Thirty-one

16 3 0
                                    

Ráno jsem si udělala úplně to samé co včera akorát jsem vstávala hrozně brzo asi v šest. Po až moc velké hygieně jsem šla dolů. Musím se chovat strašně dobře a elegantně, proto se už od pondělí učím chodit ještě víc na podpatku. Ne že bych to neuměla, ale ještě líp. Mr. Colin říkal bez obav on je tak optimistický. Fakt bych taková chtěla být pořád jako on.

V kuchyni jsem udělala snídani. (media)
Venku jsem si dala rozcvičku, protože to pro mě hodně znamená tu práci chci a hlavně potřebuji. Mamka by nemusela chodit do práce a já bych žila s Joshem někoho by si našla a já bych za ní často jezdila. Kdo ví co bude z Jackem. Taky je dnes ten ples.

Dnes batoh nepotřebuji, protože se chystá ten ples takže se neučíme. Mobil bylo jediné co jsem si vzala takže jsem ho dala do zadní kapsi u riflovích kraťasech přes kroptop sem hodila nic. Vyšla jsem ven kde na mě čekala Nikky. ,,Ahoj, holka. Jak se vede?",,Dobře, Zase jsem na sebe naplácala asi pět obličejových masek a krému." ,,Už se těším až tě uvidím v telce.",,Pokud se tam dostanu.",,Ale jo, byli by blbý kdyby tě nevzali.",,Díky. " ani nevímr jak jsem ji mohla v té třídě přehlížet a být s Amy kterou teď vidím jen někdy. Naštěstí.

,,Jak se těšíte na ples?",,Celkem jo, ale bojím se že tam něco pokazím.",,To není vtipný." drcla mě do ramene. ,,Ale jo." ,,A co Jack.",,Ještě nevím, ale zase je to taková kravina.",,Hm.... A s kým budeš na tom plese?",,Víš co? Někdo se najde." odpověděla jsem klidně. ,,Tvoje sebevědomí bych chtěla mít.",,Nemůžeš být pořád Nervózní.",,Ale to nejde.",,A kde je Cris?",,Ani nevím, ale na ples přijde.",,Okey." zatím co jsme se bavili jsme došli jsme ke škole. Kde už spoustu žáků se chystalo vejít naposledy do školní budovy.

,,Kde jsou holky?",,Někde budou.",,Pojď." naše kroky směřovali do tělocvičny kde bude ples. Přípravy byly v plném proudu. ,,Ještě že jste přišli potřebuji pomoct, prosím vy povjeste tady tu ceduli a potom světýlka." ukázala nám co a jak myslím že Sula. A my se pustili do práce. Společně jsme pověsili nějaký plakát a kraviny a potom světýlka.
Jenže jak jsme stáli na žebříku tak jsem se zakymácela a spadla, ale pak jsem jen cítila něčí ruce, které mě stihli zachytit.

Mámou v šestnáctiKde žijí příběhy. Začni objevovat