Kvapky dažďa dopadajú na strechu podkrovného bytu kde to vonia stále tak ako naposledy.
V rukách zvieram čaj,ktorým som zapila ďalšiu dávku liekov.
Dážď je môj úhlavný nepriateľ a ja som svoj úhlavný nepriateľ číslo dva,inak by som tu teraz nesedela.V duchu sa preklínam a snažím sa prísť na to čo som vlastne vyviedla.
"Bolí tě noha,že jo?" Prihovára sa Jakub.
"Áno strašne." Prikyvujem.
"Počkej." Zdvíha sa a smeruje do mraziaka z ktorého vyťahuje mrazený hrášok.Ten motá do uteráka,pamätá si všetko.
"Zvládneš si sundat kalhoty?"
"Uhm." Pritakávam a svoje tepláky sťahujem pod kolená.Jakub mi prikladá na stehno ľadový obklad a celú nohu mi podkladá vankúšom.
"Lepší?"
"Asi áno ďakujem."
"Tohle pro mě hodně znamená víš?"
"Toto celé je jedna veľká chyba nemám tu čo robiť."
"Myslim,že tady máš bejt jinak by jsi tady nebyla."
"Konečne som bola ako tak v pohode,našla som si Zdena a on si nezaslúži aby som ho klamala."
"Tak mu nelži,řekni mu pravdu Heli."
"Akú pravdu?"
"Že mě miluješ."
"On o tebe ale nevie."
"Čím dřív mu to řekneš tím líp."
"To,že ťa milujem nič neznamená."
"To znamená hodně zlato."
"Aj tak spolu nemôžeme byť."
"Proč ne?"
"Pretože ti už neverím."
"Ale jseš tady a já ti dokážu opak."
"Už len čakám kedy ti sem príde niektorá zvoniť."
"To se nestane."
"Aha už si ich upozornil,že sa majú držať ďalej?"
"Pamatuješ jak jsem tě vzal z nemocnice a pak jsme jenom byli spolu a nic neřešili?"
"Keď si mi jedol lieky a bol totálne mimo?"
"No jo ale chtěl jsem říct,že tehdy bylo všěchno skvělý a teď si to múžeme udělat stejně.Prostě tady budeme spolu a nebudeme nic řešit."
"Mne sa páčil náš prvý výlet do Prahy vtedy si bol taký zlatý a nesmelý ako malý chlapec."
"Byl jsem totálně v píči a nevěděl jsem co mám dělat protože Nik."
"Vieš,že na aféru s Nikom som už aj zabudla?Len teba neviem dostať z hlavy a keď sa mi to už konečne začalo dariť tak sa zjavíš a pozri kde zase som."
"My dva prostě máme bejt spolu Heli fakt." Na túto vetu mu neodpovedám len si hlasno povzdychnem.
Sledujem Jakuba ako si prezerá moje odhalené nohy a jeho oči zastavujú až na mojich bordových nohavičkách.
"Zhubla si."
"Desať kíl."
"Hodně jsem tě trápil,odpusť mi to."
"Nikto ma nikdy nesklamal viac ako ty Jakub."
"Vím,vím to a já se zato dlouho nenáviděl.Pak jsem tě hledal v bytě ale řekli mi,že jseš spátky v Lučenci no a když jsem časem jel tam tvoje mamka řekla,že už tam nebydlíš."
"Ty si ma hľadal?"
"Od koho myslíš,že byli ty kytky po další operaci?Sestra mě zatebou nachvilku pustila,bylo mi děsně když jsem stál nad tvým lúžkem a všude rúzne přístroje a hadičky.A já věděl,že nemúžu zústat dokud se vzbudíš."
"Počkaj počkaj ty si zamnou bol v Košiciach?"
"Hele kluci mi říkali,že mám jít na terapii.Ale já jsem si nemohl pomoct prostě jsem tě musel vidět a vědět,že jseš v pořádku." Čumím na neho s otvorenými ústami a neviem čo povedať.
Myslela som,že sú tie kvety od bývalej spolubývajúcej alebo od niekoho z rodiny.
Vôbec som netušila,že ma Jakub stalkoval.
"Heli myslim,že si potřebuješ pospat.Dnešek byl celkem náročnej."
"Máš pravdu."
"Jdi ke mě a já zústanu tady."
"Fajn."
"Hele a já na tebe nebudu tlačit jako vúbec.Prostě uvidíme jak to pujde."
"Super."
"Super no dobrou noc kotě."
"Dobrú noc Jakub." Hádže na mňa úsmev a ja pomaly krivkám do jeho izby.Ukladám sa do jeho perín a všade naokolo cítim jeho vôňu.
Chýbal mi,tak moc mi chýbal.
Zajtra vás čaká prvý školký deň v novom roku,že hej?Tak držím palce nech je lepší ako ten minulý.☺️
