Seděli jsme s Theem a Amy v jídelně u stolu a vychutnávali si snídani,když v tom zazvonil Theův telefon a on zpozorněl.
,,Dámy,Omluvte mě prosím." Řekl a s telefonem v ruce odešel z místnosti.
,,Taaak a teď mi vše pověz." Otočila se na mě Amy. Zkameněla jsem a pohled jí statečně oplatila. ,,Co přesně by jsi chtěla vědět?" Optala jsem se.
,,Úplně všechno milá zlatá. Jak a kde jste se potkali?" Pokračovala a povzbudivě se na mě usmála. S očekáváním v očích na mě hleděla.
,,Je to trochu složité.. ale na včerejším plese."
Nervózně jsem Odvětila a čekala co mi na to řekne.
,,A co je na tom složitého? Předpokládám že to můj bratr šel za tebou že?" Řekla a koukala na mě s otázkou v očích.
,,Vlastně ano,je to poměrně velký gentleman."
Odpověděla jsem a společně jsme se zasmáli.
,,Ano to tedy je. Obzvlášť k ženám jemu nejbližším." Smála se dále a mrkla na mě.
Chtěla jsem odpovědět,ale vyrušil mě Theo,který právě vešel do místnosti.
,,Vše je připraveno,můžeme vyrazit dámy."
Řekl a přešel k mé židli. Pomohl mi vstát s zašeptal mi do ucha.. ,,pokud máš nějaké zvláštní přání,tak si pro to dojdi do skříně,jinak máš sbaleno."
Otočila jsem se na něj a pohladila ho po tváři. ,,Myslím si že vše co budu potřebovat už mám. Děkuji můj pane." Řekla jsem a políbila ho.
Usmál se do mých rtů a polibky mi vracel. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli a vykročili směrem k východu z místnosti.
Theo se vydal směr ven ze sídla a já s Amy jsme se ještě šli upravit do koupelny. Udělala jsem si lehký make-up a vzala si na sebe uplé šaty,které končili nad koleny a přes ně dala krátké sáčko a a na nohy podpatky. Když jsme vycházely že sídla ještě jsem šáhla po své kabelce a společně s Amy a Tomem vyšla že sídla ven.
Theo stál kousek opodál a opět telefonoval. Vypadal velice nervózně a zároveň naštvaně. Chtěla bych ho nějak uklidnit,ale nechci se mu motat do práce. Ani nevím jestli by to ocenil.
Amy mávla rukou na Toma na náznak,že si už chce sednout tak ať jí otevře dveře a poté si nastoupila. Seděla v druhém autě a já nastupovala do třetího.
Po tom co jsem usedla přišel i Theo a Tom za námi zabouchl dveře. ,,Proč nejede Amy s námi a jede sama?" Konečně jsem se optala a on se začal smát.
,,Protože bychom její ukecanost nesnesli." Mrkl na mě,chytil mě za bradu a políbil mě. ,,Mimochodem.. sluší ti to." Řekl a pohladil mě po stehně.
,,Oh.. děkuji pane Blacku. Tohoto komplimentu si velice vážím." Usmála jsem se a přes tu ruku ho pleskla.
Vyjeli jsme a já si užívala tu přírodu,která ubíhala za okny a u toho se zamyslela nad posledními hodinami,že jsem si ani nevšimla,že jsme na nějakém soukromém letišti.
Theo vystoupil a nastavil mi ruku aby mi pomohl z auta. ,,Prosím má dámo." Řekl a ukázal na jeho soukromé letadlo.
,,Nemůžu uvěřit tomu,kam jsem se to dostala." Řekla jsem a zasmála se. Vycházeli jsme mlčky schody,a já cítila Theův pohled na svém pozadí. Pousmála jsem se ale nekomentovala to.
Když jsme vešli do letadla,bylo to tu větší než to vypadalo. Koupelna,ložnice,bar.. no bylo to nádherné. Usedli jsme s Theem vedle sebe a Amy se posadila naproti nám.
,,Už se tak moc těším. Všude tě tam provedu!" Zajásala Amy a já horlivě přikývla. Amy byla prostě svá,ale padla mi do oka.
Chvilku jsme si povídali o našich vzpomínkách na dovolené když jsme byli malý,když v tom přišla servírka. ,,Dobrý den pane a paní Blackovi. A vy jste?" Zeptala se neohrabaně a velice nepříjemným tónem.
,,Můžete mi říkat Beth." Pousmála jsem se na ní. ,,Jistě.." začala a hodila po mně nehezký pohled. ,,..co si budete přát pane Blacku?" Optala se a u toho se na něj velice koketně podívala.
,,Mně bude stačit jen šampaňské a pro dámy to samé pokud se nepletu..?" S otázkou v očích se na nás podíval.
,,Dobrá a nějaké zvláštní přání?" Odfrkla jsem si až přehnaně nahlas a podívala se na ní. Skenovala Thea vyzývavým pohledem a u toho naklonila hlavu trochu na stranu.
,,Beth,chceš ještě něco?" Optal se mě a pohladil mě po ruce. ,,Nechci děkuji. Nemám zájem." Řekla jsem a falešně se na ní usmála.
,,Tím pádem je to vše,děkujeme." Řekl Theo a usmál se na mě. ,,A ani vy nemáte nějaké výjimečné přání?" Optala se a opět se na nějdívala tím pohledem co před tím.
Amy celou tuhle situaci sledovala s pobaveným výrazem ve tváři.
,,Vlastně ano mám." Řekl a velice významně na ní pohlédl. Ztuhla jsem.. opravdu jsem v tu chvíli snad zkameněla a krve by se do mě nedořezalo. Dívka se vnitřně zaradovala a poslušně poslouchala co Theo řekne.
,,Nechte nás napokoji. Do konce letu nechceme být rušeni. Děkuji." Řekl chladně a dále jí nevěnoval žádnou pozornost. Dívka si posměšně odfrkla a zklamaně odšourala nohama do útrob letadla.
,,A odemě by jste neměl žádné přání pane Blacku?" Ironicky jsem se zeptala. Theo se na mě pousmál,podíval se na Amy,která byla příliš zabraná sledování ubíhajících mraků z okénka a pak stočil svůj pohled zpátky na mě.
Nahnul se ke mně,svou rukou sjel pod mé šaty na vnitřní stranu mého stehna a do ucha mi zašeptal.
,,Vlastně by tu jedno bylo.. přál bych si tě na stříbrném podnose.. naservírovanou pěkně na čtyřech a.." nestihl to doříct a jeho telefon opět zazvonil,jako naschvál.
Povzdechl si a smutně se na mě pousmál. ,,Vyřídím to a budeme pokračovat tam,kde jsme skončili." Zvedl se a zašel do provizorní ložnice která tu byla.
Ještě chvíli jsem hleděla směrem kterým odešel a zkousla si spodní ret. Zamyšleně jsem se podívala zpátky na Amy a pohledem zkontrolovala,kde je Tom. Když jsem ho uviděla,vyšla jsem jeho směrem.
,,Paní?" S otázkou v očích na mě Koukal.
,,Tome.. můžeš se prosím posadit na chvilku k paní Blackové. Potřebuji si na chvilku odskočit a nechci ji tam nechat sedět samotnou. Slibuji že pan Black se nic nedozví." Dořekla jsem a s prosbou v očích se na něj podívala.
Chvilku váhal,ale nakonec souhlasil. Vítězně jsem se usmála a vykročila směrem,kterým předtím odešel Theo. Ještě než jsem do ložnice vstoupila,ohlédla jsem se přes rameno a viděla,jak si Tom s Amy povídají.
Otočila jsem se tedy zpátky ke dveřím a slyšela,že Theodor pořád telefonuje. Otevřela jsem tedy dveře a ihned je za sebou zavřela a zamkla.
Theo mi ukázal že telefonuje a že je to opravdu důležité a otočil se ke mně zády. Asi čekal že místnost opustím,ale tak se nestalo. Místo toho jsem ho přetočila čelem k sobě a on se na mě nechápavě podíval. V očích mi zajiskřilo a pomalu jsem ho přesunula na postel která tu byla.
Zavrtěl hlavou na důkaz že ne,že musím ihned přestat,ale to jsem neměla vůbec v plánu. Donutila jsem ho si sednout a následně lehnout.
,,Ano rozumím Pane Smithe. Mé letadlo už vzlétlo a na místě bychom měli být za hodinu." Pokračoval v telefonátu během toho, co jsem mu rozepínala pásek.
Kalhoty s boxerkami jsem mu lehce stáhla dolů a ihned jsem viděla,že je více než připravený. Pousmála jsem se na něj a on mi zoufalým obličejem nakazoval,ať ihned přestanu.
