-
,,Vážně tam s náma nechceš být? Nebuď tupá," ptá se mě Pansy už minimálně po páté hned druhý den večer.
,,Ne," odseknu. Na žádnou párty teď nemám absolutní náladu. ,,Radši tu zůstanu," dodám a zpět se věnuji textu v knize.
Nejsem úplně zdravá a velice ráda bych byla v pondělí v pohodě.
,,Fajn," usměje se na svůj odraz do zrcadla. Dlouhými nehty si upraví čerstvě nanesenou rtěnku.
,,Měj se, L," pronese zvučně a odskáče ven z pokoje.
Konečně si můžu pročistit hlavu tichem, aniž by mě kdokoli kontroloval. Nikdo, kromě dívek, mě tu nemůže otravovat. A většina z nich se tu stejně nezdržuje déle než na noc. Žádná tu nikdy netráví tolik času jako já.
Snažím se vnímat napsaná slova, ale text se mi rozmazává před očima.
Měla bych si odpočinout.
Nadýchat se čerstvého vzduchu.
Zbavit se té příšerné nicoty, co se ve mně začíná hromadit.
Zaklapnu knihu a položím ji vedle sebe.
To byly ty postele vždy tak nepohodlné?
Párkrát se pohnu, abych se o tom přesvědčila.
Zavřu oči a mermomocí si snažím vzpomenout, proč že jsem to vlastně odmítla pozvánku na párty. Chtěla jsem se vyléčit, jasně.
Včera večer mě Draco na tu děsivou ošetřovnu dotáhl, aby mě mohli nadopovat práškami. A vida, zabralo to. Ať už mi dali cokoliv, bylo to více než jen účinné. Měla jsem pocit, že mě to začalo ničit.
Začala jsem si mezi prsty hrát s malými kousky své moci. Nesmím zapomínat cvičit.Byla tu vždy taková nuda?
Začnu přejíždět pohledem po pokoji. Zastavím se na každé straně jedné z nás.
Pansy má po posteli rozházené oblečení.
Zajímalo by mě, v kolik se vrátí.Je tam i on?
Nesnažím se zneužívat toho, že chlapci se k našim dveřím nesmí téměř ani přiblížit, protože by je to odhodilo zpět.
Ale přeci jen.
Trávili jsme spolu hodně času o prázdninách.
Dnes jsem ani nevylezla z pokoje.Možná jsem měla jít taky.
Bylo to jezero vždy takhle špinavé?
Bolí mě hlava.
,,Sakra," prokleju tiše. Musím se soustředit. Asi bych mohla jít spát.
Nebo jít za Dracem. Potřebuju jeho mikinu, nebo tak něco.Marně se snažím rozhodnout.
Dojdu tam a hned se vrátím sem. Rozhodnu. Na sobě si ponechám to, co mám, protože takhle mě Draco s jistotou pošle pryč.
Konečně jsem se zvednu a jdu ven.
Nevidím na ně, dokud neprojdu krátkou uličkou. Není slyšet žádná hudba. Že by to zrušili? Nebo se jen ještě nerozjeli.
Zůstávám stát na okraji.
Pansy sedí někomu na klíně.
A Draco je otrávený ve vedlejším křesle.
Dává najevo, jak hrozně si to neužívá.
Mají tu celkem zimu.
Popojdu k nim.
Chvíli trvá, než si mě všimnou.
,,Přišla jsi," vykřikne Pansy s až moc předstíranou radostí.
Nevnímám ji, natahuju se po Dracovi, který se po mém příchodu už netváří tak nepříjemně.
,,Co se děje?"
Nic.
,,Je mi zima," nahnu se a šeptnu mu ta sloha do ucha. Ostatní nás bedlivě pozorují. ,,Nemáš dost vlastních mikin?" Ušklíbne se, ale do pár vteřin stojí na nohou, chytne mě za zápěstí a táhne z místnosti pryč.
,,Jak je ti?" Zeptá se o chvíli později.
,,Fajn."
,,Fajn," zopakuje moji odpověď, jako by se ji snažil zesměšnit.
Když tu, z ničeho nic, jsem přimáčklá pod obrazem na stěně a on na mě ze shora slíží.
,,Už nikdy, se mi nepokoušej vyhýbat," sykne mi do obličeje.
,,Snažila jsem se vyléčit," využiju příležitosti volných rukou a překřížím je na hrudi.
,,Leide." Zní to varovně.
,,Draco," nechápu co do něho vjelo. ,,Jestli mi nechceš dát mikinu, tak zase půjdu. Nechci tady být," vystřelím s tím prvním, co mě napadne.
,,Přísahám, že pok-"
,,Nech mě jít."
Vracím mu ten stejný domýšlivý pohled, který mi už několik minut věnuje.Mlčí.
,,Fajn," řeknu spíše sama sobě a pokusím se odejít, jenže mi jeho tělo brání.
,,Pojď dovnitř," nakloní se k mému obličeji. ,,Hned."
Zašklebím se, ale následuju ho.
Možná si něco dal a teď je mimo.Uvnitř pokoje je pouze Blaise rozvalený na posteli, ten mě mávnutím ruky pozdraví. Více nám nevěnuje pozornost.
Draco ho pohledem kontroluje.
,,Obleč si to," cosi po mně hodí.
Zjistím, že jsou to tepláky a mikina.
,,Jestli si nevezmeš ty kalhoty, tak už tě ven nepustím, navlékni si to přes to," ukáže k saténovým pyžamovým kraťasům.Tak tohle mu vadí? To, že jsem v tom šla z pokoje ven?
,,Teď zase odejdu, chci si dočíst knihu," upozorním ho, ,,uvidíme se později."
,,Budeme tu," pohled vrhne k Blaisovi, který si nás až do teď nevšímal.
,,To ti neprojde," odporuje mu během odchodu pryč. ,,Někdo vás tu najde."
Při představě jak Snape stojí mezi dveřmi, zatímco my dva..
Musím pevně zavřít oči, abych ze sebe tu představu setřásla.
,,Není ti špatně?" Ozve se ihned.
Než stačím odpovědět, uvědomím si, že Blaise hlasitě zakleje. ,,Do prdele, hlavně mi nepozvracej postel," s těmi slovy zamíří pryč.
,,Jenom jsem měla takovou představu, chci si jít v klidu lehnout," ihned změním témá svých slov. Pečlivě si mě na vzdálenost několika desítek centimetrů prohlíží. Najednou mi začne chybět to, jak se dotyky ujišťoval, jestli mě něco nebolí.
,,Dnes tu nemůžeš spát. Jestli se kluci vrátí totálně zlití, budou mít kecy," upřesní za pomocí gestikulace rukou.
Unikne mi tichý smích.
,,Neřekla jsem, že tu plánuju spát. Měla jsem v plánu se hned vrátit do pokoje. Jen jsem chtěla tohle," mezi bříšky prstů uchytím látku jeho mikiny.
,,Na to je pozdě," přitáhne si mě k sobě.
,,Proč mě neposloucháš?"
,,Poslouchám," odfkrnu si.
,,Ty víš, jak to myslím," položí si hlavu na tu mou.
V ten moment si hlasitě zívnu.
,,Vážně je ti dobře?"
,,Proč by ne?"
,,Protože nikdy jindy nezavřeš pusu."
,,Je mi skvěle, jen jsem trochu unavená," jako by mu to nedošlo.
,,Jenom si na chvíli lehneš," rukou mě začne hladit po pramenech mých vlasů. V ten moment mě strčí do jeho postele a pečlivě přikryje svou dekou.
,,Chtěla jsem si jít zpět číst," ušklíbnu se, ale i přesto se do deky více zabalím.
,,Spíš jsi chtěla konečně mlčet."
,,Před chvílí jsi měl problém s tím, že mlčím."
,,Nic tu neprověď," zazubí se a míří ke dveřím.
To mě tu nechá?
,,Kam jdeš?" Vyhrknu zoufale.Žádná odpověď.
,,Draco," snažím se, aby to znělo varovně. Tak jako když ke mně promlouvá on, ale stejně se do vteřiny otevřou dveře a Draco odchází.
Dlaněmi si promnu oči. Tenhle Draco se mi vůbec nelíbí.
Kam se ztratil můj hodný a pečlivý chlapec?-
ČTEŠ
ME AND DRACO TOGETHER? That won't happened
Fantasy7. rok v Bradavicích. Konečný. Válka začíná a naděje na šťastný konec se rozplývají. ,,Přijď na Astronomickou věž," v uchu jí zazní prosivá slova. ,,V jedenáct, ani o minutu později." Než se stačí otočit za jeho hlasem, je pryč. Ani jeden nevěří...