ME AND DRACO TOGETHER? That won't happened

•IX•

Rovnám mu oblečení v kufru, zatímco se snažím neodpadnout.
Zítra se vracíme do školy.
Konečně? Možná. Bohužel? Kdo ví.
Když jsem se musela pravidelně účastnit jejich podlých schůzek, nemohla jsem se dočkat, až vypadnu.
,,Přinesl jsem ti tohle, mamka říkala, že ti to pomůže," posadí se na zem vedle mě a podá mi hrnek s horkou tekutinou. Opatrně se napiju a nedokážu skrýt svůj znechucený úšklebek.
Chutná to odporně. Jako hlína smíchaná s chilli a hromadou citrónu.
Raději odložím blyštivý hrneček s divnou tekutinou na zem.

,,Měla by sis lehnout," rukou mě začne pomalu hladit po vlasech.
,,Už to bude hotové," odbiju ho.
Musím to dodělat, jinak odjede bez poloviny věcí. ,,Mohl bys mě prosím vzít do tamtoho města? Chtěla bych si koupit knížky," snažím se na něho zapůsobit svým výrazem, na který nedokáže říct ne.
Jenže jsem se asi pletla, protože záporná odpověď přijde okamžitě.
,,V žádném případě, ani na to nemysli, Lei," poví mi. Je to rozkaz.
Jako by řekl: Zkus to a nepřežiješ do dalšího rána.
,,Nemůžeš mě tu držet."
,,To si piš, že můžu. Buď ráda, že jsem tě ještě neodtáhl do postele," je jenom zoufalý, protože na mě nepůsobí žádné z jejich kouzelnických vymožeností a utápím se v nemoci každou vteřinu víc a víc.
,,Prosím," zkusím to naposledy, ,,vezmi mě tam, udělám cokoli." Upřu na něho svůj pohled.
Už jenom z jeho očí dokážu vyčíst, že ne.

,,Sama moc dobře víš, že to nejde," otevře mi náruč, abych se v ní mohla schoulit.
Ignoruju to.
Bla bla bla.
Už několikrát jsem byla takhle nemocná a nijak mi to nebránilo v návštěvě jakéhokoli obchodu.
A tak zkusím poslední možnost.
,,Slíbil jsi mi to," hlasitě polknu a snažím se v sobě co nejdéle udržet kašel. Dokud se nerozhodne.
Zavře oči. Je vidět, jak hodně se sebou bojuje. ,,Nejspíše bych ti neměl nic kupovat, dokud nedodržíš svou dohodu," popíchne mě.

Ale když mlčím, tak mluví dál.

,,Odpoledne se tam zastavím," nabídne mi. Buď tohle nebo nic.
Pozoruju ho se zklamáním v obličeji.
,,Notak, potom spolu půjdeme do Prasinek," snaží si mě udobřit.
Moc dobře ví, že jsem se na ten nákup těšila celé prázdniny.
,,Tak jo," podvolím se. Dělá pro mě první poslední, nebudu mu zbytečně házet klacky pod nohy. I když by si to většinu času zasloužil.
Věnuje mi úsměv a znovu mi podá ono pití. ,,Teď, když jsme se konečně dohodli, to vypij."
Cosi si pro sebe zabrblám, ale i tak ho nakonec uposlechnu. Do zítřka potřebuju být zdravá. ,,Asi si na chvíli lehnu," zamumlám hned po pár doušcích.

V tomhle stavu nemůžu nic a stejně předpokládam, že mi zítra bude ještě hůř, protože zákon schválnosti.
Zvednu k němu hlavu, abych mu mohla pohlédnout do očí.
,,Potom to dobalím, jenom mě musíš pro jistotu vzbudit, kdybych usnula, potřebuju udělat ještě nějaký věci."
,,Hlavně už si pojď lehnout," natáhne ke mně ruku, kterou přijmu a vytáhne mě na nohy. Pomůže mi se zabalit do chlupaté deky a následně ještě do peřiny.
Ihned na mě padá větší únava.
,,Budeš tu se mnou?" Vydám ze sebe všechny síly, abych dosáhla titěrného úsměvu. Správně bych asi měla říct Neobskakuj mě, drž si ode mě vzdálenost pět metrů, aby ses taky nenakazil a v žádným případě se mě nedotýkej.
Jenže jeho přítomnost je teď to jediné, o co doopravdy stojím.

Se svým stavem se ani nemůžu zlepšovat s mými schopnostmi. Poslední dobou na to celkem kašlu, což není dobře, protože ve škole už tolik příležitostí nebude.

,,Samozřejmě," uvelebí se na úplně druhou stranu postele a natáhne se po rozečtené knížce. Je to nějaká dětská pohádka, kterou jsem objevila v knihovně a když ji uviděl, tak mi ji se slovy: ,,Ta je moje." zabavil.
,,O čem chceš číst dnes?" Zeptá se a konečně se přisune ke mně.
Přes ty vrsty přikrývek mám co dělat, abych se k němu pořádně dostala a mohla se na jeho tělo namáčknout.
,,Vyber ten nejdelší, ab," chci větu doříct, jenže se hlasitě rozkašlu. Snažím se co nejvíce odklonit na druhou stranu, abych na něho neprskala. ,,Stejně už máme vyměněné všechny tělesné tekutiny, cariño," směje se mi.
Má pravdu, to mu zapřít nemohu.
,,A mám mnohem lepší imunitu než ty, protože narozdíl od tebe nechytnu první nemoc, která kolem projde a nenastydnu, když zmoknu v letním dešti," mluví nadále.
To je taky pravda.
,,Hlavně už čti," asi mám horečku, chci dodat, jenze mlčím a jenom si s ním propletu prsty jedné ruky a opřu se mu o rameno, zatímco mě jeho klidné čtení mě provází spánkem.