Postavili jsme se naproti sobě a hudba začala hrát. Svou ruku jsem vložila do té jeho a jeho druhá ruka spočinula na mých zádech. Začali jsme tancovat a ja viděla,jak nervózní je. Vypadalo to,jako by chtěl něco říct,ale pusu opět zavřel. Po chvilce tance se mi podíval do očí a spustil.
,,Poslyš.. znáš mě,takže určitě víš,jak tyhle věci říkat neumím,ale chci aby jsi věděla,že mi chybíš. Každý den na tebe myslím a nemůžu zapomenout. Strašně jsem to posral a vim to,ale prosím.. pojďme to ještě jednou zkusit. Slibuju ti že už ti nikdy neublížím a nic z toho co jsem udělal se nebude opakovat. Miloval jsem tě i tehdá a miluji tě i teď. Udělám cokoliv co budeš chtít,jen se ke mně prosím vrať zpátky. Jsi moje všechno. Prosím.."
A v tu chvíli mi došlo,že vlastně necítím vůbec nic,jen chlad. Žádné staré pohřbené pocity hluboko ve mně nevyplavali na povrch a já konečně cítila klid. Dívala jsem se na něj s výsměšným výrazem a čekala,jestli mi řekne že je to vtip,ale čím déle jsem ho pozorovala,tím více jsem viděla,že to mysli vážně. Připadalo mi směšné to,jak moc jsem mu to všechno vyčítala,přitom mi za to nikdy nestál. Ať si říká co chce,nikdy jsem pro něj nebyla všechno. Ne pokud se nepočítá pes,který udělá vše co si páníček zamane. Jediné, za co jsem tomuto odpornému člověku vděčná je to,co ze mě udělal. Udělal ze mě silnou osobu,která nepotřebuje nikoho na světě jen sama sebe a která už nikdy nedopustí to,aby se s ní vytírala podlaha a nikomu neukáže to,jak slabá dokáže být. Řídí se pravidlem ,,Žádná emoce,žádné očekávání,,.
,,Neztrapňuj se tady prosím tě a dělej to co máš,ať už to máme za sebou." Neměla jsem v plánu ho utěšovat. Ať si pěkně sežere to,co si sám navařil.
,,Ne Beth poslouchej mě prosím. Já to myslím vážně!.." přimhouřila jsem oči a zabíjela ho pohledem ve chvíli,kdy jeho ruka na mých zádech sjela o kousek níž.
,,Dej tu ruku pryč."
,,Opravdu tě chci zpátky. Musíš mi věřit! Byla jsi to nejlepší co mě v životě potkalo." Ignoroval moje napomenutí a jeho ruka opět sjela o něco níž a já se napnula.
,,Dej ty pracky pryč nebo ti je urvu a narvu doprdele" Ozvalo se za mnou a Mé srdce začalo být rychleji a já očekávala co se bude dít.
,,A ty jsi jako kdo aby jsi mi říkal co mám nebo nemám dělat?!" A sakra,tohle není dobré.
,,Do toho ti ale vůbec nic není pokud se nepletu. A jestli tě to opravdu tak zajímá,tak jsem někdo,kdo plní to,co řekne,takže předchozí větu nemusím opakovat podruhé že ne?" To jakým chladným tónem to říkal mě přejel mráz po zádech. Z jeho očí sršela jak upřímnost těchto slov tak vražda.
Když se Adrian k ničemu neměl udělal k němu onen neznámý krok a Adrianovi byl v očích vidět strach. Ne tohle ne,tohle jsem nechtěla, a tak jsem onoho neznámého chytla za předloktí. Projela mnou vlna energie a on se na mě podíval. Byl o hlavu větší než já,takže jsem zvedla hlavu a upřeně se mu podívala do oči.
Byl to nejdelší oční kontakt v mém životě a byl to kontakt plný prosby a vděku. Po době kterou jsem si netroufala odhadnout jsem se koutkem úst pousmála a sklopila pohled do země. Pan neznámý se na mě ještě hodnou chvíli díval a poté svůj pohled stočil opět na Adriana.
,,Znovu to už opakovat nebudu takže mě dobře poslouchej. Teď se sebereš a už jí nikdy nebudeš otravovat. Je to doufám jasné že ano?" Hleděl mu do očí a očekával na Adrianovu reakci.
Ten se podíval na mě, poté na něj a s pohledem plným opovržení se otočil a opravdu odešel. Spadl mi obrovský kámen ze srdce když jsem sledovala Adrianovi záda jak se odemě vzdalují.
,,Smím prosit?" Otočila jsem se a vzhlédla k němu. Ruku měl nataženou a s očekáváním na mě hleděl. Pousmála jsem se a s radostí přijala.
,,Ale jistě" Usmála jsem se na něj a vložila svou ruku do té jeho. Teď to bylo jiné než s Adrianem. Bylo to příjemné a velice přirozené,jako kdyby to nebylo poprvé.
,,Jak je možné,že taková krásná a spanilá dáma ztrácela čas s takovou troskou?" Zeptal se a já absolutně nevěděla,co mu odpovědět. Ve své podstatě měl pravdu. Adrian mi nikdy nesahal ani po kotníky a i tak mě dokázal ponížit způsobem jako nikdo jiný.
,,Nechápu,jak tě mohl vyměnit za takovou nicku. Dát vás dvě vedle sebe,tak jí nikdo přes tvou krásu ani nezahlédne." Zírala jsem na něho jako kdyby se právě změnil v ducha. Naprosto zaskočeně. Jak? Jak tohle všechno ví? Jsem si jistá že o tom dnes před ním nikdo nemluvil,tak jak?
Dal mi mojí ruku za jeho hlavu a své ruce položil na má záda. Svou druhou ruku jsem poté také dala za jeho hlavu a spolupracovala s ním.
,,Neptej se ano? Není důležité jak to vím." Zašeptal mi do ucha a já opět byla bezeslov. Přitáhl si mě blíž k sobě a už teď jsme u sebe tancovali opravdu přehnaně blízko. Napnula jsem se,když mi rukama okopíroval mé boky a zašeptal :
,,Ani nevíš jak zatraceně naléháš na mé sebeovládání. Je těžké tě celý večer pozorovat a nemoct se tě ani dotknout." Nemohla jsem mu to vyčítat. I když jsem to nahlas nepřiznala,také byl velký nátlak na moje sebeovladání.
,,Opravdu?" Začala jsem tuto hru hrát s ním. Přeci jen.. celý večer se tu nudím a jsem tu jen aby se neřeklo,tak proč si to trochu neužít? Podívala jsem se na něj velice vyzývavým pohledem a pozvedla jedno obočí.
,,Ano. Třeba na ty tvoje dokonale dlouhé nohy,které bych si položil na ramena.." Nedokončil svou představu a rukou přejel po straně mého stehna tak,aby to nikdo neměl možnost zahlédnout.
,,A nebo ty tvé rty.. co všechno by dokázaly.." opět nedokončil svou větu a upřeně se mi na ně podíval. Zkousla jsem si spodní ret a pohlédla na něj s očekáváním v očích. Poté sundal ruku z mého boku a palcem mi přejel přes spodní ret.
