Život bez Tebe

7. Koordinátor

DVŮR KRÁLOVÉ, současnost:

"O tom, že plánujeme získat krokodýla štítnatého samozřejmě víme, paní ředitelko," Sid seděla v kanceláři u Roklové, kam si jí pozvala i s Anežkou, aby pořešily pracovní věci.
"Ano, vím. Zatím od vás dvou ani nic moc potřebovat nebudu, jen bude zapotřebí, abyste zkontrolovaly lékařské dokumentace daného zvířete. Ten koordinátor, co přijede, je hodně uznávaný specialista. Kromě této práce se zabývá zachováním a rozmnožováním vzácných plazů. Žije v San Diegu a v tamní, jak jistě víte významné, ZOO, po které ta naše převzala koncept safari parku, pracuje jako velký odborník," Sid s Anežkou mlčky poslouchaly vychvalování koordinátora, který měl přijet domluvit s nimi získání vzácného krokodýla a uznale přikyvovaly. Sid ale byla každým slovem ředitelky nervóznější. Koordinátor byl velký odborník, specialista na plazy a pracoval v San Diegu. To bylo až příliš podobné Adamovi, jehož práci a její publikaci poctivě sledovala, ačkoli tajně: "Navíc je to čech," pokračovala Roklová, což Sid utvrdilo v jejích obavách: "takže bude práce o to jednodušší. Ráda bych ho přesvědčila, aby se podíval na náš pavilon plazů celkově. Měl sice přijet jen jako koordinátor, tedy jen na pár dní, ale nakousli jsme při videocallu s ředitelem ZOO v San Diegu jiný plán a je ochoten ho na pár měsíců pustit sem k nám, protože to sám považuje za důkaz toho, že započíná spolupráce nejen pro teď, ale i do budoucna. Pro naší ZOO je to velká čest," paní ředitelka se na chvíli zarazila a očima spočinula na Sid, která nervózně poposedla na židli a vypadala, že brzy omdlí: "Sid, jste v pořádku?" Anežka, která celou dobu sledovala ředitelku, stočila pohled na kolegyni, která seděla vedla ní a položila jí dlaň mezi lopatky: "Úplně si zbledla..."
Sid vztyčila ukazováček a zakroutila s ním, stejně jako s hlavou v negativní odpověď. Napřímila se na židli a rukama se stále držela jejích okrajů, aby neupadla. Pak se trochu naklonila dopředu a upřeně se podívala na Roklovou: "Jeho jméno?" Anežka s ředitelkou si nechápavě vyměnily pohledy: "Jeho jméno, prosím?" Zopakovala Sid. Paní Roklová jí však nestihla odpovědět, protože je vyrušilo klepání na dveře, ve kterých se hned vzápětí objevil Albert: "Promiňte, neruším?" Sid netrpělivě zakroutila očima a snad poprvé, co byla v této ZOO, byla na Alberta naštvaná. 
"Ne, Alberte, my vlastně už končíme," odpověděla mu Roklová a očima se vrátila k veterinářkám: "Jak jsem říkala, zatím budeme jednat hlavně ohledně získání krokodýla a bude třeba zkontrolovat lékařskou dokumentaci zvířete, zkonzultovat to s jeho veterinářem a samozřejmě také pak důkladně vyšetřit zvíře, až k nám dorazí. To bude zatím všechno, dámy," Anežka se Sid se zvedly ze židlí a přistoupily ke dveřím. Albert se na Sid usmál, když ho míjela, ta mu ale nevěnovala ani jediný pohled, jak rozrušená byla. Bylo jí téměř jasné, že koordinátor, který má do ZOO přijet, je Adam. Ale dokud to neměla potvrzené, rozhodla se se zbytečně nerozčilovat. Přesto ale hned jak dorazila do ordinace a Anežka odběhla ke slonům, kde měla provést jen krátkou kontrolu slonice Sally, vzala do ruky telefon a vytočila pana doktora Hrušku. Jestli měl Adam přijet do jejich ZOO, pak to určitě bude vědět a Sid už se připravovala, jak mu vynadá, že jí to neřekl. Bohužel se mu ale nedovolala, protože měl obsazeno. Byla z toho nervní, ale bohužel s tím teď nic nadělat nemohla a tak se raději vrátila k své práci a snažila se to vyhnat z hlavy. Dnes musela odchytit jednu ze zeber, protože se zdálo, že kulhá, takže byla prakticky celé dopoledne tam. Když skončila, rozhodla se, že si dá s Anežkou kávu a zamířila do infocentra, kde se měly sejít. Vešla dovnitř a když si uvědomila, že tam její kolegyně ještě není, přešla k jednomu ze stolků a posadila se, aby na ní počkala. Vytáhla telefon a když zjistila, že jí doktor Hruška nezavolal zpátky, začala projíždět různé nové články a novinky. Všude to byla samá špatná zpráva, buďto další špína v politice nebo samé vraždy. Po chvíli to znechuceně zavřela a položila mobil na stůl. Netrvalo dlouho a zvedla hlavu ke schodům, od kterých slyšela zvuky kroků. Byl to Albert. Sid si nenápadně povzdechla a dělala, že si ho nevšimla, on si ale bohužel všiml jí.
"Ahoj, co tady tak sama?" Zeptal se svým rádoby sexy úsměvem a posadil se k ní: "Čekám na Anežku," odpověděla lhostejně a propletené prsty položila na stůl: "Já Ti něco udělal? Už v kanceláři u Roklový ses mi zdála nějaká... divná."
"Ne, nic mi není," odpověděla a snažila se být trochu milejší: "jen dneska nejsem moc v náladě, to je celé." Jen co to dořekla, začala litovat, protože Albert po této příležitosti hned skočil a chytil jí za ruku: "Co takhle večeře? To Ti zlepší náladu," řekl a nejspíš očekával pozitivní reakci, Sid ale neměla sílu přetvařovat se: "Nezlob se, Alberte," odpověděla, setřásla jeho ruku ze své a položila své ruce do klína: "dneska fakt ne. Chci se konečně podívat za děd.... teda za doktorem Hruškou. Prý se necítí dobře a nebere mi telefon."
"Tak můžeme později, přece tam u něj nebudeš celý večer, ne?" smál se Albert. Sid ho ale zarazila, když s úlevou mávla na Anežku, která akorát mířila k pultu s kávou: "Dneska fakt ne, Alberte. Promiň," setřásla ho rychle a zamířila si to za kolegyní.