ME AND DRACO TOGETHER? That won't happened

•I•

Celé mé tělo mrzne, ale horko na mé tváři a dalších místech neustává.
Už po třetí zkusím zaklepat na masové dveře od sídla.
Nic.
Zkusím to naposledy a chvíli vyčkávám.
Pokud by mi teď nikdo neotevřel, nejsem si jistá, co budu dělat. Zpět jít nemůžu, schytala bych to ještě víc.
Potřebuju za nima. Do sídla, hned teď.
Dveře se konečně otevřou a já si hlasitě oddechnu.
Pár světlých očí si mě starostlivě prohlídne.
,,Byla jsem nahoře, pojď dovnitř, zlato," poví tiše a rozhlédne se někam daleko za mnou. ,,Následoval tě?" Konečně zavře. Vyčkává, dokud ze sebe nesundám kabát. ,,Ne," pokývnu rameny. Snažím se dělat, že o nic nejde. Chovám se tak vždycky.
Nejsem slabá, nejsem slabá. Opakuje mi hlas v hlavě.
Kdybych si příznala, že se něco takového doopravdy děje a děje se to mně, tak bych tu teď nestála.
Uběhl teprve týden letních prázdnin a já jsem musela z domu mého otce pryč. Takhle brzy se to ještě nikdy nestalo.
Každým rokem se to jen stupňovalo a přicházelo to více a více. Nikdy jsem je napřímo nepožádala o pomoc, jenom jsem vždy přišla a oni mě tu přivítali s otevřenou náručí.

,,Lucius s ním promluví."
,,Ne. Nesmí vědět, že jsem tady, prosím," zoufale jsem to téměř vykřikla. Rukama jsem si projela prameny vlasů. Chvíli mě pozorovala. Snažila se prozkoumat každý centimetr mé kůže, i když většinu dostatečně zakrývalo oblečení. ,,Zůstaneš s námi?" Zeptá se, ale vyzní to spíše jako rozkaz. Ví, že bych tu zůstala vždycky a nejlépe navždy. Od někud vykouzlí sáček s ledem a podá mi ho do dlaní. Přiložím si ho na nateklou tvář.
Párkrát pokývnu hlavou, načež si mě přitáhne do objetí. ,,Kdyby to jenom viděla tvoje matka.." litovala její smrt nahlas.
,,Já vím," zavřela jsem oči a nechala se pohltit tou vůní. Vůní mého domova.
Narcissa byla s mou matkou nejlepší přítelkyně odjakživa a to dokonce i po tom, co ji můj otec tak moc utrápil, že skočila z jednoho z oken našeho domu.
Vždy na ní vzpomínala, vždy mi říkala, jak podobná jí jsem. Neskončila s tím ani teď, když byla moje matka už několik let mrtvá.
,,Připravím ti lázeň," pustila mé tělo a vydala se nahoru.

Na pár minut jsem zůstala jen stát.
Vnímala jsem to úžasné ticho, které zde panuje. Nedokázala bych slovy vyjádřit, jak moc jsem vděčná, že jsme tu momentálně jen já a ona. Mám tak dostatek času se umýt a připravit, než se ostatní vrátí. Ale nemůžu popřít, že už bych ho ráda viděla. Chybí mi.

Vyšla jsem schody nahoru a automaticky zamířila do jeho pokoje. Doopravdy tam nebyl, ale byla tam připravená a napuštěná voda pro mě.

S nadějí jsem nahlédla do jedné ze skříní a téměř skákala radostí do stropu, když jsem tam uviděla své oblečení. Naposledy tu byly jen dvě trika a tepláky, ale od té doby se to podivně rozrostlo.
Úplně nahoře byl kus pergamenu.

Vyčkával jsem, až se mi vrátíš. Vše jen jen tvoje, Lei.

Přečetla jsem si krátký vzkaz mířený pro mou osobu. Věděl, že sem přijdu. On to věděl, počítal s tím. Byl si jistý, že můj otec znovu ztratí hlavu a ublíží mi.

Prohrabávala jsem se kusy oblečení a vybírala něco pohodlného.
Stejně už je pozdě, takže bych v tom mohla i spát.

Mávnula jsem hůlkou a znovu ohřála vodu ve vaně. Začala jsem se zkoumáním mé kůže. Modřiny byly mnohem horší než o Velikonocích. Vlezla jsem si do teplé vody a příjemně vzdechla. Přesně tohle jsem potřebovala.

Z levé ruky mi stékaly drobné kapky krve. Ani jsem si toho, než jsem odešla pryč, nevšimla. Nejspíš jsem se musela nabodnout na okraj skříně.

,,Leidee, zlatíčko jsi stále ve vaně?" Ozval se dámský hlas v pokoji.
,,Jsem," vylezu ven. Asi něco potřebuje. Nebo mě jen přišla zkontrolovat.
,,Ale už jdu," omotám si kolem sebe krátkou osušku. Nezakrývá téměř nic. Stěží dosahuje na kolena a jen tak tak mi zakrývá poprsí. ,,Chvíli, prosím," dodám rychle.
Ve velkém zrcadle pohlédnu na nové modřiny. Jednu mám na lýtku, začíná se podlévat.
Další tři na pravém stehně a minimálně pět na tom levém.
Hned několik jich je i na obou rukou. Měla bych je zamaskovat, než se vrátí Lucius s Dracem a bůh ví s kým dalším.
Narcissa mě tak viděla už několikrát, takže jsem se nenamáhala oblékat, to udělám potom, a v ručníku jsem přešla do pokoje.

Jenže tam nestála Narcissa, ale ON. Byl opřený o rám dveří a při prvním pohledu na mě zhrozeně vykulil oči. Sjel si mě pohledem.
,,Do prdele, Lei," uklouzne mu z úst a rozejde se ke mně.

Dřív by si ze mě utahoval a ptal by se, jestli mě srazilo auto, jen aby mě dokázal rozptýlit. Aby mě donutil na to nemyslet.

Ale teď se zmohl pouze na to, že si mě pevně přitiskl k sobě. ,,Mrzí mě to, bože, už se tam nevrátíš. Není žádná možnost, že by tě ten kretén ještě někdy viděl," brblal páté přes deváté. Jeho hlas zněl rozčíleně, ale slova vyzněla tak neskutečně jemně. Byl zlomený, ale i tak se snažil být dostatečně statečný za nás oba.
Naše pouto přes ta léta vzrostlo a pevně se ukořenilo v každém z nás. Bylo pro oba tak moc důležité, že bychom to bez něho nepřežili.

Ručník se na straně mého těla začal uvolňovat a padat. Téměř ho nestihl zachytit.
,,Řekni něco, prosím," pustil mě a znovu vytvářel uzel na kusu látky, která skrývala mou kůži.
Pouze jsem zaostřila na jeho modrošedé oči. Prsty mi objal zápěstí, načež jsem bolestivě zanadávala.
Ve tváři se mu mihl smutek. Stisk ponechal volný.
Díval se na mě, jako by tomu všemu nechtěl uvěřit. Jako by nechtěl uvěřit, že tu před ním doopravdy stojím, sice porouchaná a zmožená, ale živá.
A z ničeho nic se tvářil, jako by si to všechno vyčítal. Jako by se prohlodával každým slovem, které jsem kdy řekla a snažil se v něm najít další význam.

Já mu věnovala pohled, protože jsem si nemohla nevšimnout, jak jeho kruhy pod očima ztmavly. Vlasy měl rozcuchané do všech stran.
Bylo mu mnohem hůře, než naposledy.
A on se co nejvíce snažil, to nedat najevo.
Přesto vypadá tak neskutečně neodolatelně.

,,Vážně jsi mi chyběl," pokusím se ho donutit k tomu, aby se usmál. On se o to doopravdy pokusí, jenže z toho vyjde pouhé zamračení.
,,To ty mně taky," znovu ke mně natáhne ruce.
Přivinu se k němu mnohem více, než předtím. Potřebuju si ho držet při sobě, protože je můj záchranný bod.
Bod, který mě drží nad propastí a vytrvale se snaží, abych do té černoty nespadla.