Co upředly Norny

Kapitola 4

Hostíme dnes kupce Horma. S jeho pomocí bychom mohli získat další lodní plachtu. Na jedné již pracují nevolnice, ale výroba je nesmírně časově náročná a my chceme vyplout se všemi třemi novými loděmi.

Horm tentokrát přivedl i svou dceru Sif. Usadila se vedle mne a celý večer se usmívá a dívá mým směrem. S postupem času je stále družnější. Letmo se mne dotýká a vrhá po mně vyzývavé pohledy. Tuším, že ji s sebou vzal její otec schválně. Je hezká. Ale není to Birte.

A když je řeč o ní, obsluhuje nás dnes sama. Vnímá Sifino chování a lehce se mračí. Musím se nad tím pousmát. Přeci jen není tak lhostejná, jak se celou dobu tváří. Trochu ji popíchnu a sem tam Sif nějakou tu pozornost oplatím. Tak, aby si od toho nemohla nic slibovat a zároveň to neuniklo očím mé zajatkyně.

Loučíme se pozdě večer. Horm má pokyny, co potřebujeme sehnat. Věřím, že se vynasnaží. Sif mne neváhá políbit na tvář a je mi jasné, že kdybych zaklepal u dveří jejího pokoje, nebudu odmítnut.

Birte sklízí ze stolu. Pohybuje se rázně a občas bouchne nádobím. Je vážně roztomilá, když se takhle vzteká. Tentokrát mne příčina jejího rozčilení těší.

Zahradím jí cestu a ona na mne zavrčí: „Ustup."

„Ty žárlíš!"

„Nevidím jediný důvod, proč bych měla. Jsi mi ukradený," ušklíbne se a snaží se vypadat přesvědčivě. Ale stačí pohled do jejích očí, aby mi bylo jasné, že lže. Pokusí se mne obejít. Chytím ji za loket a přitáhnu ji zpět před sebe.

„Takže můžu odejít za ní a strávit s ní noc?" provokuji ji.

„Nesnáším tě," sykne nasupeně a trhne rukou, za kterou ji držím. To už se rozesměji naplno.

„Netvrdila jsi náhodou, že jsem ti volný?" Skousne si ret a nakrčí obočí.

Odhrnu jí vlasy za ucho a uchopím její tvář. Z očí jí srší blesky jako od Thorova kladiva. Přivinu si ji za pas k sobě. Dme se jí hruď, jak zrychleně dýchá. Zmocním se jejích rtů. Natiskne se ještě blíž, takže cítím horkost jejího těla. Zaplete mi prsty do vlasů a polibek náruživě oplácí. Pak se z ničeho nic odtrhne a plameny v jejím pohledu září vítězně.

Odchází do kuchyně a já ji rychlým krokem následuji. Namáčknu ji na hranu stolu a sevřu ji pevně zezadu ve své náruči. Zapírá se dlaněmi o dřevěnou desku. Tisknu svůj roztoužený klín k jejímu zadečku.

„Birte," zaskučím jí chtivě u ucha. Cítím, jak se zachvěje a unikne jí hlasitý vzdech. Jednou rukou jí hladím boky a druhou putuji po její tváři a hrdle až k hrudníku. Skloní hlavu na stranu a uvolní mi tak cestu, abych její krk pokryl polibky. Spaluje mě neskutečná vášeň.

Obracím ji čelem k sobě a vysazuji ji na stůl. Znovu ji hluboce políbím. Vím, že ji musím mít. Chystám se začít rozvazovat její šaty, když mne od sebe razantně odstrčí.

„Ne," vydechne.

„Jak ne?" zarazím se.

„Nedostaneš to, co chceš. Ještě ne."

„Birte!" zasténám zoufale a pokusím se přitáhnout ji k sobě, ale zapírá se mi oběma rukama o hrudník. „Nemůžeš mě takhle nechat!"

„Nemůžu ti dát, po čem tak toužíš. Dokud nejsi schopen dát mi to, co potřebuji já."

„No tak. Přeci cítím, že jsi na tom stejně. Tuhle vášeň nepředstíráš. Chceš mě tak jako já tebe," pokouším se ji přesvědčit.

„To ano. Ale svou svobodu chci víc."