Život bez Tebe

41. Pozvání na rande

Adam si nechal dát pár rad od Anežky a byl odhodlaný ještě dnes jít za Sid a pozvat jí na večeři. Sid seděla s babičkou v jejím pavilonu a pěla na ní samou chválu za to, jak odpálkovala Alberta, když Adam nečekaně přišel. Ani jedna si ho nevšimla a tak se Adam dozvěděl o událostech v kanceláři. Dost ho to popudilo, byl ale rád, že tam byla Sidonie a zasáhla včas.
"Bylo to naprosto úžasné, jak si ho uzemnila. Díky bohu, že si tam přišla...," říkala zrovna Sid nadšeně. Její babička ale vypadala spíš ustaraně než nadšeně: "Sid, nezlob se na mě, ale nelíbí se mi to. Nejdřív Tě ochránil Adam, teď jsem naštěstí přišla já, ale co příště?"
"Neboj, babi," začala jí uklidňovat vnučka: "jsem si jistá, že po těhle zkušenostech a ponížení si myslím, že si dá sakra pozor na to, aby si na mě ještě někdy něco dovolil."
"No..." odpověděla Sidonie: "možná máš pravdu. Ale změňme téma na něco příjemnějšího. Co Ty a Adam? Jak se to vyvíjí?" Sid se zatvářila velice zmateně a předstírala, že vůbec neví, o čem babička mluví: "Jak jako vyvíjí? Nic se nevyvíjí. Jsme kolegové a možná i kamarádi. Nic víc."
"Jo, tak to vykládej holubům na střeše, holčičko," řekla babička pobaveně: "Kamarádi na sebe nekoukají, jakoby na sebe chtěli okamžitě skočit."
"No babi,..." řekla Sid pohoršeně: "nic takovýho se neděje."
"Holčičko, jsem stará, ale ne blbá. Poznám lásku, když jí vidím a upřímně. Podívej se na něj... Vzdělaný, chytrý, charismatický, vycvičený voják. Navíc dost pohledný. Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než padne do oka nějaký šikovný holce, co to s chlapama umí? Jsem si jistá, že Tě miluje, ale pořád je to jenom chlap. Jednou se nějaká objeví a pořádně se před ním zavrtí a Ty pak budeš plakat, že si neposlechla svojí babičku a nezabojovala o něj, dokud byl čas." Sid se tomu jen zasmála a napila se ze svého šálku. Adam nevěřil, že by se někdy dokázal podívat na jinou ženu, protože nebylo krásnější, laskavější a výjimečnější ženy než byla Sid, na druhou stranu ale asi chápal, jak to Sidonie myslí. Rozhodl se ale, že už dál soukromý rozhovor Sid s babičkou poslouchat nebude a tak raději zaklepal a objevil se zpoza pootevřených dveří.
"Dobrý den," pozdravil směrem k Sidonii a pak se otočil na Sid: "Ahoj, můžeme si promluvit?" Sid už se nadechovala k protestu, ale Sidonie odložila svůj hrneček a zvedla se k odchodu: "Já vás nechám, stejně už musím zpátky do firmy. Tak se měj, zlatíčko," Sid se zvedla a nechala se babičkou políbit na obě tváře. Sidonie se uctivě rozloučila i s Adamem a nechala je o samotě.
Sid přešla k pultu na ošetření zvířat a Adam jí následoval. Bylo mu jasné, že si chce udržet odstup a tak se postavil tak, aby je odděloval pult: "Chtěl bych se na něco zeptat," začal a bylo znát, že je trochu nervózní. Sid to poznala, ale nedala na sobě nic znát. Složila ruce na pult, překřížila prsty a trpělivě čekala: "Já... totiž... vím, že potřebuješ trochu času a tak, ale říkal jsem si, že bychom... že bychom mohli zajít třeba na večeři?" Sid to očividně hodně překvapilo a bojovala se smrští myšlenek, které se jí najednou rozvířily v hlavě: "No, já nevím, jestli je to..."
"Prosím," přerušil jí Adam s prosebným výrazem: "je to jen večeře."
"Ne," odpověděla Sid: "je to rande... V našem případě obyčejné večeře neexistují."
"Dobře," uznal s úsměvem: "půjdeš semnou teda na rande, prosím?" Sid chvíli mlčela a jen se mu dívala do očí. Adam si byl skoro jistý, že souhlasit chce, ale něco jí drží zpátky: "Půjdeme se prostě někam najíst, popovídat si někam, kde nebudeme obklopení zvířaty a budeme oblečení jako lidé a ne jako chovatelé nebo veterináři. Prostě se pokusíme mluvit spolu, trávit spolu čas jako tehdy, když jsme byli šťastní než jsem to všechno tak kolosálně zvoral... Já Tě nechci do ničeho..." Adam se snažil opravdu šikovně, aby jí přesvědčil a čím víc mluvil, tím míň chtěla, aby pokračoval, protože rozhodnutá už stejně byla a tak ho rychle přerušila: "Dobře, půjdu ráda."
Adam byl štěstím bez sebe a celý zbytek dne už jen plánoval večeři s překvapením. Sid byla naopak strašně nervózní. Adélka se v poslední době začala vídat s chovatelem Romanem Pekařem a vypadalo to, že je vážně zamilovaná. Její finanční problémy byly téměř pryč a na seznamu dne bylo stěhování. Nechtěla už Sid překážet, i když ta byla naopak ráda, že tam není sama. Zvlášť dneska spěchala domů, aby požádala Adélku o pomoc a radu, co se schůzkou s Adamem. Jak se má chovat, co si má obléct? Jak se má nalíčit a učesat? Byla nervózní ještě víc, než když s ním šla na rande před lety úplně poprvé. Jako by to bylo celkově její úplně první rande. Navíc tohle bylo rande s Adamem... S tím Adamem a ona najednou nevěděla, co dělat.
"Hlavně se nestresuj. Nedej znát, že si nervózní... Učešeme Tě, nalíčíme Tě a oblékneme tak, že mu spadne brada," smála se Adélka a kráčela si to přímo k Sid do pokoje, aby vybrala šaty: "Musíme mu ukázat, o co celé ty roky přicházel, ale zároveň nesmíš být zase moc sexy, aby neměl pocit, že ho vyzýváš nebo tak... Musí pochopit, že to nebude mít tak snadné."
"Bože, co bych si bez Tebe počala," zasmála se Sid a sedla si na postel.