ME AND DRACO TOGETHER? That won't happened

XII.

,,Probouzí se."
Slyším šeptavé hlasy v pozadí.
Mou hlavou prochází vlna bolesti, která se rozšíří po celém těle.
Co se to děje?
Marně si snažím vzpomenout na poslední chvíli, kterou bych si pamatovala.

Mé tělo zůstává osamocené, když si vzpomenu, jak ode mě odešel a nechal mě tu.

,,Musíme to někomu říct."
,,Ne!"

,,Ale Drackie."
,,Padej pryč."

,,Lei," někdo se dotkne mé tváře.
Vyleká mě to.
Prudce otevřu oči, překvapena tou rychlostí a následně ihned zaskučím bolestí.
Proč mě všechno bolí?
,,Jsi v pořádku."
Pomalu začínám rozeznávat tváře kolem mě. Jak dlouho jsem v jeho posteli spala?
Otevřu ústa, ale jsou tak suché, že by se mi nepovedlo dostat ze sebe normální větu.

Dostat se mu do mysli, by bylo jindy lehké. Zavřu oči a představím si cestu mezi mou a jeho hlavou.

Co se stalo?
,,Všechno je v pohodě," hladí mě po vlasech. ,,Jsem tak rád, že jsi vzhůru."
V jeho očích zahlédnu, jak mu padá kámen ze srdce.
Nic nechápu.
Přeci jsem jenom usnula v jeho posteli, zatímco mě v ní nechal.
,,Mám chuť ti dát pořádně na vyučenou," povzdechne si. Bojuje se sebou.
Co jsem provedla?

Nechal jsi mě tu. Pokouším se k němu znovu vyslat svá slova.
Odevzdaně zavřu oči.
Jsem tak unavená.

,,Byl jsem tu celou dobu, myslel jsem si, že je konec."

Jaký konec? O čem to mluví?

Co se stalo?

Proč si to nevybavuji? Uvědomím si, že jsem zabalená v několika vrstvách oblečení. Téměř se v tom nemohu ani pohnout.

,,Potom ti to vysvětlím, odpočiň si." Hlavu mi položí do klína.
Jako na zavolanou znovu upadnu do spánku.

Vzbudím se uprostřed noci. Draco na mně ne zrovna tiše oddechuje a já se nemohu pohnout.
Co se tedy stalo?
Všimnu si, že za tmavým oknem, které není jako jediné zatažené, padají sněhové vločky. V září? A ještě ke všemu na začátku.
Pohladím ho po vlasech, potřebuju, aby svůj stisk zjemnil, nebo mě brzy udusí.
Po krátké chvíli můj záměr zafunguje a doopravdy se probudí.
Ze začátku je zmatený, ale potom se mu na tváři vykouzlí úsměv.

,,Jsi v pořádku?" Zašeptá.
,,Dusíš mě."
,,Sakra. To je instinkt."
,,Kde to jsem?"
,,Na ošetřovně."
Vykulím oči. Co dělám na ošetřovně?
,,Spadla jsi."
Spadla jsem?
,,Ráno ti to ukážu, jdi spát,"zamumlá a sám si hlasitě zívne. Do pár vteřin už zase spí, jenže já takové štěstí nemám.
Spadla jsem, jenže odkud? Zase z postele?

Tu noc už oči nezamhouřím.
Zato ráno ano.
Draco do mě každých pět vteřin štouchá, abych se probudila. Chová se naštvaně a popuzeně zároveň, ale taky je na něm nesmírně vidět, že je rád, že jsem naživu.
,,Co se stalo?" Zeptám se už po několikáté. Se všemi silami bojuji proti tomu, abych usnula.
,,Co si pamatuješ jako poslední?"
,,Šla jsem spát u tebe v posteli, nechal jsi mě tam a šel jsi na nějakou párty," snažím si vzpomenout na něco dalšího.
,,To se nikdy nestalo, Leidee. Večírky jsou už od začátku roku zakázaný, pamatuješ?"

Asi se musím tvářit doopravdy hodně zděšeně, protože jeho ledový pohled začne pomalu roztávat.
,,Pověz mi o tom," začne si hrát s mou rukou.
,,Byla jsem nemocná a byla mi zima," marně si snažím vzpomenout na něco dalšího. ,,Byl tam Blaise. Nechtěl z tvýho pokoje odejít, ale potom odešel."
Pomalu pokyvuje.
,,Pak jsi odešel i ty."
,,Měla jsi jen sen."
,,Ne."
,,Charlotte, co jsi dělala předevčírem?"
,,Uhm.."
Dá mi před obličej fotografii.
Jsem na ní já a Ginny.
Rázem si rozpomenu.
Vážně se mi zdál jenom sen, který mě navrátil do fiktivního začátku roku. I když byl tak reálný.