Náhody nejsou nehody | cz

VII.

Blonďatý mladík se rozvalil na posteli a úlevně vydechl. Připadal si úplně rozlámaný, chodidla měl napuchlá a celé tělo rozbolavělé. Nebylo taky divu, protože cesta z hlavního města, nacházejícího se na severu Koreji, na jih do Busanu trvala kvůli kolonám téměř sedm hodin. Vyhlídka na několik následujících dní, kdy bude pouze odpočívat, krmit se výborným jídlem jeho mámy a sledovat pohádky, se mu však zamlouvala natolik, že mu na nějakou mrzutost nezbýval prostor. A Vánoce měly navíc přijít již za tři dny.

Uplynul již týden od té doby, co jeho rodiče s Jihyunem přijeli do Seoulu na jeho představení, po kterém společně s Yoongim zavítali na večeři. Ačkoliv Jimin nervózně očekával, jak jeho kamaráda všichni tři zasypou otázkami, nakonec se strachoval zbytečně. Yoongi se, zdálo se, dokázal úplně uvolnit a jeho rodiče si zase tmavovlasého muže oblíbili natolik, že se i blondýn divil. Jimina těšilo, jak si všichni z nich padli do noty, a ačkoliv se s Yoongim v té době přátelil teprve krátce, cítil, že to představovalo důležitý milník v jejich vztahu.

Od té doby se měl možnost ještě několikrát se starším vidět. Někdy přišel Yoongi k němu na byt, kde měl po celou dobu Jimin ubytovanou svou rodinu, takže tam bylo celý týden veselo. Jindy sám zavítal na návštěvu k němu, protože tam nalezli přece jen větší klid. Obvykle také nemohla chybět jejich medicína, z čehož se skoro stala taková jejich tradice. Yoongi mezitím ještě musel chodit do práce a Jimin zase ještě třikrát vystupoval v divadle. Po posledním z představení herce čekala přes Vánoce pauza a další reprízy se plánovaly až na konec prosince.

"Jsem tak unavený, že bych hned usnul," ozvalo se vedle něj na posteli. Jimin to neměl jinak. Ještě však měl toho dne v plánu vyzdobit svůj pokoj, neboť oproti jeho bytu to v něm po stránce dekorací zelo prázdnotou. Přibalil si dokonce několik věcí s sebou, aby si to v ložnici mohli zpříjemnit. Tedy minimálně pro něj to zpříjemnění bylo.

Jeho plány o zdobení pokoje se však rozplynuly, jakmile se rozletěly dveře. Jihyun opíraje se o futra zvesela prohlásil: "Jdeme sáňkovat!"

"Prosím tě, copak jsme děti?" snažil se ho odbýt Jimin, ale nemohl se neusmát. Ve skutečnosti mu ani trochu nevadilo jít ve svém věku sáňkovat, akorát mu v tu chvíli zbývala energie možná tak na vyškrábání se z postole. Nešlo mu do hlavy, proč s takovými hrátkami nemohli počkat do dalšího dne, ale jeho bratr se nezdál, že by hodlal od svého nápadu upustit.

"Děláš, jak kdyby ses normálně nechodil koulovat. To už přece není takový rozdíl," protočil nad ním očima Yoongi. Ano, černovlásek odjel do Busanu s ním. Původně měl strávit Vánoce se svou rodinou jako každý rok, ale nakonec se nechal přesvědčit, že polovinu volna stráví s Jiminem u jeho rodičů, a na tu druhou se pak přesunou k těm jeho. Ve finále k tomu Yoongiho máma svolila, ačkoliv zprvu z toho zrovna dvakrát štěstím nejásala a navíc neměla potuchy, kdo je nějaký Jimin, se kterým má její syn trávit vánoční svátky.

"Vidíš, Mine, Yoongi je aspoň rozumný," pochvaloval si nejmladší z trojice a už odbíhal pryč, patrně aby našel nějaké teplé oblečení.

"Ach, co jsem komu udělal, taková šikana," mumlal si pro sebe Jimin, ale také se jal vylovit ze svého kufru nějaké vhodné kousky, které prozatím volně pohodil na lůžko. To bylo natolik prostorné, že si nakonec Yoongi ustlal vedle něj. Blondýn mu samozřejmě nabízel, že může spát na matračce hned vedle, ale nakonec se oba shodli, že si na velké posteli pro dva zavazet nebudou. Jimin tak mohl pociťovat ještě větší rozpaky, než které měl z Yoongiho obvykle. Nechápal, kdy se jejich vztah stačil dostat z úrovně dvou mužů, co se náhodou potkali na silnici, na úroveň, kdy spolu sdíleli jedno lože. Ovšem nevadilo mu to, naopak tušil, že už to nebude dlouho trvat a hranice mezi nimi povolí úplně. Nechtěl to ale uspěchat.

"Ale neříkej, vždyť se na to těšíš," prokoukl jej druhý a položil mu dlaň na rameno na znamení toho, že s ním má Jimin spojit pohled. Sám už vyházel oblečení, jež si hodlal obléknout, ze svého zavazadla, takže se Jiminova postel proměnila ve slušnou skládku.

Jimin chvíli váhal, než z něj vypadlo: "S tebou vždycky." Dokázal tak chvíli, kdy se pošťuchovali, proměnit na jeden z několika momentů, kdy mezi nimi létaly jiskry. Tohle měl na jejich vztahu vůbec nejradši, že oba tak nějak vždycky dokázali vyčíst, kdy je vhodná chvíle na poznámky humorného rázu, a kdy to naopak převrátit v ty flirtovnější. Vznikaly tak mezi nimi úplně spontánně naprosto ojedinělé chvíle, kdy se dokázala měnit atmosféra rychlostí blesku.

"Pojď sem," zašeptal Yoongi a přitáhl si druhého do objetí, "jsem rád, že jsme na Vánoce spolu."

"Já taky, hyung," zamumlal blondýn nazpátek, "a teď tě nehodlám pustit."

Nakonec tak tedy postávali dobrých několik minut, oba si beze slov vychutnávajíc moment naprostého klidu, dokud se dveře znovu prudce neotevřely. Jihyun, tentokrát již navlečený v šusťákách a zimní bundě, obeznámil oba s aktuální situací: "Ach jo, vy se tak loudáte. Nechcete si tohle nechat na potom? Když si nepospíšíme, za chvíli zatmíme."

Jimin zvedl hlavu, ruce ale stále nestahoval z Yoongiho zad. Místo toho pobídl svého bratra, aby přišel k nim, který to s pozvednutým obočím učinil. Blondýn jej hned za jeho hlasitých protestů přibral do klubu, takže teď stáli v objetí všichni tři, což by na nějakého okolního pozorovatele mohlo působit komicky. "Mám vás rád, vy paka," smál se Jimin, jemuž bratrovo nadávání a protestování připadalo vtipné.

"No jo, vždyť my tebe taky," promluvil za oba Jihyun a konečně se mu podařilo vysmýknout se ze spárů svého sourozence. Na to netrpělivě dodal: "Teď už se běžte převlíct. Sejdeme se za pět minut dole, jdu zatím vytáhnout sáňky."

Když se všichni tři vypotáceli z domu, před čímž jim paní Park připomněla, ať se vrátí včas na večeři, skutečně už se začínalo smrákat. Ani jeden z nich však z toho nedělal zbytečné mindráky. Jimin s Jihyunem se automaticky vydali cestou k malému parku s rybníčkem jako za starých dobrých časů, Yoongi jim v patách, a střídali se v táhnutí dřevěných sáněk. Když byli bratři malí, chodili na to místo každou zimu, kdy jen trochu napadl sníh, protože ho měli nejblíže a rodiče je tam pouštěli samotné. Naposledy tam spolu šli několik let zpátky. Jednak poslední dobou na Vánoce, kdy oba přijížděli domů, mockrát nesněžilo, a jednak, jak řekl Jimin, už přece nebyli žádné malé děti.

"Jihyunie, jak tobě se vlastně daří v Mokpu?" vzpomněl si Jimin. Za těch několik dní ještě neměl moc času, aby z bratra vypáčil nějaké šťavnaté informace, protože byli všichni značně zaneprázdnění. Navíc se Jihyun musel ještě na několik dní vrátit do Mokpa, kde studoval na univerzitě, aby dokončil poslední resty, než zaslouženě odjel za rodinou do Busanu. Starší z bratrů nikdy nerozuměl tomu, proč odjel studovat zrovna tam, když v jejich domovském městě měli vyhlášenou univerzitu, ale Jihyun vždycky říkal, že škola v Mokpu je ideální na studium chemie. Možná se chtěl jen osamostatnit, aby šel ve šlépějích Jimina, který vysokou školu vystudoval v Seoulu.

"Ale jo, dobrý. Teď se mi podařilo zdárně dokončit všechno, co... počkej, vždyť jsme se o mém studiu už bavili," zarazil se Jihyun.

"Vždyť ty víš, co mám na mysli," mrkl na něj Jimin.

Mladšímu chvíli trvalo, než mu došlo, na co Jimin naráží, či možná rozmýšlel, jakým způsobem by výslechu mohl uniknout. Nakonec rázně odvětil: "Jestli tím narážíš na můj love life, tak zapomeň, že ze mě něco dostaneš."

"Ha! Takže někdo nový na obzoru? Jinak by ses z toho takhle nesnažil vyvléknout," zatrylkoval Jimin vítězoslavně.

"Cože? Ne... hele, vážně, nechej toho."

"Vždyť ty jsi mě taky vyslýchal."

"To je něco jiného," otočil se Jihyun na Yoongiho, vyvedeného z míry. Ten divadlo před sebou však po celou dobu sledoval značně pobaven.

"Vážně?" nedalo to Jiminovi a jakmile spatřil rezignovaný pohled svého bratra, tušil, že má vyhráno.

"Ježíši, jo... potkal jsem jednu holku, spokojený? Zatím to ale... zatím o nic nejde."

Slovo "zatím" však znělo více než výmluvně. Jimin by dal jed za to, že se to bude vyvíjet k Jihyunově prospěchu a už se těšil, až uslyší o novém páru. To už se ale trojice octla na kopci a čekala ji první jízda na sáňkách.