Ztracení a nalezení

3#

Do klubovny jsem doběhla dřív. Sedla jsem si na gauč, objala našeho klubového plyšového medvěda a brečela jsem. Jak mohl něco takového udělat?
Po chvilce dorazila Vendy. Už jsem ani nebrečela, přestože ona je jediný člověk, před kterým můžu brečet a necítím se při tom trapně. Chvíli jsme si povídali, ale pak jsme šli pracovat. Vendy si sedla k počítači, zapla hudbu a začala pracovat na té recenzi a já jsem si mezitím sedla k mému restaurátorskému stolu a polozila před sebe Leviatan.
Uvidíme, co se s tím dá dělat...

U nás v klubovně se vždycky tak hezky uvolním, že mi jde všechno hezky od ruky, nepřemýšlím nad starostmi a jen dělám svou práci.
Samozřejmě ale nesmí chybět hudba, kterou vybírá většinou Vendy.
Má hodně dobrý vkus, byla to ona, kdo mě přivedl k One direction. A udělala dobře.

Je půl jedenácté a my už máme hotovo. Nasleduje moje nejoblíbenější část. Hraní.
Já zasednu za klavír, Vendy zapne hudbu, vezme do ruky ukulele a začneme hrát.
Slova se rozléhají místností a já si to tak neuvěřitelně užívám.
Je mi líto, že jsme dozpívaly, ale už je skoro půl jedné a já musím domů, abychom stihli to kino. Ještě si totiž musím uklidnit.

Když doběhnu domů, máma už podává na stůl. Táta udělal dušené hovězí na mrkvi.
Rychle do sebe kopnu oběd a běžím nahoru do pokoje. Mám tam hroznej bordel.
Pustím si do repráků hudbu a začnu sbírat všechny knížky, které mám v posteli, na stole a na zemi. Potom se to z části neúspěšně pokusím nacpat do knihovny.
Asi mám těch knížek moc.
Hm, no co. Knížek není nikdy dost.
Následně posbírám prádlo a pak si začnu uklízet stůl.
Je na něm spoustu papírů popsaných nepovedenými texty a navrhy na písničky, který jsem nikdy nedala dohromady. Jsou to texty o mě a o Vendy, o rodině, o babičce a hlavně o Avengers.
Ale ze svých písniček jsem nikdy žádnou nikam nedala. Nejsou dost dobré...

"Mami?"
Asi bych neměla křičet přes celý dům, ale já potřebuju pomoct.
"Jestli mi chceš něco říct, tak mi to řekni a neřvi na mě!"
To říká pořád.
Sejdu dolů, Jamieho ignoruju a jdu za mámou do její pracovny. Moje máma totiž ve volném čase šije a skládá hudbu. Je v tom dobrá.
"Nevíš, kde je ta moje červená sukně?"
"Prala jsem ji. Nejspíš je na věšáku. Sundáš prosím všechno prádlo?"
Achjooo, už zas...
"Jo, jasně. Dík," usměju se na mámu. Vždycky souhlasím.

Na postel si hodím dlouhou plátěnou červenou sukni a černé tílko. Pak dojdu dolů sundat prádlo a mám krásný čas.
Obléču se, vezmu si svou oblíbenou tašku s Luciferem a vyrazím.
Sraz máme opět u klubovny, jsem tam stejně s Vendou, takže krásně vyrážíme.
Nás film se jmenuje Uncharted. Hraje tam nás oblíbený herec.
Jsme tam brzo, takže si stihneme ještě koupit popcorn a colu. Najdeme si místa a čekáme.

Film byl vtipný a celkově super. Já jsem si to moc užila a Venda taky, takže šťastně vyrážíme domů.

Ještě chvilku jdeme spolu a potom se rozloučíme naším pozdravem. Zabočím a proběhnu ulicí k mému domu. Vyběhnu po schodech a málem se mi zastaví srdce.