Nerovná hra ✔️

|50|

|Aurora Giulia Berlusconi|

Craig zmizel s tou zrzkou v domě a mně v tu chvíli puklo srdce. Rozčíleně jsem se otočila na Witney, protože tohle byl naprostý opak toho, co mi říkala. Tvrdila mi, že nikam nechodí, přestal se objevovat na hokejových večerech, přestal s ostatními chodit na večírky a sociální kontakty prakticky neudržuje.

Jediné, co sedělo bylo to, že mě nejspíš nesnáší. Díval se na mě s takovou nenávistní, že jsem tomu i věřila.

„To myslíš vážně?" vyjela jsem na ní rozčíleně.

Graham s Brandonem se po sobě podívali a překvapeně nás dvě sledovaly. Witney na ně vrhla omluvný pohled, popadla mě za zápěstí a odvedla dál od ostatních. Když jsme byly z doslechu, zastavila a obrátila se ke mně. „Nevím, co to bylo."

„Řekla jsi, že celou dobu, co jsem byla pryč se nebavil, nechodil na večírky a s žádnou jinou nebyl. Řekla jsi, že je nemožné, aby na mě zapomněl," vyjekla jsem a bylo mi do pláče.

Potom, co mi Witney včera tohle řekla, žila jsem s falešnou nadějí, že bychom se snad mohli dát zase dohromady. Že mě možná stále miloval a byla pro nás šance. Byl tu ten malý problém, že byl na mě naštvaný, ale věřila jsem, že bychom to srovnali.

Zakroutila hlavou. „Nikdy jsem ho s žádnou holkou neviděla," zamumlala. „Ale dalo se to čekat."

„Stojíš na jeho straně?" sykla jsem.

Rozčíleně se na mě podívala. „Prosím?"

„Slyšela jsi. Jsi na jeho straně," konstatovala jsem. Mělo mi být jasné, že Witney bude stát za ním.

Cítila jsem, že s ní lomcovala zuřivost. „Nestojím na ničí straně. V tomhle chci být nestranná, protože jste oba moji kamarádi. To, co udělal nebylo ideální, to souhlasím, ale on za tebou přiletěl až do Itálie, aby se ujistil, že jsi v pořádku a omluvil se ti. Co jsi udělala ty? Vyspala ses ním, když jsi potřebovala rozptýlit a potom ho poslala pryč, že o něj nemáš zájem!" vykřikla. „To já jsem s ním byla dalších několik měsíců potom, co jsi ho odmítla a sledovala, jak se není schopen vzpamatovat. Já jsem za ním chodila a ujišťovala se, že je v pohodě, zatímco ty sis protestovávala Evropu, dělala nový kamarády a bůhví co ještě."

Překvapeně jsem ji sledovala. Nikdy jsme se nehádaly, alespoň ne takhle otevřeně. Nechápala jsem, co to do ní vjelo.

Ona ale ještě neskončila. „Nemluvě o tom, že ses vykašlala na mě a Ry, neřekla nám, kam jedeš a zmizela na osm měsíců. Ani jsi mi to neřekla osobně, ale poslala Rylee. Víš, jaký to bylo, když jsem se ráno probudila a od Rylee se dozvěděla, že jsi odjela pryč a ona neví kam. A potom jsi přiletěla po osmi měsících, dva dny po mém prvním představením v divadle, o kterém jsi moc dobře věděla a já si vážně přála, abys tam byla!" pokračovala rozzuřeně.

Sklopila jsem pohled, když mi došlo, co tím vším myslela. Měla pravdu. Byla jsem příšerná kamarádka. Můj odjezd nebyl ideální. Měla jsem v tu chvíli myslet i na ostatní, a ne pouze na sebe.

„Nemáš jediný právo něco vyčítat mně nebo Craigovi," zavrčela dopáleně.

„Witney," oslovila jsem jí.

„Nechci s tebou teď mluvit," zamumlala, otočila se a vydala se zpátky ke klukům.

Měla pravdu. Každé jedno slovo byla pravda a já se chovala neskutečně sobecky. Nebrala jsem ohledy na nikoho jiného a úplně vypustila fakt, že Witney měla představení v divadle a že kdybych přijela o dva dny dřív, mohla bych na něj jít, jak jsem jí slíbila už v říjnu. Věděla jsem, že z toho byla nervózní, protože před tolika lidmi nikdy nevystupovala, já ji ale jen utěšovala po telefonu a když se zmínila, jak by byla klidnější, kdybych tam byla, jen jsem to ignorovala.