Matchless [Bangchan × Seungmin]

10.pusa

Chan's pov

Když jsme přišli ke mě domů, byl Seungmin celý promrzlý. A duchem pořád jinde. Položil jsem před něj hrnek s teplou tekutinou, aby se zahřál.
"Napustím ti vanu, musíš se ohřát."
Řekl jsem a nechal ho o samotě.

Když jsem přišel zpět už u něj byl Felix a objímali se.
"Seungmine, napustil jsem ti vanu tak pojď než ti to vychladne."
Seungmin se zvedl a šel do koupelny, došel k vaně sedlsi na ní.
"Musíš se vysléct, ano? My půjdeme teď pryč. Kdyby něco tak zavolej."
Řekl Felix ode dveří.
Seungmin nic neříkal, chtěli jsme odejít, ale Seungmin nás zastavil.
"Kluci?"
Šeptl, chraptivým hlasem.

Oba jsme se otočili.

"Můžete tu zůstat?"
Řekl skoro neslyšně Seungmin, s náchovými tvářemi a s očima zarudlýma od slz.

Seungmin si začal pomalu stahovat mokré tričko. Čímž nám odhalil své tělo. Když jsem ho viděl musel jsem sklopit pohled. Potom si začal rozepínat kalhoty které následně sundal a nechal spadnout na zem, poté se pomalým krokem přesunul k Felixovi a začal mu sundávat tričko. Felix stál jako socha a nezpustil ze Seungmina oči. Poté se přesunul i ke mě a gesto zopakoval, tělo mě pálilo a pod každým letmým dotekem který mi Seungmin věnoval jsem se zachvěl. Poté si sundal i zbytek prádla a sednul si do vany. Přešel jsem k němu a podíval se mu do očí. Už jsem to nemohl vydržet a vlepil mu malý polibek na rty.
"Promiň já-"

Seungmin mě umlčel jemným a přesto vášnivým polibkem.
Odtáhl jsem.
"Promiň mi to."
Tělo mě pálilo a chtělo víc, ale cítil jsem že to teď není správné.

"co?"
Ptal se Seungmin zmateně s červenými tvářemi a stále tlumeným hlasem.

"Nejsi ve své kůži. Donesu ti suché věci."

Nechtěl jsem aby toho třeba později litoval.

Felix už tu není, asi odešel, protože tu nebyl když jsem odcházel.
Šel jsem do svého pokoje a donesl mu nějaké suché oblečení.

Položil jsem mu ho na skříňku vedle umyvadla a znovu opustil koupelnu teď už i s tričkem.

Šel jsem do své ložnice a připravil Seungminovi postel na spaní, když jsem mu vyndával další deku s polštářem uvědomil jsem si že pořád cítím jeho rty na těch mých, musel jsem se pousmát.

Seungmin's pov

Seděl jsem tam, bolela mě hlava.
Nevím co to do mě vjelo, prostě mi to přišlo v pořádku.

Po nějaké době jsem se rozhodl z vany vylézt. Oblékl jsem si oblečení co mi bylo doneseno a vydal se z koupelny zpět do obýváku, kde seděl Chan.
Sedl jsem si na druhý konec pohovky a natáhl se pro teď už studený čaj, abych se napil.

"Počkej, ohřeju ti to."
Řekl Bangchan.

Neměl jsem odvahu se na něj podívat. Bál jsem se. Měl jsem pocit že když se na něj podívám rozpadne se na milion malých kousíčků.

Za nedlouho mi byl podán teď už teplý čaj.
"Děkuju."
Špitl jsem.

Cítil jsem jak se na mě kouká. Doslova mě propaguje pohledem. Otočil jsem hlavu a naše pohledy se střetly.  Koukali jsme si navzájem do očí, seděli jsme tam asi dvě minuty, měl jsem zvláštní pocit.
"Jdu spát."
Vyhrkl jsem najednou.

"Oh, j-jasně připravil jsem ti postel, zavedu tě tam."
Vypadal trochu zaskočeně.

"Chane?"
Řekl jsem když chtěl odejít z pokoje kde budu spát.

Otočil se, nic neříkal.

"K-kde budeš spát ty?"
Optal jsem se.

"Dóle v obýváku."
Odpověděl.

Jenom jsem přikývnul, na což Chan odešel.

Už jsem skoro spal, když v tom se ozval hrom , zase, lekl jsem se až jsem naskočil. Snažil jsem se zklidnit což mi vycházelo dokud se neozval další a další a další, a najednou byla bouřka přímo nad městem.
Nevěděl jsem co mám dělat, když v tom se ve dveřích objevil Chan.
"Ch-chanie."
Špitl jsem pod peřinou.

Přišel k posteli a sedl si na ní.
"No? Copak?"

"Můžeš t-tu prosím chvíli z-zůstat?"
Chtělo se mi brečet.

Lehnul si na záda na kraj postele, leželi jsme vedle sebe a naše ruce se dotýkali, když v tom se ozval další hrom, chytl jsem Chana za ruku.

Leželi jsme takhle asi hodinu, než jsem usnul.