Co upředly Norny

Kapitola 5

Birte již zrána kmitá po kuchyni a něco polohlasně říká Sigrun sedící na stoličce. Promnu si zátylek a upiju z poháru medoviny. Všechno mi do sebe začíná zapadat.

Völva.

Proto se tak bránila při zajetí. Proto tvrdila, že sem nepatří. Jistě, Leifovým územím pravděpodobně zrovna jen projížděla. Nebyla jeho občankou. Možná by zamířila i na to naše. Měla mít zajištěn volný, bezpečný průchod. A já bych jí měl dle tradice nabídnout nejlepší pohostinství a prokázat úctu. Místo toho jsem z ní udělal svou otrokyni.

Kněžka musela hned poznat, o koho se jedná. Proto na ni v obětním háji tak hleděla. Proto ji chtěla potřít krví. Ale nechápu, proč Birte celou dobu nic neprozradila. Proč neřekla, kým doopravdy je?

A teď tu sedím a ptám se sám sebe: změnilo by to něco? Dal bych jí svobodu, na kterou má právo? Dám jí ji teď?

Dívám se na ni. Na její narudle plavé vlasy spletené do složitého účesu. Na křivky těla skryté pod listově zeleným šatem. Na úsměv, který věnuje mé tetě. Pohled tmavě medových očí, který se střetne s mým. Ona si svou volnost zaslouží.

Jenže už se jí nedokážu vzdát. Opanovala můj rozum, moje srdce, moje touhy. Těžko říci, kdo je teď čím otrokem.

***

Celé dopoledne se věnuji svým povinnostem jarla. Když se pak vracím domů, Birte nikde nenacházím.

„Dala pro ni poslat Ingeborg," informuje mne Sigrun, když rychle pochopí důvod mého znepokojení. Tázavě zvednu obočí.

„Onemocněly jim všechny čtyři děti najednou a neví si s nimi rady. Zpráva o tvém zázračném vyléčení už se rozšířila po celé osadě."

Odebírám se do sestřina domu. Frode nervózně přechází po místnosti. Děti leží v kožešinách, nevypadají ani trochu dobře. Ingeborg sedí u stolu a upírá zraky na Birte. Ta se zavřenýma očima přejíždí střídavě prsty jedné i druhé ruky po znacích na svých předloktích a cosi nesrozumitelně šeptá. Vysype ze lněného sáčku runové kameny a bere je do ruky.

„Pamatuj, Ingeborg. Ať již bude osud vyjeven jakkoli, nezapomeň na oběť pro Frigg."

Mne kameny ve svých dlaních. Poté je rozhodí na stůl a cosi z nich čte. Pozvedne zrak a povzbudivě se usměje na mou sestru.

„Norny předou tvým dětem pevná a dlouhá vlákna života."

Bez dalších slov se zvedne a sundá několik svazků rostlin, které se suší pod stropem. Odlije z vědra vodu a začne ji nad ohněm vařit. Za stálého odříkávání nejspíše magických formulí vhazuje postupně kousky bylin a zbylé věší zpět. Několik dlouhých okamžiků vše míchá a pak odstaví nádobu stranou.

„Nechej to vychladnout. Poté dej každému dítěti napít."

Kleká si k nejmladšímu chlapci. Vyhrnuje jeho košilku a přikládá svou ruku na jeho hrudník. Druhou maluje pomocí černé barvy runy, jejichž smyslu nerozumím. Zavírá oči, cosi šeptá. Spojí svá předloktí a přiloží zatnuté pěsti k čelu. Postupuje tak u všech dětí. Nejmenší si po chvilce sedá a natahuje ručky k otci. Vděčný Frode ho pevně sevře v náruči.

Birte se staví na nohy a vzápětí se bezvládně kácí k zemi. Vrhám se k ní, zvedám ji do svého klína a odhrnuji jí vlasy z čela pokrytého studeným potem. Její hruď se zvedá mělce. Tisknu ji k sobě. Po chvíli široce otevírá oči a prudce se nadechuje. Opírá mi hlavu o rameno a sbírá síly.

„Přejala jsem toho na sebe od dětí příliš najednou. Potřebuji si omýt ruce pod tekoucí vodou, abych špatnou energii odplavila," pronese a stojí ji spoustu námahy vyškrábat se na nohy.