Náhody nejsou nehody | cz

VI.

Sálem zazněl potlesk několika málo lidí a všichni herci si poté nastoupili do řady na jeviště. To už se k nim hrnul režisér, aby jim shrnul své dojmy, které už podle jeho mírného úsměvu byly více než dobré. "Výborně! Cítím v kostech, že to večer dobře dopadne. Tak hodem, všichni do šaten a za dvě hodiny vám přeju hodně štěstí," mluvil tak, aby jeho slova slyšeli pouze ti, kterým byla určena. Někteří z herců se tvářili nanejvýš spokojeně, zatímco jiní si patrně v hlavách přehrávali, co předvedli špatně či nedokonale. Mohlo je však těšit, že celkový výsledek stál nejspíš za to.

Na to už Jimin seběhl po postranních schůdcích před jeviště, kde na něj čekala otevřená náruč. Sám z představení měl skvělý pocit, a tak jen doufal, že se jim takhle povede ještě jednou, kdy to bude mnohem důležitější. Za sebou již měl několik desítek her, a každou z nich si měli možnost zahrát nespočetněkrát. Některé z nich se mu zamlouvaly víc než jiné a některé ho také bavily více než jiné. Tentokrát mu připadalo, že se spojily obě pozitivní stránky dohromady.

"Šlo to dobře, co myslíš?" zeptal se ho mladík, který se přišel na celou zkoušku podívat a podpořit Jimina, stále jej ještě objímajíc. Sám si leckdy závěrečný nácvik dokázal užít ještě víc než samotné představení, jelikož se mu líbilo, že hru má možnost vidět jako jeden z mála lidí dříve.

"Snad ano," prohlásil skromně blondýn, u čehož se vymanil ze sevření, aby mohl druhému pohlédnout do tváře, "to máš jediný štěstí, protože jinak bych to svedl na tebe."

"Na mě?" zvedl ruce nad hlavu mladší v obranném gestu a ušklíbl se. Moc dobře věděl, na co Jimin naráží, ale zároveň jej taky znal jak své boty, aby poznal, že si z něj částečně střílí.

"Jo. To ty jsi mě včera nenechal opakovat si repliky," obviňoval jej Jimin. Přesně jak totiž předpokládal, Jihyun ho předchozího večera nenechal na pokoji s dotěrnými otázkami ohledně Yoongiho. Jednak mu v průběhu let došlo, že jeho bratr se asi za děvčaty zrovna otáčet nebude, a tak se chytal jakéhokoli lana, pokud se nějaký nový "kamarád" objevil na obzoru. Jednak se často nestávalo, aby nějakého takového "kamaráda" Jimin měl, netřeba zdůrazňovat, že by u něj ještě přespával.

Starší na narážky svého bratra nedovedl moc dobře reagovat a přesto, že se snažil sebevíc, aby neprořekl nic konkrétního, prozrazovaly ho rádoby nenápadné úsměvy a červené tváře. Jihyun poznal, že se mu Yoongi přinejmenším líbí. Navíc mu přál, aby byl šťastný. Podle toho mála, co mu Jimin přece jen o něm vylíčil, dovedl si představit, že je to slušný muž.

"A co, přijde sem ten tvůj Yoongi?" napadlo Jihyuna a podle toho, jak rychle jeho sourozenec odvrátil pohled, pochopil, že právě uhodil hřebíček na hlavičku.

"Hlavně se o tom nezmiňuj našim, jo? Představím vás, ale až skončí divadlo," sliboval Jimin a neunikl mu bratrův vítězný úsměv. Raději se tím však už dál nezabýval a odešel do maskérny, kde už bylo připraveno občerstvení. Po krátkém odpočinku bude ještě potřebovat přelíčit a pak už jen netrpělivě vyčkávat na osmou hodinu večerní. Už teď začínal být nervózní. Přesně jak mu totiž režisér řekl několik dní zpátky, kladl na sebe vysoké nároky, ale věděl, že píle přináší ovoce. Jeho stres ale tentokrát ještě umocňovala vidina toho, co se chystal udělat po představení.

Čas začátku se přiblížil až nemilosrdně rychle, a Jimin se samou nervozitou a natěšením zároveň ošíval. Neměl příležitost obhlédnout, kde sedí jeho rodina a zdali v publiku zahlédne černovláska, neboť před začátkem nesměli opouštět maskérnu, aby je někdo nezahlédl v kostýmech. Režisér na úvod promluvil k obecenstvu, a pak už mohla začít samotná hra. Jimin nevystupoval hned v první scéně, ale protože obsadil jednu z hlavních rolí, hned ve druhé scéně už se měl objevit. Proto čekal v zákulisí připravený už od začátku představení.

Když konečně nadešel jeho čas a on se octl na pódiu, nestíhal příliš kontrolovat diváky. Naplno se oddal své roli a hrál tak jako na zkouškách: ničím nerušený a plně soustředěný. Až v jeden moment měl přijít k samému okraji jeviště a promluvit do publika. Zjistil, že sál téměř praskal ve švech, kolik lidí přišlo, a každý z nich zaujatě sledoval příběh před sebou. Krátce střelil pohledem směrem k prostředním řadám, kde očekával svou rodinu, a ta se na něj skutečně přesně z toho místa usmívala. Černovlasou kštici svého kamaráda v tak krátký čas nepostřehl, protože ani nevěděl, kde sedí.

První půlka divadla se dostala do finiše a následovala dvacetiminutová přestávka. Jimin při ní neopouštěl maskérnu, protože tak jako tak musel využít čas k tomu, aby se převlékl do druhého kostýmu a maskérky mu přepudrovaly obličej. Tak rychle, jako pauza začala, tak i skončila a představení se přehouplo do druhé poloviny.

Jakmile Jimin v záři reflektorů opět vlezl na pódium, nervozita z něj začala odcházet. Dál hrál svou roli a občas střelil pohledem k divákům. Trochu ho zamrzelo, že Yoongiho v množství lidí stále nepoznal, dokonce ho i napadlo, že třeba nakonec nedorazil, ale to by bylo v rozporu s jeho slovy předchozího dne. A pak, když už ani nedoufal, že jej má šanci v davu zahlédnout, jej spatřil. Ten obličej, černé vlasy a pohled v očích by poznal kdekoliv. Nemohl si dovolit dát na sobě cokoliv znát, ale na kratičký moment, snad pouhou půl vteřinu, se zarazil. Přísahal by, že kromě Yoongiho si toho neměl nikdo jiný možnost povšimnout. Byla to taková jejich tichá konverzace, signál, který si vysílali bez použití slov a kterému nikdo jiný nemohl porozumět.

Když divadlo skončilo, rezonoval sálem nadšený potlesk. Dokonce si většina diváků stoupla, aby vyjádřila svou pokoru vůči práci herců. Jimin po boku s ostatními zářil jako sluníčko, když se opakovaně uklonili v řadě na pódiu. Pak se odebrali do maskérny a začali se rychle odstrojovat, mezitím co se vylidňovalo i hlediště. Režisér herce chválil, jeho koutky úst široce zvednuté.

Jimin pospíchal, jak jen mohl, aby šel co nejdříve najít své blízké do vstupní haly, kde předpokládal, že na něj čekají. Jako prvního uviděl Yoongiho, který se k němu vrhl a zabalil jej v objetí. Tak spontánní reakci Jimin nečekal, protože mezi sebou náklonnost takovýmto způsobem dosud neprojevili, ale neměl si na co stěžovat. Ve finále to vydalo za tisíce slov chvály, která by mu řekl, a tak jej objímal nazpátek a užíval si jemnou vůni Yoongiho parfému, která se k jeho nozdrám linula.

"Bylo to senzační! Ty jsi byl senzační!" dostal ze sebe Yoongi, jakmile byl schopen najít vhodná slova. V tu chvíli se od sebe odtáhli, ale pouze tak, aby si navzájem viděli do tváří. Černovlásek doslova zářil štěstím a Jimin zaregistroval, jak mezi nimi zavládá podobná atmosféra, jakou zažili venku při koulovačce. Působilo to i tentokrát nanejvýš kouzelně.

Jimin se vyhoupl na špičky, a aby alespoň částečně upokojil jejich očekávání z toho, co by mohlo přijít, krátce své rty přiložil na Yoongiho čelo. Bylo to jen rychlé gesto, ale vzhledem k pohledu v Yoongiho očích si blondýn uvědomoval, že není jediný, na koho takovéto momenty působí. Nakonec ještě dodal: "Děkuju, že jsi přišel."

To už za mužovými rameny zahlédl, jak se k němu blíží Jihyun i rodiče. Na chvilku se tedy od Yoongiho odpoutal, aby i je mohl jednoho po druhém obejmout a pak o krok poodstoupil. Teď nastala ta chvíle, které se obával nejvíce. Než mohlo dojít k nějakému nedorozumění, raději vše vysvětlil: "Ehm... rád bych vás představil. Yoongi, tohle jsou mí rodiče a můj mladší brácha Jihyun. A tohle je můj... Yoongi."

Zatímco si všichni potřásli rukama, Jimin se zděsil toho, jak to nakonec úplně zvoral. Původně hodlal Yoongiho představit jako svého kamaráda, jelikož se mu ale zdálo, že takové slovo použil před nimi až podezřele mockrát, nakonec od toho slova upustil. A výsledkem nebylo nic jiného, než spojení "můj Yoongi", kterým nasadil korunu na předchozí polibek na čelo, o němž nepochyboval, že jeho rodina také zahlédla. Ach jo, trapas.

"Tak já se asi vydám domů a nechám vás, ať si Jimina užijete," loučil se zdvořile černovlásek.

To ale blonďatá dáma v černých šatech nehodlala dopustit, a proto pronesla: "Co kdyby ses k nám přidal a zašel s námi na večeři? Když jsme ve městě, vždy chodíme po Jiminově představení do jedné restaurace nedaleko. Alespoň se lépe poznáme."

Jimin si zmučeně povzdechl, v hlavě už si představuje výslech chudáka Yoongiho, a to zejména ze strany Jihyuna. Přesto takovou nabídku od své mámy čekal. Co ale tak úplně nečekal, bylo váhavé přikývnutí, kterým Yoongi potvrdil, že pozvánku přijímá.