Co upředly Norny

Kapitola 3

Čas letí jako splašený a už je tu léto. Dokončujeme třetí novou loď a pro jednu z nich jsme získali výhodně plachtu od jarla Ulfa. Po sklizni budeme moci vyrazit na moře.

V osadě je dnes rušno. Chystají se oslavy slunovratu. Přijedou i lidé z menších usedlostí z okolí. Připravují se ohniště a v háji obětní zvířata. Prošel jsem z jednoho konce obce na druhý, abych zkontroloval, zda panuje pořádek a vše probíhá, jak má.

Vcházím do kuchyně, kde se Birte celý den otáčí. Sigrun posedává na stoličce. Stárne čím dál rychleji. Bojím se, že jara se nemusí dočkat. Položím jí ruku na rameno a ona mne po ní poplácá. Birte se nad tím gestem maličko pousměje.

Příliš jsme spolu nepokročili. Každou noc uléhá na lůžku za zástěnou v mé ložnici a já každou noc odolávám pokušení se jí zmocnit. Nevím, proč to neudělám. Zatím se snažím být trpělivý a získat ji jinak.

Už mi nedělá naschvály. Ale nesmířila se se svou pozicí otrokyně. Chce svobodu. A tu jí nedokážu dát. Jsem přesvědčen, že v první chviličce, kdy bych ji propustil, utekla by ode mne a už bych ji nespatřil. To nemohu připustit.

Přitom bych si tolik přál, aby dnes v obřadním háji mohla spočinout po mém boku. Jenže otrokyně vedle jarla je nepřípustná.

Podává tetě jakýsi nápoj a hladí ji po šedých vlasech. Sigrun si ji oblíbila. Myslím, že jí trochu připomíná její zesnulou dceru. Věnovala jí všechny šaty, které jí po Asdis zbyly. A vypadá vážně šťastně, když jí Birte dovolí zaplétat své zlaté vlasy.

Zajatkyně nandá jídlo do misek a pokyne nám, abychom se usadili ke stolu.

„Najez se s námi," vyzývá ji Sigrun.

Dívka odmítá. „Nepřísluší se, aby otrokyně jedla s pánem," prohlásí a vrhne po mne všeříkající pohled. Rozčiluje mne tím, protože se k ní jako k nevolnici nechovám. Je skoro jako nám rovna. Má vše. Kromě volnosti. Zamíří zpět do kuchyně. Chytím ji za zápěstí a zastavím ji.

„Tvůj pán ti tedy nařizuje, aby ses posadila a najedla s námi."

Tváří jí přelétne vzdor, ale nakonec přikývne. Vrací se s miskou i pro sebe a než se usadí, nalévá pivo. Sigrun pohlédne střídavě na oba z nás, povzdychne si a zavrtí hlavou.

***

Na slavnosti Lithy dovoluji jít i všem svým otrokům. Děláme to tak všichni. Jsme si vědomi důležitosti oslav pro celou komunitu. Sigrun a Birte se připravují vzájemně v tetině pokoji. Zalapám po dechu, když vyjdou. Jestli si celou dobu myslím, že je krásná, tak teď je přímo omračující. V temně rudých šatech a s květinovým věncem ve vlasech vypadá jako pravá bohyně.

Uchopím Sigrun za paži, abych ji podpíral při chůzi. Věnuje mi šibalský úsměv. Birtin vzhled je její práce. A očividně si dala záležet.

Přicházíme do obětního háje. Birte musí zůstat s ostatními nevolníky vzadu. Neodolám, abych ji letmo nepohladil po tváři, když ji tam zanechávám. Mé místo je vepředu, spolu s mými bratry a nejudatnějšími bojovníky i jejich rodinami.

Kněžka pronáší modlitby k bohům a pak obětuje berana. Zachycuje jeho krev do misky. Namáčí do ní prst a pomazává jí tváře sobě i nám. Náhle se zarazí a zahledí se někam dál. Ohlédnu se a vidím, že její zrak míří na Birte. Ta jen opatrně vrtí hlavou. Kněžka semkne rty, pohlíží na svůj namočený prst a pak zpět na dívku v rudých šatech. Kývne a Birte jako by si oddechla.

Co to mělo být? Proč kněžka v davu vyhledala zrakem zrovna ji? A co znamenala ta jejich bezeslovná výměna? Než dostanu příležitost to zjistit, Birte mi zmizí v proudu lidí, který se vydává slavit. Chci se za ní vydat, ale kněžka mne náhle polapí za předloktí, až sebou trhnu.