Matchless [Bangchan × Seungmin]

PO 5 LETECH (please let me go)

"Ještě že už jsme doma."

Rozvalil se Seungmin na gauč.

"Ty to říkáš jako kdyby se ti tam nelíbilo."
Chan odnášel kufry do ložnice.

"To ne, jenom jsem unavený z cesty. Půjdu se umýt."
Houkl Seungmin a v zápětí zmizel v koupelně.

Dnes se vrátili z Austrálie, kde byli u Chanových rodičů, kteří si Seungmina zamilovali.

"Já mám sílu jenom na to si jít lehnout."
Zamumlal Seungmin když procházel kolem Chana do ložnice.

Chan seděl na gauči a koukal na televizi. Seungmin se mu zdál nějaký divný, jakoby ho něcotrápilo.

"Seungminie?"
Zašeptal Bangchan když vešel, teď už umytý, do ložnice.

Chan si lehl k mladšímu a ze zadu ho obejmul.
"Víš že mi můžeš cokoliv říct, že?"
Chan si přitáhl Seungmina blíže k tělu. Načež Seungmin jenom zamručel.

Ráno se starší vzbudil, a Seungmin nikde. Přišlo mu to divné, protože byla neděle a to většinou spali déle než obvykle.

Chan se šel podívat z okna, aby zjistil jaké je počasí. Na ulici bylo spoustu lidí a mezi nimi i Seungmin. Stál u silnice a vypadal že na někoho čeká, za nedlouho k němu přijelo černé auto. Vystoupila z něj dáma v černých šatech a vysokých podpatcích. A něco mu říkala.

"Kde jsi byl?"
Ptal se Chan, když přišel mladší.

"Šel jsem koupit snídani."
Řekl Seungmin.
"Chceš kávu?"
Seungmin dával vodu do konvice.

"Jo kávu bych si dal, děkuju. A kde je ta snídaně jak jsi říkal?"

"Jak jsi se vyspal?"
Seungmin položil dvě kávy na stůl a sedl si naproti Chanovi.

"Šlo to. Jenom to počasí je na nic."
Chan se zamračil. Proč mu Seungmin neodpověděl?

"Seungmine? Děje se něco?"

Ptal se Chan mladšího.

Seungmin se na Chana podíval. "Všechno je v naprostém pořadku, nemusíš mít strach." A zakousl ze do namazaného kusu pečiva.

"Nechtěl by jsi jít dnes na večeři, nebo do kina?"
Ptal se Chan.

"Do kina by jsme mohli."

"Musim si jít něco zařídit, přijdu asi za hodinku.  Tak vyber nejakej film ty." Volal Seungmin z chodby a v zápětí zmizel za dveřmi.

Chan si všimnul že nastupuje do nějakého auta, které bylo dost podobné tomu z rána.

"Tak jak se ti to líbilo?"
Chytl Chan svého přítele za ruku.

"Bylo to zajímavý, jenom né můj šálek kávy." Zívl si mladší. "Koupíme si víno?"

"Koupíme si co budeš chtít, hlavně rychle jinak umrznu."

"To víno není zas tak dobrý."
Položil si Chan hlavu na Seungminovo  rameno.

"Vždyť už jsi ho vypil."
Smál se Seungmin, a otočil se na Chana.

Chvíli si jen tak hleděli do očí, Chan dal mladšímu jemný polibek do kterého se mladší ihned přidal, což donutilo Chana se usmát. "Nechceš se jít umýt?" Navrhl starší.
Seungmin jenom zamručel souhlas do polibku. Chan nadzvedl mladšího a v náručí s ním se vydal do koupelny. Pomalu si navzájem sundali všechny vrstvy oblečení a vešli do sprchy. Seungmin nastavil ideální teplotu vody a Chan ho mezitím líbal zezadu na krk. Chan si mladšího chytil za ramena a párkrát ho pohladil po rukou. Poté si ho otočil k sobě a pomalu si klekl. Pokládal mladšímu pusinky na vnitřní stranu stehen. Seungmin vzdychl když ucítil že Chan drží jeho chloubu. "Chrisi." Zasténal Seungmin, když ucítil jazyk kroužící kolem jeho údu. Chan se nemohl nabažit způsobu jak vyslovuje jeho jméno, proto si Seungminovu chloubu vzal celou do úst. Párkrát ho jemně zkousl což vyvolalo další stény Chanova jména.

"Seungminie stůj, udělal jsem něco špatně?" Ptal se Chan po tom co doběhl Seungmina, utíkajícího z koupelny. Chan si stoupl za mladšího a zezadu ho objal. Zabořil si hlavu do jeho krku.
"Moc mě to mrzí, stalo se něco?"
Mumlal Seungminovi do krku.

"Promiň, jen musím teď jít."
Začal se oblíkat Seungmin.

"Kam chceš teď jít?"
Ptal se zmatený Chan.

"Chane nech mě jít, prosím."

"Cože? Jak to myslíš?"
Držel mladšího za ramena.

"Musíš mě nechat jít, už sem nepatřím."

"O-očem to mluvíš? Samozřejmě že sem patříš."
Chan vypadal zděšeně.

"Ty si nevzpomínáš?"

"Na c-co?"
Třásl se hlas Chanovi.

V letadle

"Jak se ti u nás líbilo?"
Ptal se Chan mladšího při příletu do Koreje.

"Máte hezky zařízený dům."
Mumlal Seungmin v polospánku.

"Myslím že ses rodičům líbil a kamarádům taky."
Koukal se Chan z okna.

"Chane?"
Prudce zvedl hlavu Seungmin.
"Proč se to letadlo tak strašně třese?"

"Klid jsou to jenom turbolence."

"To nevypadá na turbolence."
Řekl Seungmin a z ničeho nic upadl kus letadla. V tu chvíli nastal strašný zmatek. Letušky se snažili všechny uklidnit a říct jim aby si nasadili kyslíkové masky. Od pilotů bylo sděleno že se pokusí nouzově přistát.
"Chane? Co se děje? Nezavírej oči! Chane!"

"C-co se stalo po tom? Nic si nepamatuju?"
Chan měl slzy v očích.

Seungmin otočil hlavu na konec obýváku, kde ležela jeho fotka a u ní spoustu květin.

"N-ne ne ne ne ne ne ne."
Brečel Chan.
Běžel k zmíněné fotce a objal jí.

"S-seungminie."
Vzlykal Chan.

Seungmin šel k brečícímu Chanovi a položil mu dlaň na rameno. Chan se na něj podíval.
"M-miluju tě."

"Nech mě prosím jít."
Šeptl Seungmin, otočil se k Chanovi zády. V bytě se objevila dáma v černých šatech se kterou se Seungmin bavil a poté i zmizel.

"Vážně nevím co na tom vidíš."
Chytl Chan mladšího za ruku a propletl si sním prsty."

V umění můžeš vidět emoce tvůrce, a baví mě že každý na to může nahlížet z jiných úhlů. Navíc, umění je jako hvězdy, můžeš je obdivovat z dálky, ale sáhnout si na ně nemůžeš, a to je to co je dělá jedinečnými."
Odpověděl mu mladší a přitom si jeden obraz prohlížel.

"Tak jako ty."
Šeptl Chan pozorujíc hvězdné nebe, které mu Seungmina připomínalo