Náhody nejsou nehody | cz

V.

Následujícího rána se mladší z mužů probudil jako první. Yoongi trval na tom, že u něj musí přespat, protože když Jimin prohodil něco o tom, že by se asi měl vydat domů, bylo už pozdě. Ne, že by mu to nehodlal nabídnout tak či tak. Rozestlal mu tedy na gauči, který se nacházel v jeho ložnici, a sám ulehl do své postele hned naproti. Zejména Jiminovi trvalo nějakou dobu, než se konečně oddal spánku, a tak si nakonec povídali, dokud se datum nezměnilo na jiné. Nutno podotknout, že oba znovu až žasli nad tím, jak jednoduše spolu dokážou najít společnou řeč, a to dokonce na několik hodin v kuse.

Jiminovi se moc líbilo, když mu černovlásek vyprávěl o své rodině, která bydlela v Deagu, a na oplátku mu sdělil něco o té své. Sám pocházel z Busanu, kam však tolik nejezdil, spíše naopak jeho rodina navštěvovala jeho a leckdy zavítala i na nějaká jeho představení. Bavili se o svých oblíbených filmech, knihách i jiných věcech, a když zdánlivě vyčerpali důležitá témata, přesunuli se k těm nepodstatným.

Blondýnovi několikrát vyvstal před očima okamžik, který zažili večer venku, kdy si myslel, že jej Yoongi políbí. Bylo to natolik silné, že i když se polibek nakonec neodehrál, pohled v Yoongiho očích a dotek na své tváři si živě vybavoval i s odstupem času. Měl z toho rozporuplné pocity, jelikož něco takového nikdy nezažil a už vůbec se mu srdce nikdy neroztlouklo tak silně a náhle jako v ten moment. Pokaždé však tuto vzpomínku odsunul stranou a snažil se věnovat realitě. Nechtěl, aby jej Yoongi prokoukl a poznal, jak to s ním zamávalo.

Nakonec, když se Jimin, v hlavě jednu myšlenku za druhou, převaloval už několik desítek minut a naznal, že už asi oko nezamhouří, potichu, aby nevzbudil svého kamaráda, vstal. S opatrným zaklapnutím dveří opustil místnost, zastavil se v koupelně, a pak přešel do obývacího pokoje. Ten byl na rozdíl od toho jeho vyzdoben jen velmi střídmě, jak sám Yoongi prohlásil. Kolem okna se táhl světelný řetěz, který Yoongi večer rozsvítil, a na parapetu stál jednoduchý zelený stromeček bez ozdob. Kromě několika vonných svíček to bylo vše, co připomínalo Vánoce, pravdou však zůstávalo, že ona jednoduchost působila vkusně a decentně.

Muž chvíli váhal, zda nebude nevhodné nakouknout do lednice a připravit jim snídani. Nakonec však za něj rozhodlo kručení v břiše, jež ho upozornilo na to, jaký má hlad. Vytáhl si tedy potřebné suroviny na přípravu míchaných vajec a pustil se do díla. Opekl k tomu topinky a uvařil konvici černého čaje a zrovna když se chystal, ač nerad, jít probudit staršího, aby mu snídaně nevystydla, tak ten jako na zavolanou přišel do kuchyně.

"Dobré ráno, zrovna jsem si říkal, že mám chuť na vajíčka, a ty jsi mě předběhl," prohlásil ochraptělým hlasem příchozí. Byl ještě úplně rozespalý, a ačkoliv si stačil opláchnout obličej, mozek mu ještě nepracoval na plné obrátky. Navíc mu bylo chladno a tento pocit ještě umocnil pohled z okna, kde za večer přibyla ještě další vrstva bílé nadílky. Docela se divil, že i ve městě tak nasněžilo, protože to nebylo ani zdaleka obvyklé. K vánočnímu období to ale jednoznačně patřilo.

"Dobré," pozdravil rozpačitě Jimin, u čehož sklonil pohled, "promiň, že jsem bez povolení použil tvou kuchyň, ale měl jsem hrozný hlad."

"To je v pořádku," uklidňoval jej starší. Pak přistoupil až k němu. Hodlal počkat, dokud mu druhý pozornost nevrátí, jelikož by se toho ale nedočkal, nakonec jej jemně uchopil za bradu, čímž si jeho pohled spolehlivě získal. Jimin v místě doteku ucítil mírné brnění a další slova málem přeslechl: "Buď tu jako doma."

Když se oba usadili ke stolu a pustili se do jídla, rozhostilo se kolem nich ticho. Nejednalo se o vyloženě nepříjemné ticho, bylo to prostě... ticho. Dojedli, Yoongi poděkoval za snídani a Jimin se nabídl, že umyje nádobí. To mu však Yoongi nedovolil s tím, že to udělá sám.

V tom se Jiminovi rozezvonil telefon a on po přečtení jména volajícího hovor hned přijal. "Ano, mami?... U kamaráda... Už tam jste? Za chvíli dorazím," bylo to jediné, co měl možnost Yoongi zaznamenat, odpovědi na druhé straně by totiž neslyšel, ani kdyby chtěl. Jimin mobil opět schoval a pak promluvil: "Budu muset jít."

"Když pár minut počkáš, hodím tě domů," přesvědčoval Yoongi svého společníka. Jimin sice trval na tom, že ho nebude zdržovat a půjde po svých, černovlásek to ale měl po cestě do práce, a tak nakonec svolil.

Na rozdíl od Yoongiho měl dnes volno. Před hranou premiérou si herci měli co nejvíce odpočinout, aby předvedli co nejlepší výkony, a až další den je čekala ještě jedna generální zkouška, kdy si to měli celé v kuse vyzkoušet již v kostýmech. Potom měli mít asi dvě hodiny pauzu, než je představení čekalo naostro. Jiminův plán zněl opakovat si toho dne repliky. Přestože po oné zkoušce, kdy se mu moc nedařilo, následovaly zkoušky mnohem úspěšnější, nic nehodlal podcenit. Doma na něj však už čekala návštěva, a tak se trochu obával, kolik času mu ve finále na nácvik zbyde.

"Nezapomeň mi poslat tu esemesku, ať vím, kdy a kam přijít na to představení," mrkl na něj jeho řidič při loučení. Jimina to nemohlo nepotěšit, potvrdil si tím totiž, že o to má Yoongi skutečný zájem. Na to už vybíhal do svého bytu.

"Ahoj všichni, jsem tu!" oznámil se blondýn a jen co se vyvlékl zpod vrstev oblečení, už se hrnul do obývacího pokoje, kde očekával přítomnost ostatních. Přijeli všichni: jeho rodiče i bratr. Blonďatá žena zrovna s úsměvem nesla na stůl konvici kávy a čtyři hrníčky, které položila na konferenční stolek před pohovkou, její muž seděl na pohovce a vedle něj byl rozvalený nejmladší z přítomných, jenž si už stačil udělat pohodlí a obléct si tepláky. Podle tří kufrů Jimin usoudil, že zde asi setrvají déle. Předpokládal, že po několika dnech se všichni včetně něj seberou a pojedou na Vánoce, které se rychle blížily, do Busanu jako obvykle.

Po jednom jej všichni přivítali. Zatímco jeho rodiče jej zabalili do vřelého objetí, svého sourozence za jeho protestů zvedl tak, že s ním mohl udělat otočku. Všechny tři neviděl několik měsíců, jelikož z Busanu do Seoulu cesta trvala poměrně dlouho. To, že mu chybí, si však vždy největší měrou uvědomoval tehdy, kdy se s nimi opět shledal.

"Copak to bylo za kamaráda, u kterého jsi byl v takovýto nekřesťanský čas?" zajímalo Jihyuna okamžitě a neopomněl ani podezřívavým způsobem zakmitat obočím.

Jeho starší bratr si musel dávat dobrý pozor na jazyk, aby před nimi nepronesl něco, co by znělo více než výmluvně. Zatím jim nehodlal prozradit, že na zítřejší představení pozval i jeho, ostatně ani Yoongi neměl ponětí o tom, že jeho rodinu potká. Jimin totiž naznal, že kdyby jim to oznámil, akorát by všechny vystresoval. Takhle to bude lepší a mnohem bezprostřednější. I tak z toho však sám měl nervy na pochodu. Nakonec vyhýbavě řekl: "Nedávno jsme se seznámili. Šel jsem k němu na návštěvu a pak jsem u něj přespal, abych nemusel odcházet pozdě večer."

Podle vševědoucího pohledu blonďatého mladíka mohl Jimin hned poznat, že výslechu později neunikne. Zavařil si to v okamžiku, kdy použil k vysvětlení slova jako "přespání" a "pozdě večer". Takové věci však rozhodně nechtěl řešit před rodiči a Jihyun k jeho úlevě nabyl stejného názoru.