval na telefonu.

"Oh, neumíte klepat?!"
Spustil na nás místo pozdravu.

"Dobrý den, omlouváme se."
Řekli jsme s Chrisem na ráz.

"No to je pozdě když už jste tady. Co chcete?"
Zeptal se nepříjemným hlasem.

Chris pokynul ať začnu.

"Eh no já bych se chtěl přihlásit na taneční soutěž."
Řekl jsem nervózně.

"Tak to tě zklamu kluku, protože je to pro skupiny a ne pro jednotlivce."
Odpověděl učitel.

"Já, bych se k Felixovi klidně přidal. Stejně jsem sem kvůli tomu šel."
Usmál se na mě Chris.

"No."
Prohlížel si nás od hlavy až k patě.
"Když myslíte. Na přípravu máte 2 měsíce, potom je 5 meziškolních  kol a podle toho se dostanete do krajského a tak dále. Nějaké otázky?."
Dokončil svůj monolog učitel.

"No j-"
Zacal Chris.

"Tak to jsem rád že nemáte dotazy, choreografie a výběr písně je čistě na vás, lepší by bylo kdyby vás bylo víc tak zkuste někoho ještě sehnat. Víc informací najdete na webu který máte-"
Začal se hrabat ve stolku.
"-Tady na těch papírech, přečti te si je vyplňte a do konce týdnu mi to odevzdejte."

S Chrisem jsme byli vyhnáni s tím že má moc práce, pff určitě má moc práce, jestli se tomu tak dá říkat.

"Co to bylo?"
Zeptal jsem se.

"Nemám tušení.
Hele tak já budu muset probereme to doma, cajk?"

"Jo, pohoda jen běž."
Řekl jsem a Chris na to hned odešel.

Vydal jsem se tedy do jídelny kde na mě čekal můj spolužák z lavice jehož jméno se mi pořád nevybavuje. Ale je tam nějak moc lidí a mezi nimi snad mě nešálí zrak SEUNGMIN.

"Seung!"
Křikl jsem přes celou jídelní a vydal se k němu.

"Felixi ahoj. Kde jsi byl?"
Odpověděl mi Seungminík.

"Jo, myslel jsem že se na mě vybodneš."
Řekl kluk se zapomenutým jménem.

"Promiň nějak se to prodloužilo."
Řekl jsem a sedl si na proti Seungminíkovi a vedle pana Svalovce.

"Changbine je tu první den a ty se ho držíš jak blecha kožichu."
Promluvil směrem k panu Svalovci který se tedy jmenuje Changbin, Jeongin, počkat JEONGIN.

"Ježíš I.N! Vůbec jsem si tě nevšiml."
Zvedl jsem se a běžel umačkat tu malou lištičku.

"Myšlihm že mhě uhmaškháš. *zvuky kašle*"
Zahuhňal Jeongin.

"Má pravdu pusť ho jinak mi-ehm nám ho umačkáš."
Promluvil kluk vedle Jeongina.

"Oh promiň neuvědomil jsem si to."
Usmál jsem se a vrátil se na svoje původní místo.

"Eh jo a já jsem Felix."
Snažil jsem se být přátelský.

"Minho."
Odpověděl kluk vedle Jeongina.