Život bez Tebe

29. Potřebuje čas

Od událostí s Albertem a v zázemí plazů uběhlo několik dní. Sid se snažila Adamovi vyhýbat a soustředila se jen na práci. Občas se ale kvůli zvířatům potkat museli nebo na sebe prostě někde narazili. Adam se ale snažil udržovat si bezpečnou vzdálenost. Uhnul očima po každé, když se jejich pohledy střetly a snažil se co nejdřív zmizet z jejího dosahu. Sid to chápala a mrzelo jí to. Nemohla mu ale jakkoli pomoci. Sama se s tím musela prát. Ulevilo se jí, když se svěřila Adélce a samozřejmě to také řekla Anežce, potřebovala to ale také říct mámě. Když tedy Alice přišla k ní do veterinárního pavilonu, udělala mamince kávu a posadila se s ní do jejich odpočívací místnosti, kde měly klid.
"Tak co se děje?" Její matka samozřejmě sama pochopila, že jí chce dcera něco říct: "Vypadáš, že máš něco na srdci." Sid se chvíli dívala do hrnku s kávou a sbírala odvahu: "Před pár dny se něco stalo v pavilonu Madagaskaru. Měla jsem takový nepříjemný incident s Albertem."
"Pohádali jste se? Nebo se Ti konečně vyznal a přiznal, že ty večeře nejsou jen přátelské?" Zasmála se máma, které už dávno přišlo trochu směšné, že se Albert prostě nevysloví. Věděla, že by ho Sid odmítla, ale aspoň by mezi sebou měli jasno. Už dlouho jí vrtalo hlavou, co jí řekl pan Hruška o Albertovi. Totiž, že to není dobrý člověk, takže by dceřino odmítnutí uvítala. A upřímně doufala, že si doktor Hruška nedělá plané naděje ohledně jejich dětí. Sid se zatvářila velice vážně a tak i Alice nakonec zvážněla: "Počkej, co se teda stalo?"
"Napadl mě, mami," odpověděla jí dcera s velice vážným tónem hlasu: "mám tady na zápěstí dokonce modřinu." Sid vyhrnula rukáv od pracovní mikiny a ukázala mamince pohmožděné zápěstí, které jí Albert silně svíral: "Nejspíš mu došla trpělivost po tom, jak mi nadbíhal. Zjistil si od nějakého novináře, že jsme se s Adamem měli brát. Vyčítal mi, že od něj by mi nadbíhání nevadilo a vlastně mi hlavně vyhrožoval. Chtěl mě násilím políbit a i když jsem se bránila, tak jsem se nedokázala vymanit z jeho sevření. Bylo to hrozný. Kdyby Adam nepřišel a nezachránil mě... Nevím, co by se stalo." Alice šokovaně poslouchala dceřino vyprávění a nemohla uvěřit tomu, co se dozvěděla. Takže Josef měl pravdu. Vážně to byl zlý člověk. Ale že až takhle? Vůbec tomu nedokázala věřit. Sid se najednou rozbrečela a schovala si obličej do rukou: "Mami, já jsem to s Adamem celý zvorala." Alice rychle odložila hrníček s kávou a přiklekla si k dceři, aby jí byla blíž a pohladila jí po zádech: "Ššššš, to bude dobrý, holčičko." Sid složila ruce do klína a zakroutila hlavou: "Nebude. Řekla jsem mu o dítěti... A řekla jsem mu to tak drsným způsobem. Obvinila jsem ho z toho. Stál přede mnou a poslouchal mě a měl v očích takovou bolest, mami. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Ublížila jsem mu."
"No..." Zapochybovala Alice: "Technicky vzato on Ti ublížil první, proto si taky o miminko přišla."
"To jo, ale..." Sid si otřela prsty slzy z tváře a zhluboka se nadechla: "Na tohle jsem neměla právo." Alice už na to nic neřekla. Pokud to tak její dcera cítila, nemohla jí to vyvrátit. A tak jí jen mlčky objala a sama přemýšlela, co teď bude se Sid a Adamem dál. Mají vůbec ještě šanci? Přemýšlela o tom cestou ze ZOO a sama byla překvapená z toho, co jí Sid řekla. Bylo jí Adama také líto. Rozhodla se, že půjde domů k panu Hruškovi a promluví si o tom s ním. Doktor byl naštěstí doma a pozval jí dál. Sedli si ke stolu a Josef trpělivě čekal, až Alice začne: "Pane doktore, mluvila jsem se Sid... Něco se stalo mezi ní, Adamem a..."
"Albertem..." Doplnil jí doktor Hruška: "Mluvil jsem s vnukem, všechno mi řekl. Já Vás varoval, že je to špatný člověk. Přijde mi ale, že se stalo ještě něco jiného mezi dětmi." Alice se najednou cítila před doktorem provinile: "Já... Kéž bych to mohla celé uvést na pravou míru, ale..." Chtěla mu to nějak rozumně vysvětlit, ale neexistoval způsob jak. Nemohla mu o dítěti Adama přece říct. Hodně věcí by sice pochopil, ale zbytečně by ho to ranilo. Alice už ani neměla příležitost pokračovat, protože jí vyrušil zvonek u dveří. Josef se překvapivě zvedl a šel otevřít: "Adame, co Ty tady děláš?" Alice slyšela z chodby nově příchozího a hrozně se vyděsila. Zvedla se od stolu a začala nervózně přešlapovat. Jak vysvětlí její přítomnost u doktora Hrušky? Adam vstoupil dovnitř i s dědou a ze začátku si Alice nevšiml: "Dědo, já s Tebou musím mluvit o Sid, víš? Já..." Adam už dál nepokračoval, protože si jí najednou všiml: "Alice?" Oslovil jí šokovaně: "Co tady děláš?" Adam se otočil k dědovi s otazníky v očích: "Občas se vídáme. Sid o tom taky neví," vysvětlil vnukovi: "Poslyšte, já tady vlastně nemám nic, co bych vám nabídl, tak... Skočím vedle do obchodu a vy si zatím promluvte," řekl Josef, oblékl si kabát a nechal Alici s Adamem samotnou. Oba se posadili ke stolu a nervózně se dívali jeden na druhého: "Ráda Tě vidím."
"To já Tebe taky, i když jsem překvapený, že Tě vidím zrovna tady. Nevím, jak se k Tobě chovat po tom všem," odpověděl jí nervózně. Alice pokrčila rameny a usmála se na něj: "Pořád Tě mám za syna, abys věděl," řekla s vřelým hlasem: "Neopustil si jenom jí, víš?" Alice se na chvíli odmlčela a pak pokračovala s ustaraným vyrazem: "Adame... Já vím, že jí chceš zpátky a vím, že bych neměla stát na Tvé straně... Ale stojím. Přála bych si, abyste byli šťastní, ale..."
"Ale?" Zeptal se Adam a obával se odpovědi: "Ona potřebuje čas.