Všechno to začalo na sebeobraně, akorát že vůbec

Kapitola 7.

Linda
Gábina zdrhá na hajzly celá rudá jak rajče.  UGA BUGA. pak přiběhla zpátky a začala filmová líbačka 😫 nakonec jsem ji vylízala prdel plnou hoven. konec  :3  (tohle je vtip btw lol)

- jak by to dopadlo, kdyby to psala jen Tereza :) Prosím nenechte ji nikdy nic psát ano? (wtf?! takže ona řekla že čerpá ze svých zkušeností?!)

Linda
Koukala jsem se na její úžasné rty a přemítala, jak by asi chutnaly. Pak se svým pohledem přesunu k jejím oříškově hnědým očím. Jemně se usměju a- a najednou tu stojím sama. Ještě uslyším, jak se zavírají levné světle šedé dveře vedoucí na záchod. /Oh shit.../ Pomyslím si a jen tam tak stojím vprostřed prázdné šatny a koukám se před sebe. /Co jsem to kurva do píči udělala?!/ Projede mi hlavou a začnu pomalu couvat od dveří. Ani jsem nevěděla že je ta lavička tak blízko protože na ní přepadnu poté co do ní narazím. Svezu se na světle šedě natřené dřevo a dám si hlavu do dlaní.

Gábina
Jakmile za mnou zapadnou dveře, sesunu se zem. "Do prdele..." Zašeptám do tmy a začnu zpytovat svědomí (protože právě to teď Terezu napadlo – neptejte se na ten zbytek o pochcané podlaze pls). Ten pohled... Nikdy jsem si nevšimla, jak jsou její oči krásné. A to tak se na mě usmála. Vzdychnu a totálně začnu panikařit. /Co budu dělat?! Mám tam jít? Proč jsem utekla?!/ Zarazím se a uvědomím si to co jsem si nechtěla přiznat. Ta touha v jejích očích- se mi vlastně líbila?!

Nevím, jak dlouho jsem tam takhle s otevřenou pusou seděla a asi čekala že se něco stane. pomalu se zvednu a rozsvítím. Přijdu k zrcadlu a podívám se na sebe. Mám strašně rozcuchané vlasy, ale hřeben mám v batohu v místnosti, kde je ona... Opláchnu si obličej a dodám si odvahu. /Možná už bude pryč./ Pomyslím si na uklidnění se, ale to mi moc nepřidá. Chci, aby odešla? Musím přiznat že ne. Zavřu oči a pomalu počítám do deseti ve snaze se uklidnit. S každým číslem přichází nádech střídaný výdechem. Nakonec jsem se přistihla, jak pokračuju k jedenáctce a otevřu oči. /Dobře. To zvládneš!/ Povzbudím se a pak přijdou pochyby. /Nezdálo se mi to jenom? Co když ano?!/ Moje hlava běží na plné obrátky a- /Stop!/ Přikážu sama sobě a vydám se ke dveřím. Pomalu zmáčknu kliku a. A? Co jsem vlastně čekala. Linda tam pořád je. Sesunutá na lavičce s hlavou v dlaních. "Já- já se omlouvám." Vysoukám ze sebe tiše ještě ode dveří.

Linda
S tichým údivem že se vůbec vrátila zvednu váhavě hlavu a podívám se na ní. Vypadá tak překrásně jako vždycky. "Ne... Měla bych se omlouvat já..." Zamumlám, zatímco se jí pokouším koukat do očí a neupírat zrak radši ne zem jen abych znovu neucítila tu strašnou touhu. "To je v pořádku." Překvapivě vyjde z jejích úst a vidím, jak postoupí trochu blíž ke mně. "Ne- já se opravdu umlouvám." Zkouším to znovu a ona místo mě vykročí ke svým věcem. Posbírá je během sekundy. "Ale i tak radši půjdu." Řekne rychle a otočí se ke dveřím. Rychle ji chytnu za ruku. "Ne!" Řeknu trochu hlasitěji, než bych měla. "Tedy chci říct... Promiň. Opravdu mě to mrzí vím, že nejsi na holky- teda co?"  Rychle zmlknu a cítím, jak se Gábina, kterou pořád držím za ruku napjala. "Ne to je- to je opravdu v pořádku." Vykoktá ze sebe. "Nechoď prosím..." Zašeptám a váhavě si ji přitáhnu k sobě. A ona... Sedne si mi na klín. Rychle vydechnu a pustím její ruku. Ona mi ji však zase chytne a pevně stiskne. "Nikam nejdu." Zašeptá. "Jsi nervózní?" Zeptá se mě starostlivě a (oh bože?!) odhrne mi z tváře pramínek mích hnědých vlasů. Prstem zavadí o moje rty a pak...

Gábina
Naše rty do sebe pasují jako dva dílky puzzlí. Opatrně ji jazykem rozevřu rty a začnu přejíždět po jejích zubech. Cítím, jak se připojí i ona a naše jazyky se setkají. Její ruka tu mou pustí a vjede mi jí do vlasů a já chytím opatrně její tváře. Užívám si její rty a její ruka- její ruka cítím jak mi přejíždí po stehnu a stále níž. Rychle se od ní odtrnu a vypísknu. "Ježíš promiň!" Vidím, jak začíná panikařit. Nenechám ji ani domluvit a znovu naše rty spojím. Nechám její ruku tam kde je a prozkoumávám kam až daleko mě moje "kamarádka" nechá dojít.