Ztracení a nalezení

#15

Po obědě jsem pomohla umýt nádobí a už po půl hodině pouhého stání se mi tak třásly nohy, že jsem si musela sednout. Všechno mě bolelo a moje snaha nedát to na sobě zdát mi očividně nevyšla, když mi pan Clint nabídl, že si můžem všichni spolu pustit film. Na gauč jsme se vměstnali všichni, seděla jsem vedle pana Starka a pana Clinta. Paní Wanda pustila do televize nějakou komedii, jejíž většinu jsem prospala.

Já jsem fakt nechtěla, ale byla jsem tak unavená, že jsem usnula panu Starkovi na rameni.

~~~

Noční můry jsou dost svině, takže jsem se probudila trhnutím a obrazem mého mrtvého otce před očima. Film už skončil a ostatní spolu potichu o něčem rozmlouvali, když jsem se probudila.

"Hou, hou, dýchej," uvítal mě hlas pana Starka.

Zmateně jsem se rozhlédla a zrudla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem usnula. Panu Starkovi na rameni. Teda, nevím, jestli jsem zrudla, protože když jsem se probudila, byla jsem bledá jako stěna. Takže se to asi nějak vykompenzovalo a já nabrala svou obvyklou barvu.

Najednou jsem ucítila, jakoby bolest hlavy. Ale divnou bolest hlavy. Sykla jsem a chytla jsem se za hlavu. Pak jsem vzhlédla a uviděla podivnou červenou asi mlhu, která objímala ruce paní Wandy.

Zamračila se a bolest ustala.

"Ty jsi to cítila?"

Vykulila jsem oči.

"Vy jste mi chtěla vlézt do hlavy?"

"Chtěla jsem ti ukázat něco hezkého, aby ses uklidnila. Občas to dělám někomu z týmu, třeba když má Tony panický záchvat, nebo když má někdo právě noční můry. Ale ještě jsem neviděla, že by někdo takhle reagoval. Nebo že by ho to bolelo."

Polekaně jsem se podívala po ostatních. Každý na mě napůl zamračeně, napůl zamyšleně koukal.

Ale pan Stark vypadal klidně a přikyvoval. Paní Wanda mi tedy ublížit nechtěla.

Ale podle toho, jak ostatní reagovali bylo jasné, že to, co se mi stalo, normální není.

"Normální člověk by to neměl vůbec zaznamenat." Ozvala se znovu paní Wanda.

Vzpomněla jsem si na svá křídla.

"Je to proto, že mi dávali ty injekce?"zeptala jsem se se zatajeným dechem.

"To nevíme. Ale jestli nebudeš proti, můžeme ti udělat testy a zjistit, co všechno se ti do těla dostalo."

"Tony, to nemůžeš, vždyť je to nebezpečné," vyhrkl ihned pan Bruce.

Upřímně mi v tuhle chvíli bylo úplně jedno, jestli to bylo nebo nebylo nebezpečné. Chtěla jsem zjistit, co se to se mnou děje.

"Když budeme dávat pozor Bruci, tak se nic nestane. Nezapomínej, že jsme oba dva géniové."

Pan Bruce stále nevypadal přesvědčeně a nesouhlasně se mračil.

"Co si o tom myslíš ty Any?"otočil se na mě a mě najednou bylo líto, že ho zklamu.

"Pane Bruci, já chci vědět, co se to se mnou děje. Chvíli před tím, než jste vtrhli dovnitř, mě přivázali v nějaké místnosti a zvedli mě nahoru. A potom mi ubliživali a já jsem najednou měla křídla. A v tu chvíli se ve mě zvedl hrozný vztek, měla jsem hroznou chuť je všechny zabít. Prosím, já taková být nechci..."

"Neboj se, my na to přijdeme," odpověděl mi pan Stark a potom se otočil na pana Bruce. "Bruci, musíme to zjistit. Už jenom kvůli ní."

Chvilku bylo ticho, načež pan Bruce odevzdaně přikývl.

"Tak dobře. Pojď Anno, začneme hned."