Co když se do sebe po trumatické události zamilují dvě kamarády? Může to skončit dobře? Co když se kolem nich ale motá taky jeden pěkný blonďák? Vydrží nebo jejich vztah zůstane jen u lehkých dotyků?
Linda Byly skoro čtyři a já už byla po škole na sebeobraně. Dnešních několik neplánovaných testů, co jsme psali jsem totálně posrala a hned jak jsem zadání testu viděla bylo mi jasné, že až přijdou známky do bakalářů moji rodiče moc nadšení nebudou. Teď mě ale čekal tréning a já musela tyhle věci hodit za hlavu a soustředit se.
"Takže dnešní rozcvičku si vezme-" Halou se rozléhá hlas trenéra. Muže ve středním věku, co se nedokáže ani pořádně rozběhnou a věčně na nás jen řve, jak moc k ničemu jsme. "Max!" Ukážu na mého spolužáka ze třídy. Trenér kývne a hned jak se otočí zády vysloužím si od Maxe ten nejzlejší pohled a přes celou halu na mě ukáže prostředníček. "Di do prdele." Naznačí pusou a já mu věnuju jen škodolibý úsměv. Já měla rozcvičku minule takže nehrozilo, že by si mě vybral, ale stejně jsem nemohla odolat tomu dělat Maxovi zle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po rozcvičce při které Max dle jeho výrazu umíral a už se nemohl dočkat až bude konec a bude mi moc dát přes držku dostaneme pokyn se rozdělit do dvojicí. Pomalu se přišourám ke své kamarádce Gábině. Blondýnce co se všude kde to jde chlubí, že je napůl z Anglie a nejvíc ze všeho nesnáší vše co je české. Otráveně se postavím vedle ní a jen čekám jakou debilní, a hlavně úplně nepotřebnou věc budeme dnes zase dělat. Utáhnu si culík a s povzdechem si zapnu černou mikinu. "Dnes se budeme věnovat chránění obličeje." Řekne trenér a já jako spoustu dalších lidí tady obrátí otráveně oči v sloup. Tohle jsme už dělali tisíckrát a všechno co nám k tomu říkal si pamatuju nazpaměť. A hlavně že v matice nedokážu vyřešit ani jednu rovnici. To mi ale v životě bude stejně k ničemu stejně jako všechno, co nám naše učitelka cpe do hlavy s tím, že to prostě musíme umět a bez toho se v životě nikam dál neposuneme.
Domů jsem přijela kolem páté a jako první mě doma přivítal křik mích extrémně otravných bratrů. Hned jak otevřu dveře najdu je na zemi vedle gauče, jak se perou kvůli ovladači mezitím co v televizi běží Sofie první. Povzdechnu si a nechám je být. Dojdu do kuchyně, kde si ukradnu jedno už asi stoleté jabko a s ním se vydám kde schodům. "Lindo! Konečně jsi tu!" Přivítá mě máma, ale z jejího tónu je mi jasné, že není v úplně nejlepším rozpoložení a obětí na přivítanou mě určitě nečeká. To jsem naposledy dostala, když jsem měla tak deváté narozeniny. "Máš v pokoji strašnej bordel a dojdi umýt koupelnu. Potom bys ještě mohla převlíknout Davida a vykoupat Jáchyma. A udělej jim něco k jídlo." Vysype mi do ksichtu kvanta úkolů a já se přemáhám abych jí neřekla, že na ni seru a že si přeju si jen lehnout a spát. Vyjdu tedy nahoru po schodech a otevřu dveře mého pokoje. Chvíli tam bez hnutí stojím ale potom se jen s povzdechem podívám na tu spoušť tady. Zřejmě moji geniální bratři učinili návštěvu mého pokoje. Skoro všechny moje věci z polic, kam dosáhly byly rozházené po zemi nebo po posteli. Oblečení z mé skříně se válelo kousek od ní a peřinu jsem našla ve své vlastní malé koupelně jen se sprchou záchodem a umyvadlem. Štěstí že jsem si tašku na nadcházející den připravila hned jak jsem se vrátila, protože mi bylo jasné, že se k ní už dneska nedostanu a pokud budeme zase zítra něco psát tak budu hovno umět.
Gábina Dnes ve středu jsme měli mít odpoledku jako máte vždycky i v pondělí a úterý. Dnes to měly být matika a pak dvouhodinovka tělocviku. Matiku jsem zvládla celkem v pohodě. Před hodinou jsem se na učivo trochu podívala což jsem zjistila, že se mi celkem vyplatilo, když naše třídní řekla, že jsme si slíbili opakování. O něm sice nevěděl vůbec nikdo, ale to ji zřejmě nezajímalo. Napsala jsem to podle mě celkem dobře a myslím že mi skoro vše vyšlo. Teď už měl být jen tělocvik a konečně konec. nemohla jsem se dočkat až dojdu domů a budu si moct číst. Už mi zbývalo jen dvacet stránek a mohla jsem jít do knihovny. To jsem si už domluvila s Lindinou nejlepší kamarádkou Ester.
Ředitel – trenér hokeje přišel na hodinu klasicky pozdě a my jsme museli čekat asi patnáct minut, než se uráčí přijít a my budeme moct jít do šaten, protože bylo zamčeno a uklízečka která nám měla přijít odemknout se někam ztratila a naše učitelka – manželka olympionika a nadšená sportovkyně nás ještě seřvala že je to náš problém. Potom co přišel jsme se mohli jít konečně převléknout. Na sebe jsem rychle hodila černé legíny a světle žluté triko a k nim si obula světle šedé tenisky které mě už tlačily, ale byla jsem prostě moc líná to říct mámě, aby mě tahala někam do Prahy a nutila mě si jít koupit nějaké nové oblečení které se budu zkoušet až do dalšího dne. Rychle jsem si stáhla vlasy černou látkovou gumičkou a vyšla ven do tělocvičny kde jsme včera měly sebeobranu. Ester zase dolézala, Tereza otravovala a Linda dělala, jak moc velké deprese má a jak moc smutná je, aby jí někdo mohl litovat.
Jako včera tak i dnes na tělocviku si někdo měl vzít rozcvičku. Tu si naštěstí vzala nejoblíbenější holka z celé třídy – Jana. Když už konečně skončila šla jsem se napít Dobré vody, co jsem si koupila v místní večerce hned vedle školy pojmenované podle jednom našem spolužákovy z druhé třídy. Tuhle večerku vlastní jeho rodiče a občas tam i prodává. Potom už sebou jen plácnu na nechutně šedou lavičku, na kterou se zase přisere vedle mě a Terezy Ester, zatímco Linda zase stojí někde vedle s kapucou přes hlavu. "Hotovo?" zeptá se učitelka dnes zase se tylovým outfitem s elasťáky s růžovými puntíky a zářivě neonovou mikinou. "Ano paní učitelko!" Zapiští Jana a ona kývne. "Dobře. Holky? Vy to tu znáte ne? Mohly byste přinést míče?" Zeptá se a mě je jasné že mluví ke mně a Lindě, protože my dvě tady týdně trávíme dvojnásobek času než ostatní. Stejně jako pár dalších lidí ale vzhledem k tomu že byl leden tak se spousta lidí vypravila na hory a řádí pěkná zimní rýmička tady moc lidí nebylo. Přikývnu, že slyším a zvednu se z lavičky abych se přidala k Lindě která už se dala do kroku.
