ME AND DRACO TOGETHER? That won't happened

•II•

Studenými prsty mi přejíždí po vlasech.
,,Měl jsem tě sem vzít rovnou."
,,Nechtěla jsem."
,,Už sis prohlédla oblečení?" Náhle změní téma.
,,Jen rychle, děkuju," usměju se.
,,Nejsem si jistý, jestli ti to teď nebude až moc velké," pošeptá mi do ucha.
Naráží tím na mé nyní pohublé tělo.
Nikde jsem nebyla hubená, ne doopravdy.
Celý život jsem měla oplácaná stehna a břicho. Bylo mi to jedno.
Věděla jsem, že každou část mého těla zbožňuje, takže jsem ji považovala za báječnou taky.

Jenže teď.

Od momentu, co na to před pár vteřinami upozornil, jsem se neubránila myšlence, že už mě nejspíš nebude shledávat tak atraktivní, jako předtím.

,,Vím, že poslední měsíc vyvrhneš každé jídlo, co sníš," pokračuje s naprostým klidem v hlase. ,,Pansy tě prozradila."
Nemohla jsem si nevšimnout toho, jak svou ruku přemístil na jiné místo.
,,To je, vážně, je neskutečná," nejsem rozčílená, jenom zklamaná. Pokaždé jsem ji přemlouvala, aby o tom mlčela.
Ale ona nedokázala svou nevymáchanou pusu ponechat zavřenou.

,,Taky vím o tom, jak v noci s hlasitým vzdechem opakuješ mé jméno, zatímco se," prozradil mi nadále.
Poznala jsem, že už si ze mě dělá blázny.
Nejspíše mu došlo, že to teď nechci řešit.
,,Prý je to tak zvláštně otravné, když to zní, jako by tě tvá zrádná duše nutila ho neustále vzdychat dokola a dokola," neunikne mu uchechnutí.
Zvedla jsem hlavu a zaklonila ji k němu nahoru. Připravená na drtivý protiútok.
Ať si tyhle vtipné poučky nechá na jindy.

,,Obávám se, že Pansy špatně zaslechla. Nebo to možná raději popletla, abys samou zlostí nevyletěl z těla. Neříkala jsem to tvoje."
Ušklíbl se na mě.
,,Možná bych tě v tom případě měl donutit, abys už nikdy neřekla jiné jméno, než to mé," zkousl si spodní ret a rukami mi přejel po zádech.

Pocítila jsem ve svém těle narůstající teplo. Vytvořila se kolem nás bublina plná naděje.

,,Ani nemáš zdání o tom, jak moc bych chtěl, ale necháme to na jindy," sklonil se, aby se konečně dotkl mých rtů.
,,Kdybych se o to teď pokusil, pravděpodobně by ti popraskaly kosti, kvůli nedostatku výživy, nebo by ti po tvářích namísto rozvášněných slz, tekly slzy bolesti, pokaždé co bych se omylem drsněji pohl přes jednu z modřin," spojil naše rty v jedny.
Opatrně a pomalu, mučivě s nimi zapohyboval proti těm mým. Ihned jsem se zařadila do rytmu.
Jeho dlaň mi spočívala na tváři, na té nenateklé a hladila ji, zatímco jsem mu držela druhou ruku za předloktí a palcem přejížděla přes jedno místo, které bych našla i poslepu.

Oba dva jsme to chtěli s tou stejnou vášní. Byl to doopravdy teprve týden, co jsme naposledy.
,,Nechci čekat," zamumlala jsem mezi naše ústa.
,,Nechceš čekat na co?" Odpojil se.

To snad ne. Zase mě to donutí říct nahlas.

,,Nechci na TO čekat," olízla jsem si rty.
,,Vyjadřuj se přesněji, nechceš čekat na oblečení?"
,,Nenuť mě."
,,To ty nutíš mě, řekni to," pokývl ke mně.
Rukou mi zajel k pasu a přejel mi až k vystouplým žebrům. Zarazil se.
Vyčkávala jsem, co z něho vypadne.
,,Jenom týden." Hlesl spíše pro sebe.
,,Jenom týden?" Nechápala jsem jeho slova.
,,Musíš se obléct," vlepil mi rychlou pusu do vlasů, potom na čelo a nakonec nás zase spojil polibkem.
Zmateně jsem nad jeho slovy začala přemýšlet.

Nelíbím se mu?
Proč se tak náhle pozastavil?
Na Zmijozela jsem teda dost nesebevědomá. Možná to bude ten problém.

,,Pokud se neoblečeš, tak se moc dlouho neudržím a vezmu si tě hned teď a vážně ti nechci z omylnosti ublížit. Je to to poslední, o co bych se kdy pokusil," hlasitě polknul.
,,Já to chápu," zamumlala jsem. Nechápu to, ale chápu zároveň.
Byla jsem pouhá kost a kůže, přesně jak se snažil naznačit.

Jako bych ta slova vykřikla nahlas, když se za mými zády ozve: ,,Je mi jedno, jak vypadá tvoje tělo, Leidee," jméno pečlivě vyslovil.
,,Vážně, je mi ukradený, jestli máš 100 kilo nebo 30," následuje mé spěšné kroky.
,,Ale tohle je nezdravý a jestli to neskončí, tak tě to zabije dříve, než tě stihnu zabít já," snažil se být zoufale vtipný. ,,Nech mi, ti pomoct," chytil mě za rameno. ,,Nebudu tě do ničeho nutit, ale potřebuješ ta kila nabrat zpátky, už tak jsi byla vždy hubená," mluví vážně.
Překvapí mě, jak na mě ta slova zapůsobí.
Neměla by mi ubližovat, ale přesto ubližují.

Vždy si o mě myslel, že jsem hubená?
Jak hrozně tedy musím vypadat teď v jeho očích.

,,Jen do toho," rozvážu pevný uzel a nechám ručník spadnout.
Dávám mu tím volný přístup k mému stravování.
On neví, že se stravuju zcela normálně, ale moje tělo to odmítá přijmout.
Jak už jsem dříve přiznala, porouchala jsem se.

Začnu se prohrabávat spodním prádlem, ale všude jsou jen samé krajky.
Ne nic pohodlného, na co bych teď měla náladu.
Nechci uvěřit tomu, že by to vybíral on.
,,Sakra, nenapínej mě."
Za to, co mi řekl, si nějaké napínání tedy rozhodně zaslouží. Už se nikdy neuvidím tak, jako jsem se vždy viděla.
Nakonec jen prostě vytáhnu zcela náhodný kus. Na podprsenku kašlu a přehodím přes sebe krátký overal, který jsem předtím vybrala. Nevšimla jsem si, jak neskutečně krátký je.
Možná jsem ho měla nechat až na později, pokud bych měla jít ještě dnes dolů.
Vůbec mi nedošlo, že neskrývá žádnou z nyní už nafialovělých modřin.

Opravdu byl krásný, černý, ušitý ze sametové látky, ale teď jsem si ho na sobě vzít nemohla, i když bych moc chtěla.
,,Nelíbí se ti?"
Trochu sebou cuknu, myslela jsem, že už odešel.
,,Samozřejmě, že líbí. Jenom to potřebuju zakrýt a předtím jsem ještě nevěděla, že," hledám ta správná slova, ,,že je toho tolik." Na malý moment se k němu téměř nahá otočím a usměju se.
Nechci, aby viděl, jak mě to trápí, ale namáhám se úplně zbytečně, protože své oči věnuje mým prsům.
,,Jsi nechutnej," s úšklebkem se otočím se zpátky.
,,To ty se tady vystavuješ, stačilo by říct a odešel bych."

Vytáhnu teplé tepláky a mikinu.
,,Je léto," poznamená.
,,Jako bych si toho nevšimla."
Snaží se říct něco dalšího, jenže ho stihnu přerušit. ,,Jdu do knihovny," ze stolu si vezmu hůlku a chystám se vyjít.
,,Přinesu ti tam večeři," nabídne mi.
Pokývnu hlavou a odejdu.

Proč teď utíkám, když jsem předtím tak moc toužila po jeho společnosti?