Co když se do sebe po trumatické události zamilují dvě kamarády? Může to skončit dobře? Co když se kolem nich ale motá taky jeden pěkný blonďák? Vydrží nebo jejich vztah zůstane jen u lehkých dotyků?
Linda Včerajsem se z Gábiny pokoušela dostat aspoň trochu vzdáleně co se stalo. No... Nicmoc jsem se nedozvěděla, co si budeme. Každopádně dnes mě čekala první hodinasebeobrany od toho, co se stalo. Do školy jsme zatím nechodili a asi to budetrvat ještě dlouho, než budeme. Vůbec si neumím představit tam zase jít alezase ani nechci myslet na to, jak to budeme muset celá třída dohánět. Za třiměsíce nás čekají přijímačky na střední a s tímhle přístupem budeme na týhleškole asi ještě rok na víc. Stejně se mi ji nechtělo opouštět. Bezmyšlenkovitěvezmu do ruky mobil abych napsala Gábině, jestli se bude obtěžovat dneskapřijít na trénink.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Gábina Dnes jsem se vzbudila asi v jedenáct. Vůbec se mi nikam nechtělo ale už jenom pro to jídlo se mi vyplatilo vstát z vyhřáté postele a sejít dolů na snídani. Máma sice doma nebyla ale vedle misky mích ranních cereálií je samolepící lísteček. Po usazení si ho vezmu do ruky a trochu přimhouřím oči při jeho čtení. "Dnes sebeobrana v 15:45. Nezapomeň! :)" Chvíli ještě mhouřím oči na kus papíru. "No to si ze mě děláš prdel?!" Vyklouzne mi z pusy a bleskově se zvednu ze židle. Schody beru po čtyřech a hned jak se dostanu do pokoje, tak do ruky beru mobil a vytáčím mámino číslo. " Fakt tam musím?" Zeptám se jí rovnou místo pozdravu. Takové formality jsou zbytečné. Chvíli se ticho a já jen slyším, jak z pusy mé matky vyjde povzdech. "Ano musíš." Už se nadechuju pro nějakou výmluvu. "A nediskutuj se mnou!" Řekne rázně ještě něž vydám jakýkoli zvuk. "Je to jen pro tvé dobro." Vysvětlí mi už trochu mírnějším tónem. Ani nečeká na mou odpověď a hovor ukončí. /No super!/ Pomyslím si a naštvaně sebou hodím na postel. /Pro moje dobro jo?! Tak jasně!/ Vztekle sebou otočím ke zdi a vší silou do ní bouchnu pěstí. Hned zalituju, protože mě teď bolí jako čert a absolutně se mi neulevilo. Stejně tam budu muset a rána do zdi mě nějak nezachraňuje. Pak si všimnu že mi někdo psal. Rozkliknu si upozornění na uzamknuté obrazovce a vyjde mi chat s Lindou. Ani jí neodpovídám a radši jí hodím jedno hezké zobrazeno. Mlčení znamená souhlas, takže odpověď nebude nutná.
Potom co se v posteli trochu vybrečím si dám druhý pokus. Druhý pokus na to sejít dolů do kuchyně. Čaj si trochu přihřeju v mikrovlnce, protože za dobu mého breakdownu mi stihnul vychladnout. Pak už se posadím ke stolu a pomalu se dám do jídla.
V poledne začínám s přípravou. Jakmile vejdu do koupelny trochu se leknu osoby, co spatřím v jeho odrazu. Potom co si uvědomím že to není maskovaný ninja zločinec, co si pro mě přišel až do mé koupelny, ale já tak se dám do toho. Totálně mastné vlasy umyju dvakrát šamponem a umyju si obličej od rozteklé řasenky ještě ze dne útoku. Vlasy si pak dám do culíku a hodím na sebe nějaké úplně random oblečení na cvičení, aniž bych se pořádně podívala, co si beru a asi ve dvě vycházím z baráku. Než se tam dostanu tak mi to něco zabere a už dopředu jsem věděla že můj mozek mě povede co nejdelší cestou, protože se mi tam fakt nebude chtít. Jakmile vyjdu z hnědé brány nasadím si má bílá bezdrátová sluchátka a pomalu se rozejdu. Ani jsem se nekoukala, co jsem si pustila.
/To jako fakt?!/ Pomyslím si, když se ozvou první slova I Am Only Human od Christiny Perri. Nastavím si ji do smyčky a po celou cestu si s Christinou zpívám.
Asi dvacet minut před začátkem se konečně dostavím až před tělocvičnu. Překvapí mě, jak moc čisto všude je. Ještě před týdne tu bylo plno krve. Ovšem zdi jsou pořád samá díra od střílení. Tohle bude asi trvat trochu dýl opravit. Projdu chodbou až dozadu k šatnám a do jedné zapadnu. Nikdo tam zatím není. Tedy až na- "Lindo?" Zeptám se i když dobře vím že ta osoba v černé mikině s kapucou v čele a s velkými černými sluchátky na uších je právě moje hnědovlasá spolužačka a kamarádka. Zvedne ke mně modré oči a sundá si z hlavy rukama v černých síťových rukavicích sluchátka ve kterých měla určitě puštěnou nějakou creepypastu.
Linda
Poslouchám moji emo hudbu při čekání na začátek hodiny sebeobrany, když v tom se otevřou dveře, a já slyším mé jméno vyslovené povědomým hlasem. Gabriella. Takže se mě opravdu rozhodla ignorovat. Ani ji to nevyčítám – ale jsem na ni nasraná. Takže jí to vyčítám hodně, ale to je teď úplně jedno. " Můžeš mi vysvětlit, proč jsi mi neodepsala? Něco jsi aspoň mohla říct, ne? " lehce na ni zvýším hlas. "Promiň, já... " vidím jen, jak ji stéká po tváři slza. " No tak nebul, to nevadí, sama sobě bych osobně neodepsala. " Rozpažím ruce a Gábina mi vděčně zapluje do náruče.
Nějakou dobu mi bulí v náruči v zapáchající šatně a potom se konečně uklidní. Najednou se mi podívá do očí a její rty! vypadají tak jemně a sladce. KRISTE, CO TO DO MĚ VJELO!?!? Vždyť' je to moje kamarádka! Ale... ze vší té krásy jejího obličeje jsem skoro zapomněla dýchat.
Gábinu Po asi dvacetiminutovém breakdownu se na Lindu podívám, určitě jí to musí srát. Ale jak se, tak dívám, jediné, co v jejích očích vidím, je minoucí se touha, touha po něčem. Počkat, COO?????? Ve stresu se rychle zvednu a odběhnu na ještě více páchnoucí záchody než v horní škole.
